Džókhang, buddhistický chrám ve Lhase. FOTO: Pixabay/kantsmith
FOTO: Pixabay/kantsmith
Navenek se může zdát, že tibetské oblasti v rámci ČLR v posledních dvaceti letech vzkvétají, hlavně po ekonomické stránce. Život v Tibetu však podléhá totální kontrole úřadů a jeho obyvatelé jsou ve jménu „stability“ vystaveni tvrdým represím.
Organizace Human Rights Watch vydala 6. července, v den osmdesátých šestých narozenin 14. dalajlamy, rozsáhlou zprávu, která na konkrétním případu detailně ilustruje podobu a rozsah čínských represí v Tibetu. Čtyři mniši z malého kláštera Tengdo v okrese Dingri nedaleko od základního tábora Mt. Everestu byli zatčeni a odsouzeni k drakonickým trestům za, na pohled nevinné, chování.
Mniši Čhögjal Wangpo, Lozang Džinpa, Norbu Dhöndub a Ngawang Ješe z buddhistické školy Dukpa Kagjü dostali tresty ve výši až dvaceti let vězení za komunikaci s krajany v Nepálu a za to, že do exilového kláštera poslali finanční dary určené na obnovu po ničivém zemětřesení, jež Nepál zasáhlo v roce 2015. Jak uvádí HRW, nic z toho není na základě čínských zákonů samo o sobě trestné. Procesy s mnichy navíc proběhly v utajení a rozsudek podle informací organizace neobdržely ani rodiny odsouzených.
Národnostní politika „počínštění“
Dobře zdokumentovaný případ vrhá více světla na čínský přístup k Tibeťanům obecně v rámci tzv. „národnostní politiky druhé generace“, již Peking začal v oblastech obývaných menšinami prosazovat v minulých deseti letech, v Tibetu konkrétně po posledních větších nepokojích v roce 2008. Nově implementovaná čínská národnostní politika se zaměřuje primárně na „udržení stability“ (wej wen 维稳) a potlačování „separatistických“ (fen lie 分裂) tendencí. I když přístup čínské komunistické vlády k Tibeťanům není na první pohled tak brutální jako její počínání v Sin-ťiangu, sleduje zde strana stejné cíle a používá stejné mechanismy. Její snahy o podmanění a „sinizaci“ jsou zde pouze rozložené do delšího časového období, na jehož počátku stojí tibetské povstání v roce 1959. S ohledem na mezinárodní komunitu, která situaci od samého počátku bedlivě sleduje, jsou v Tibetu využívány méně nápadné prostředky a metody a kvůli značně ztíženému přístupu k informacím se na Západ dostávají jen kusé zprávy ohledně toho, co se v Tibetu aktuálně děje. Případ popsaný HRW tedy poměrně výjimečným způsobem dokládá, že ve výsledku žijí i Tibeťané, stejně jako Ujguři a jiné muslimské menšiny v Sin-ťiangu, v atmosféře strachu, kdy si nikdo nemůže být jistý, zda „si pro něj nepřijdou“.
Vlast si rozvracet nedáme!
Celý incident, o kterém organizace HRW informuje na základě online zdrojů a výpovědí jeho nepálských účastníků, začal ve chvíli, kdy se do rukou policie v 500 kilometrů vzdálené Lhase dostal telefon mnicha jménem Čhögjal Wangpo. Ten v klášteře Tengdo ve své rodné vsi Danag v okresu Dingri zastával oficiální funkci „předsedy náboženské komise“. Při cestě do hlavního města Tibetu v září 2019 telefon zapomněl v jedné kavárně a její majitel přístroj odevzdal na policii, která tak získala přístup k Wangpoově soukromé komunikaci. Vyšlo najevo, že dotyčný mnich byl přes WeChat v kontaktu s exilovým sesterským klášterem, který v Nepálu založili krajané z oblasti Dingri a mniši z jeho domovského kláštera Tengdo zcela zničeného v šedesátých letech za kulturní revoluce. Kontakt s nimi byl navázán poté, co se v Tibetu v osmdesátých letech začalo s obnovou náboženského života, klášter Tengdo byl znovu postaven a mohla se do něj vrátit alespoň část mnichů. Ti v souladu s tradicí školy Dukpa Kagjü žijí s rodinou a přitom se věnují buddhistickému učení a poskytují duchovní oporu místní komunitě.
Díky rychle se zlepšující ekonomické situaci Tibetu v posledních letech si nyní mohou Tibeťané dovolit finančně podporovat své krajany v chudších oblastech, jako je například právě Nepál. Čínská policie tak na základě online komunikace zjistila, že Čhögjal Wangpo poslal po zemětřesení v Nepálu v dubnu 2015 finanční podporu sesterskému klášteru. Následovala téměř okamžitá akce: policie provedla v klášteře a přilehlé vesnici zátah, pozatýkala většinu mnichů a několik jejich rodinných příslušníků a zabavila předměty, zejména fotografie, obrázky a texty, které měly nějaký vztah ke 14. dalajlamovi Tenzinu Gjamcchovi, jejž čínské úřady považují za separatistu usilujícího o rozvrácení čínské vlasti. Zadržení byli při vyslýchání biti a jeden z mnichů, více než šedesátiletý Lozang Zöpa, krátce poté spáchal sebevraždu. Část zadržených byla sice později propuštěna, nicméně život v klášteře se už k normálu nevrátil. Zbylých asi dvacet mnichů bylo podrobeno tvrdému politickému školení v rámci dlouhodobých kampaní „milovat vlast, milovat náboženství“ (aj kuo aj ťiao 爱国爱教) a boje proti rozvracení vlasti (fan fen-lie kuo-ťia 反分裂国家), jejichž součástí je mimo jiné aktivní odsuzování dalajlamy a vyjadřování loajality Čínské lidové republice, komunistické straně a jejímu generálnímu tajemníkovi.
