Vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný FOTO: Ministerstvo obrany ČR
FOTO: Ministerstvo obrany ČR
Česko pomáhání Ukrajině neoslabilo. Naopak, jsme silnější ekonomicky i z hlediska obranyschopnosti. Pro naši ekonomiku je to jednoznačně největší příležitost za posledních 30 let, okomentoval efekt české pomoci napadené zemi vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví také o oblastech, ve kterých hodlá Česká republika Ukrajinu podpořit, i o tom, že Ukrajinci mají co předat Česku.
Jaká pomoc je na Ukrajině momentálně potřeba?
Energetika. Byla nejvíce potřeba posledních šest měsíců a už teď se intenzivně pracuje na tom, aby Ukrajinci přežili další zimu. Kreml si myslel, že Evropu a Ukrajince zlomí, že nám bude zima. Nestalo se to a oni budou určitě cílit na energetickou infrastrukturu dál. Jsou tedy v procesu přípravy, abychom toto možné slabé místo kritické infrastruktury Ukrajiny co nejvíce podpořili.
Pak je důležité zdravotnictví. Rozsah katastrofy je stěží představitelný. Desítky tisíc zraněných a zmrzačených lidí potřebují pomoc, aby se mohly vrátit na bojiště nebo k civilnímu životu, a to vyžaduje ohromné prostředky a výstavbu lékařských schopností na ukrajinské straně. Ukrajina je nejzaminovanější zemí světa a je potřeba ji postupně odminovávat. Je to ovšem obrovský zásah do země i společnosti a bude to trvat velice dlouho.
Je důležité také řešit dopravní infrastrukturu, zajistit pohyb zboží, aby mohla fungovat ukrajinská ekonomika. Jinak Ukrajina nebude schopná vydělávat a služby přestanou fungovat. To je jeden ze zázraků, který mě za posledního půlroku překvapil. HDP na Ukrajině kleslo o 33 procent, nyní byla korekce na 29, což je velký propad. Ovšem s přihlédnutím k faktu, že má pětinu území okupovanou a třináct měsíců na ni prší nejmodernější rakety, je neuvěřitelné, jak funguje. Na většinu prostředků, ze kterých žije, si totiž dokázala vydělat sama.
Největší pozornost poutají samozřejmě zbraně. Jedině dodávky zbraní mohou Rusy zastavit nebo vyhnat z dočasně okupovaných území.
Na jakou konkrétní pomoc se nyní Česko zaměřuje?
První je pomoc materiální. Města, kraje, ministerstva, správa hmotných rezerv na státní úrovni i dobrovolníci za posledních třináct měsíců dokázali, že jsou schopni darovat spoustu věcí. Pro naši ekonomiku je to navíc jednoznačně největší příležitost za posledních 30 let stejně jako pro všechny ostatní evropské ekonomiky a spousta firem to oprávněně vnímá. Jde tedy také o komerční nabídky, které se postupně rozjíždí.
Zadruhé se soustředíme na pomoc nemateriální. Jedná se především o pomoc s legislativou, aby se Ukrajina co nejdříve dostala do Evropské unie a na jednotný evropský trh. Také jde o výměnu zkušeností. Například začínáme několik projektů, díky kterým budou moci lékaři pomáhat přímo na Ukrajině, a důležitá je i spolupráce mezi armádou a policií.
Říkáte výměnu zkušeností. V čem se od Ukrajiny můžeme učit?
Především v oblasti armádní nebo digitalizace. Ukrajina je v digitalizaci roky před námi. V aplikaci DIA mají celou peněženku. Je velmi dobře kyberneticky zabezpečená a prostupuje i dalšími sférami, není to jen o osobních dokladech. V rámci jednoho projektu nyní dokonce školí 15 členských států v oblasti digitalizace státní správy. Ukrajina nás může posouvat dál.
Vedl jste delegaci českých firem a neziskových organizací do Lvova, Kyjeva, Dnipru a jednal jste o zapojení do rekonstrukčních projektů s klíčovými představiteli ministerstev, místních samospráv i neziskového sektoru. O čem konkrétněji jste jednali?
Šlo zejména o prezentaci vize, kterou Česká republika na Ukrajině má, o představení základních směrů v oblasti dopravy, energetiky a zdravotnictví, co děláme a co můžeme dělat. Hlavně jsme se potřebovali dozvědět, jak na Ukrajině funguje systém a jaká jsou realistická očekávání. V návaznosti pak vznikl prostor, aby se firmy mohly přímo propojit s partnery z institucí.
O které firmy se jedná?
Na různé části cest se připojovaly firmy, které již na Ukrajině působí v oblasti dopravy, energetiky nebo zemědělství. Byl tam se mnou i pan Petr Krogman. Byly tam i firmy z oblasti zdravotnictví a zástupci lékařského sektoru jako předvoj mise Medevac. Tu plánujeme realizovat v dubnu pod vedením ministerstva vnitra.
Smysl doktorské části je soustředit se na klíčové schopnosti, které chceme pomoci na Ukrajině vybudovat. Pokud správně vyškolíme a vybavíme kliniky a specializované úseky nemocnic, mohli bychom přímo tam pomáhat stovkám až tisícům lidí.
Na co se zaměřujete?
Jedná se konkrétně o oblasti popálenin, posttraumatickou psychologickou a psychiatrickou péči a za třetí plastickou chirurgii zaměřenou zejména na práci s protézami a podobně.
