Vladimir Putin FOTO: Adobe Stock
FOTO: Adobe Stock
Sergej Šojgu dorazil na frontu, vyslechl si zprávy o operační situaci a vydal pokyny k postupu „ve všech operačních směrech“. V této souvislosti si nemohu nevzpomenout, že již před deseti lety, když byl jmenován ministrem obrany Ruské federace, vydal několik pokynů, v nichž použil vojenskou terminologii. Jeden z přítomných ho opravil. Následovala odpověď. „Naučím se termíny, ale zbytek zůstává.“ Osud přítomné osoby mi není znám.
Nedávná zpráva je však v tomto ohledu poměrně objevná. Člověk má dojem, že se Šojgu staví do role svého sovětského předchůdce Dmitrije Fjodoroviče Ustinova. Na jeho rozkaz byly v SSSR krátce před jeho smrtí vytvořeny čtyři oblastní velitelství, jejichž vrchní velitelé působili v místech plánovaných vojenských operací: Západní, jihozápadní, jižní a dálněvýchodní. Na každém z těchto území byla soustředěna velká uskupení vojsk schopná vést operace strategického rozsahu. Zahrnovala příslušné operační a strategické svazy čtyř druhů ozbrojených sil, z nichž každý mnohonásobně převyšoval možnosti současné ruské armády.
Příklad. Západní oblast tvořila pásmo o délce 2 188 km podél fronty a 2 500 km do hloubky. Zahrnovala 6 okruhů a skupin vojsk, 8 obrněných a 4 generálské armády, 4 letecké armády a Baltskou flotilu. Samozřejmě, že její velitelé byli schopni operovat s takovými termíny, definovat směry atd. Toto uskupení řídili dva armádní generálové a sedm generálplukovníků.
Nyní se podíváme na válku proti Ukrajině. Délka rusko-ukrajinské hranice je 3030 km. Šojgu se snaží organizovat operace na takové frontě, přičemž má k dispozici 100 BTG (praporové taktické skupiny, anglická zkratka) shromážděných z celé země, což z hlediska bojového a početního složení představuje posílenou armádu. V jejím čele stojí čtyři armádní generálové a několik generálplukovníků.
Mohl bych namítnout, že milion a půl sovětských vojáků v západní oblasti tehdy tvořilo protiváhu NATO. Nyní však Putin a Šojgu čelí nejen ukrajinské armádě, ale také ukrajinskému lidu. A za nimi stojí zdroje NATO jako celku. A to na všech frontách.
V důsledku toho, o jakých operacích a jakých směrech mluví, když mají ve skutečnosti ani ne operační, ale taktické skupiny v podobě brigád nebo divizí, kterým velí velitelé sborů a armád?
Nemají ani běžné operační spojení, natož strategické. A mluví o ofenzivě na všech frontách… Jedinou jednotkou, která odpovídá složení armády, je 1. gardová obrněná armáda, která podle četných zdrojů již ztratila svoji bojeschopnost. Všechny ostatní armády, složené ze dvou nebo tří brigád, plnohodnotné síly armády nikdy nedosahovaly. V praxi se tedy jedná o dosud nevídanou formu války. Jednotlivé jednotky a formace pozemních sil, rozptýlené na široké frontě, bojují na své taktické úrovni, zatímco námořnictvo a strategické letectvo zasahují svými prostředky téměř výhradně civilní cíle. Jedná se o terorismus v jeho nejčistší podobě, nikoli o vojenské operace.
Copak Šojgu nechápe, že dnes nemá dostatek sil k vedení operací (mám na mysli dostatek kriminálníků a „dobrovolníků“, kteří by nahradili ztráty) a nemá finanční prostředky (zastaralé muzeální kousky T-62 a BMP-1 se nepočítají)?
Předpokládám, že tomu rozumí. Ale jako pes rozumí všemu, ale nedokáže nic říct. Jednoduše proto, že má za sebou dlouhou výraznou korupční stopu na ministerstvu pro mimořádné situace, kde předtím působil, a přinejmenším spoustu pochybných stavebních projektů pro potřeby ministerstva obrany od rodiny Abdurachmanovců. Patří mezi ně nová budova MO na Frunzeho nábřeží, kostel atd.
Ostatní generálové, včetně „hrdinů Ruska“, jsou na tom úplně stejně. D. Bulgakov má za sebou různé pochybné společnosti, jejichž prostřednictvím je armáda zásobována.
Každý má zkrátka svého tatínka. A protože tomu tak je, strategie i operační umění a taktika se omezují na recyklaci vysloužilých ruských dělových systémů pro pokračování poziční války a páchání válečných zločinů ve snaze udržet čas, zachovat si moc a pokračovat v započatém.
Kompetentnost je zde k ničemu.
Proč nyní, kdy ukrajinské ozbrojené síly svým statečným a hrdinským odporem nejen prokázaly neschopnost druhé armády světa, Západ nechápe, že rychlá a relativně malá vojenská podpora Ukrajiny dává jedinečnou šanci zlikvidovat Putinův režim, který za žádných okolností nepřežije porážku?
Nicméně i Putin si uvědomil, že jeho vydírání nefunguje, a jaderné zastrašování nyní převzali šašci a kašpárci – Volodin, Medveděv a další kremelští slouhové. Zvláště když tomu vše napomáhá ekonomický a zejména technologický kolaps ruské ekonomiky, podpora veřejného mínění a postavení ukrajinského lidu. Tím spíš, že je to ekonomicky mnohem levnější než zbytečně hrát oslabující hru.
Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.