Byrokratický teror
Čtyři výše uvedení mniši byli letos na jaře v tichosti odsouzeni k vysokým trestům, k nimž podle podrobné zprávy HRW vedl souběh několika faktorů. Důležitou roli zde dle analýzy sehrály na jedné straně probíhající kampaně zaměřené na posílení loajality vůči straně a vlasti a stále přísnější restrikce ohledně užívání internetu, a na druhé straně i to, co je ve zprávě HRW popsáno jako „vrstvení byrokracie“, tedy překrývající se působnost jednotlivých úřadů ve věcech státní bezpečnosti:
Celá řada úřadů se svou jurisdikcí v oblasti státní bezpečnosti překrývá, což vede ke stupňování represí, jelikož každý [úředník/funkcionář] se snaží vyhnout potenciálnímu obvinění z laxního přístupu ze strany nadřízených orgánů.
Tato okolnost byla pravděpodobně hlavním hnacím motorem nezvykle ostrého zásahu proti mnichům z maličkého kláštera. Zatímco lokální úřady o jejich náboženských i přeshraničních aktivitách nejspíš již dlouho věděly a stavěly se k nim benevolentně, policie ve Lhase tuto lokální znalost neměla a spustila lavinu represí, k níž se chtě nechtě museli přidat funkcionáři na všech úrovních. Podle zjištění HRW ze sociálních sítí totiž bylo v Tibetské autonomní oblasti (TAO) na jaře 2019 přijato tzv. „Dvacet zákazů pro komunikaci a aktivity na internetu“ (kuan-jü Si-cang c‘-č‘-čchü wang-luo tchung-sin chuo-tung „er-š‘ ťin“ 关于西藏自治区网络通信活动 “二十禁”), namířených mimo jiné na „aktivity, které podvracejí stát, podkopávají národní jednotu a usilují o svržení socialistického systému“ nebo na „jakékoli online komunikační nástroje, které vytvářejí a šíří informace posilující mezietnické napětí.“ Zvláštní pozornost je pak věnována komunikaci směrem do zahraničí a také finančním tokům. Finanční dary mohou být snadno interpretovány jako podpora exilu, a tedy i separatismu.
Zpřísnění kontroly přirozeně motivuje kádry na všech úrovních k vykazování určité aktivity v potírání takové činnosti v jejich oblasti. Na odhalování nelegálních nebo podezřelých aktivit se v tomto propojeném systému nepodílejí jen oddělení veřejné a státní bezpečnosti, ale také oddělení práce na jednotné frontě, která má na starosti kromě jiného i etnické záležitosti, dále kancelář pro náboženské záležitosti, kancelář pro kybernetické záležitosti TAO nebo oddělení řízení internetu v rámci veřejné bezpečnosti TAO. Všechny tyto úřady pak fungují na všech úrovních od provinční přes krajskou a okresní až po lokální. Tato překrývající se struktura vede k efektivnější kontrole a má za následek „kaskádovité“ uplatňování represí, kdy se funkcionáři na různých úrovních vzájemně hlídají a předhánějí.
Tibeťané zpívající a tančící
Tibet je tedy v rámci ČLR regionem, kde v posledních letech dochází k dynamickému rozvoji ekonomiky, a zdá se, že jeho obyvatelé (alespoň někteří) pod čínským vedením prosperují. Velkou měrou k tomu přispívá zejména vzkvétající turistický ruch – jak uvádějí China Digital Times, během covidového roku 2020, kdy byl Tibet zcela uzavřen pro cizince, jej navštívilo rekordních 35 milionů turistů, samozřejmě čínských. Právě turismus však podle mnohých pozorovatelů značně přispívá k vytváření a šíření čínské propagandy, která zcela zkresluje tibetskou historii a pohled na současný Tibet a jeho náboženské a kulturní tradice transformuje v jakýsi Disneyland pro čínské návštěvníky. Jak se pro AFP nedávno vyjádřil přední odborník na současný Tibet Robert Barnett:
Kulturní degradace, kterou přináší tento shora řízený masový turistický spektákl, vzbuzuje vážné obavy. Je však těžké ji dokumentovat, neboť Tibeťané z tohoto obchodu přirozeně také těží. Škody [na kulturním a duchovním dědictví] jsou nicméně nevyčíslitelné.
Jak ukazuje podrobně popsaný případ kláštera Tengdo, pod pozlátkem ekonomického rozvoje a velkolepé prezentace místní kultury za účelem propagace turismu se skrývá temná realita vytěsněných historických traumat i současných represí zasahujících do každodenního života Tibeťanů.
Převzato ze Sinopsis.cz.
