Jedním z údajných trumfů v lidových debatách o změnách klimatu je legenda, že vědci nejdříve hlásali příchod nové doby ledové. Pak se všechno otočilo a teď zastávají názor, že hrozí globální oteplení planety způsobené lidmi. Tím se zlehčuje tvrzení o „převládajícím konsensu“ ve vědecké komunitě. Jenže ve skutečnosti to tak nebylo.

Legendě napomáhá „selskorozumová“ zkušenost mnoha lidí, kteří skutečně někdy v 70. letech četli v různých magazínech články o hrozbě nové doby ledové. Problém je v tom, že se sice v nějaké sobotní příloze dočtete, že „američtí (izraelští, sovětští ⁠– ruští atd.) vědci zjistili, že…“, ale to ještě neznamená, že je to pravda. Přiznejme si, že na vině jsou i pracovníci médií, kteří z nejasných výroků a modelů, které vědci poskytnou, vytvoří senzaci. (Je trochu zázrak, že se vědci ještě s novináři baví.)

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM: Putinovo fiasko je po roce války zjevné

Nový Týdeník FORUM se vrací k návštěvě amerického prezidenta v Kyjevě. O tom, že šlo o historickou událost, svědčily i…

Jak to tedy bylo s novou dobou ledovou? Thomas C. Peterson, William M. Connolley a John Fleck prozkoumali vědecké publikace z příslušného období a jejich závěr je jasný a podložený. V článku Mýtus o vědeckém konsensu o globálním ochlazení v 70. letech (Bulletin of the American Meteorological Society, září 2008) dokládají, že v 70. letech 20. století nebyl vědecký konsensus ohledně blížící se doby ledové na Zemi, ale již tehdy dominantním tématem v odborné literatuře bylo antropogenní oteplování. Rozšířený mýtus, že se vědci v 70. letech 20. století shodovali na blížícím se globálním ochlazení nebo době ledové, není pravdivý. Ve skutečnosti vědci již tehdy převážně zdůrazňovali skleníkový efekt a výzkumný program se sjednotil na názoru, že skleníkové oteplování bude pravděpodobně dominovat v časovém měřítku významném pro lidskou společnost.

V roce 1938 byla publikována první analýza ukazující dlouhodobé trendy oteplování, ale aktualizace dat byly vzácné. V 60. letech vědci ovšem zaznamenali změnu trendu a J. Murray Mitchell v roce 1963 předložil první aktuální teplotní rekonstrukci ukazující, že globální trend ochlazování začal ve 40. letech 20. století. Satelitní záznamy ukázaly zvětšování sněhové a ledové pokrývky na severní polokouli v 70. letech, ale pozdější studie ukázaly, že globální trend byl způsoben převážně změnami na severní polokouli. Podrobné zkoumání údajů z jižní polokoule odhalilo opačný trend teplot.

Dále čtěte

Českoslovenští piloti v Anglii naši protektorátní vlast zatahovali do války. Aspoň podle logiky kolaborantů

V sobotu 25. února oslaví 100. narozeniny generál Emil Boček, poslední žijící český pilot, který usedl v britské RAF do…

„Když se v současné diskusi o změně klimatu objeví mýtus o strachu z globálního ochlazování v 70. letech, nejčastěji se tak děje formou citací nikoliv z vědecké literatury, ale ze zpravodajství ve sdělovacích prostředcích. Právě tam se americký senátor James Inhofe obrátil pro většinu důkazů na podporu své argumentace v projevu v americkém Senátu v roce 2003. Hlavním z jeho důkazů byl často citovaný článek v časopise Newsweek: ‚Ochlazující se svět‘ (1975). Článek čerpal z nejnovějších globálních teplotních záznamů a naznačoval, že ochlazování ‚může předznamenávat drastický pokles produkce potravin‘,“ píší autoři.

I zběžný přehled zpravodajství o této problematice ve zpravodajských médiích ukazuje, že stejně jako v té době nepanovala shoda mezi vědci, nepanovala shoda ani mezi novináři. Příkladem jsou titulky dvou článků z New York Times: „Vědci se ptají, proč se světové klima mění; možná nás čeká velké ochlazení“ a také „V klimatu je patrný trend oteplování“.

Pohled do vědeckých časopisů, kde články procházejí recenzním řízením, ale ukazuje obraz poměrně jednoznačný. Badatelé provedli důkladný průzkum literatury v elektronických archivech Americké meteorologické společnosti, v archivech časopisu Nature a archivu vědeckých časopisů Journal Storage (JSTOR). V období od roku 1965 do roku 1979 průzkum literatury nalezl sedm prací o ochlazování, 20 neutrálních prací a 44 prací o oteplování.

Tvrzení, že vědci kdysi měli jeden konsensus a dneska mají zase jiný, tedy neplatí. Zpochybňování vědeckého přístupu je dnes ale časté. Něco je způsobeno určitým zmatkem, když se někteří filozofové rozhodli vypořádat s osvícenstvím a vypořádali se s ním v rámci postmoderny až příliš. Něco je úmyslná propaganda, která má zpochybnit všechny autority, a to včetně vědeckých. V době covidu jsme to měli před sebou pořád. Kdo úmyslně působí takový rozklad a zmatek, je celkem jasné. Ruské kořeny různých pavědeckých „teorií“ byly dost dobře zmapovány.

Na něco ale stačí kombinace hlouposti s povrchností a touha po senzaci.