Byly tam firmy, které se zabývají vybavováním nemocnic nebo exoskeletony na fyzickou rehabilitaci, na což se nyní soustředí projekt a klinika ve Lvovské oblasti. Celkově se nyní snažíme lvovský region koncipovat zdravotnicky. Měl jsem o tom jednání v Kyjevě s ministerstvem zdravotnictví a navštívil jsem jednu z jejich ústředních nemocnic, kde jsme se domluvili na dalších směrech, abychom na to koukali komplexně.
Co vás na jednáních překvapilo, ať už v dobrém nebo ve špatném?
Od vypuknutí agrese jsem byl na Ukrajině již po několikáté. Vnímal jsem, že členy delegace, kteří tam byli poprvé, překvapilo, že není třeba mít strach. Ukrajina není země, kam byste se měli bát jet. Když tam lidé přijedou, cítí se nakonec mnohem bezpečněji než v mnohých jiných evropských městech. Cítíte ale smutek a hněv.
A co Ukrajina jako stát?
Překvapilo mě, jak dobře Ukrajina jako stát funguje. Přestože jsem s nimi v kontaktu dlouho, v oblastech, které jsem předtím tolik nesledoval, mě překvapilo, jak systematicky mají uchopenou agendu, jak realisticky přistupují k tomu, co mohou vybudovat za další tři, šest nebo dvanáct měsíců, za tři roky. A vždy mě v překvapení utvrzuje, jak odhodlaní a praktičtí jsou tváří v tvář té situaci, ve které se nacházejí, a jejich oddanost přesvědčení, že budou svou zemi bránit.
Jak probíhá komunikace z ukrajinské strany?
Lidé si uvědomují, že jsou odkázáni na to, co dostanou. Platí ale dvě věci. Zaprvé jsou neskonale vděční, a to vidíte na tržišti i při jednání s vicepremiérem pro obnovu infrastruktury. A zadruhé, nehledě na to, co dostanou, Ukrajinci vědí, že nemají kam utéct, že musí zůstat, bojovat a opravovat věci, které jim Rusové ničí. Žádný nátlak necítím, naopak cítím hluboký vděk a naději.
Urychlila tragická událost vývoj v Česku? Zlepšili jsme se paradoxně díky tomu v nějaké oblasti, například ve zbrojním průmyslu?
Jsem přesvědčen, že vývoj uvidíme, protože vývoz a výrobní kapacity českého zbrojního průmyslu jsou saturovány na několik let dopředu.
A bylo to tak i před invazí Ruska na Ukrajinu?
Český obranný průmysl roste posledních deset let, ale to, co se stalo minulý rok, je bezprecedentní. Nárůst výroby byl několikanásobně skokový. Vzhledem k tomu, že se z hlediska výrobní stránky podařilo zabezpečit na několik let dopředu český státní rozpočet, se díky podpoře Ukrajiny stal ohromným příjemcem financí a plány na navýšení výrobních kapacit jsou na stole. Probíhá diskuze a nyní to závisí na kontraktech. Stali jsme se čistým příjemcem naší vlastní pomoci. Celkově se tím posiluje ekonomika, narostla zaměstnanost. Český technologický průmysl posiluje i díky okamžité zpětné vazbě, kterou máme od uživatele, a to i co se týká konkurence. Některé houfnice fungují lépe a některé hůř, můžeme být rádi, že ty naše funguji lépe.
Oslabila pomoc Ukrajině Česko v jeho obranyschopnosti?
Naopak. Všechno, co jsme na Ukrajinu poslali, nebylo využíváno k aktivní službě, ani nebylo zařazeno v plánech. Přes kompenzační mechanismus Evropské unie s názvem Evropský mírový nástroj a od americké vlády jsme dostali několik miliard korun, které můžeme využít k nákupu moderní techniky. Naopak nás to posunulo. Navíc prosazení komerční nabídky znamená desítky miliard do státního rozpočtu na odvodech a na daních. Takže jsme z toho vzešli silnější, i z hlediska sebeobrany i ekonomicky.
V čem vidíte v zařizování pomoci nedostatky, ať už ze strany České republiky nebo i dalších zemí?
Pro Česko i celý svět platí jedno. Zásadním nedostatkem je v tuto chvíli absence systému pojišťování. Můžeme se bavit o pojišťování, exportním financování nebo garanci pro investice. Podle klasických standardů mezinárodních finančních institucí, bank a pojišťovacích společností jsou takové věci v případě aktivního konfliktu na území státu nepojistitelné. Toto je současné téma diskuzí mezinárodní pomoci například G7 nebo G7+ a v červnu se v Londýně koná Ukraine Recovery Conference a hlavním tématem je pojišťování, investice a soukromý sektor.
Až válka skončí, máte připravený plán, jak se bude na Ukrajině postupovat?
Plán se v těchto měsících již formuje a bude vycházet z toho, co se povede teď. S dalšími zeměmi se rozkoukáváme a ujasňujeme si, co se dá dělat, až to skončí, v jakém časovém horizontu a za jaké peníze. Je dobře, že se na něm začíná pracovat už nyní. Marshallův plán se začal dělat v roce 1941 a byl úspěšný právě díky této přípravě.
Zahrnuje to i návrat ukrajinských uprchlíků zpět na Ukrajinu?
Vzhledem k naší nezaměstnanosti, která je nejmenší v Evropské unii, a tomu, že naše firmy nemají odkud brát, je pro Česko přínosem, že si ukrajinští uprchlíci zvolili právě naši zemi. Jen na sociálních odvodech na nich získal státní rozpočet osm miliard korun.
Samozřejmě že se budou chtít vrátit domů, každopádně ti, kteří zůstanou, budou pro Česko jednoznačným přínosem.
