ROZHOVOR / Šéf státní kasy Zbyněk Stanjura v rozhovoru pro deník FORUM 24 řekl, že žádný propad výdajů na školství v příštím roce nenastane. Zároveň uvedl, že opozice chce nemožné – odmítá snižovat výdaje, žádá zvyšování příjmů, ale zároveň si myslí, že takto je možné snižovat deficit státního rozpočtu.

Aktuálně se připravuje návrh státního rozpočtu na rok 2024. Jak to vidíte, pane ministře?

Dokončujeme politická jednání. 27. září vláda schválí návrh státního rozpočtu a pošle ho do sněmovny.

Existuje pro vás něco jako nepřekročitelná červená linie ohledně výše schodku?

Ne, já vždycky sázím na politická vyjednávání a nechci vyhlašovat nějaké „red lines“. To ničemu nepomáhá. Nějakou představu mám, ale jednání ještě stále probíhají.

Co se týče letošního rozpočtu, řekl jste, že budete hledat úspory ve výši patnáct až dvacet miliard. Už máte představu, kde by se mělo škrtat?

Jako obvykle. Provozní výdaje, platy ve veřejné sféře, a pak jsou to národní dotace. To jsou tři klíčové oblasti, ve kterých hledáme úspory. Nebude to jedno rozpočtové opatření, bude jich celá série.

Kdy s těmi návrhy chcete přijít?

Počítám s tím, že by se tak mělo dít během příštích dvou či tří zasedání vlády. Záleží vždy na objemu toho jednotlivého opatření, zda je bude schvalovat vláda, nebo zda jde o kompetenci ministra financí. Vláda jako celek s tím počítá, my jsme jednotlivým ministrům popsali na konci července situaci a každý ve svém rezortu hledá, kde ušetřit, abychom dohromady dali tu danou částku.

V minulých dnech jsme sledovali mnohahodinová jednání o konsolidačním balíčku v poslanecké sněmovně. Jste spokojen s tím, co se dojednalo?

Ano. Protože nebylo vůbec jednoduché v pětičlenné koalici domluvit tak složitý návrh zákona, případně nějaké úpravy. A ty úpravy, na kterých jsme se dohodli, nejsou nijak dramatické, mají spíše technický charakter. Pokud nějaké příjmy vyměním za příjmy jiné, jde opravdu o technickou věc. Dopřesňovali jsme nějaké detaily, protože tato problematika je opravdu poměrně komplikovaná.

Řešily se například zaměstnanecké benefity. Zajímalo by mě, zda tahle položka, která třeba není až tak zásadní, není ale zároveň jaksi symbolická, a tak by se už neměla měnit a nemělo by se z ní ustupovat.

Ta debata je o tom, jestli máme v daňové politice uplatňovat symboly. Já si myslím, že nikoli. Je třeba říci, že daňová politika je prostě plošná. Pokud je nějaká položka citlivá například pro nízkopříjmové rodiny, tak to máme řešit sociálním systémem, nikoli plošnou úlevou pro všechny. To je můj obecný přístup. Kolegům se snažím vysvětlit, že symboly nemají v daňové legislativě co dělat.

A daří se vám to?

Jak kdy, ale myslím si, že v zásadě ano.

Ještě ale ty symboly neopouštějme, je tu totiž jeden, a tím je zdanění tichého vína. Vidíte zde ještě nějaký prostor ke změně?

V rámci konsolidačního balíčku ne, ale jinak prostor samozřejmě vidím. V květnu jsme se dohodli, že jednání budou pokračovat. Myslím si, že jsme schopni vyvrátit obavy z velké administrativy. To byl poměrně velký argument a my na jednání přinášíme detailní popis toho, jak by to mohlo fungovat. Podívejme se na to, že minipivovary platí spotřební daň a zvládly to stovky z nich. Není žádný důvod, aby to nezvládli i malí vinaři.

Myslíte si, že se to podaří prosadit i přesto, že se tomu bude bránit mnoho poslanců, ale i ministrů z vinařských oblastí?

Daňový systém by opravdu neměl být regionální. Největším problémem je, že daňovou úlevu ze dvou třetin využívají zahraniční producenti. Ta situace by byla úplně jiná, kdyby všechno skončilo v České republice, ale tak to opravdu není. Čísla jsou neúprosná. Máme společný vnitřní trh a nemůžeme jinak danit domácí a jinak zahraniční, to není možné.

Vedla se také velká debata o zvyšování rodičovského příspěvku. Jsou tu strany, které by zvyšovaly a rozdávaly peníze ještě více. Jak se daří udržet shodu v koalici?

Je nás pět. Je to první vláda, která má tolik koaliční stran. Samozřejmě, že je velký problém sladit pět politických programů. Snažím se nejen z titulu ministra financí, ale také jako člen ODS varovat před novými a novými mandatorními výdaji, protože pak se ten politický souboj o tzv. volné výdaje nemůže skoro vést. Kde se tedy budou uplatňovat politické programy? Takový prostor je pak hrozně úzký. Každé zvýšení mandatorních výdajů ho zmenšuje.

Zejména KDU-ČSL tvrdí, že zvýšení rodičovského příspěvku je tzv. prorodinná politika. Souhlasíte s tím? Je prorodinná politika rozdávání dalších peněz? Nemělo by jít o úplně jiné kroky, hlavně systémové?

ODS také patří ke stranám, které jsou přesvědčeny, že prorodinná politika je správná. Určitě jsou tu úkoly pro vládu, ale také pro místní samosprávy, aby byl dostatečný počet míst v předškolních zařízeních. Musíme vytvářet podmínky pro možnost sladit pracovní a rodinný život. Pak si každá rodina individuálně volí to, co je pro ni nejvýhodnější, rozhodně nemá existovat nějaký jednotný mustr pro všechny. Má existovat široká nabídka.

Ano, ale pomůže tedy těch padesát tisíc tomu, aby lidé měli víc dětí?

Takhle jednoduše to nevidím, že by se zvýšením jedné dávky mohla zvýšit porodnost.

Co bude dál s tzv. windfall tax?

Windfall tax vyhodnotíme v prvním či druhém kvartálu příštího roku, protože zatím se platí jen zálohy. My jako ODS zdůrazňujeme, že se mimořádné příjmy budou využívat na mimořádné výdaje. Mimořádné výdaje budou letos určitě přes sto miliard, což windfall tax nepokryje. Ale neměla by se zejména stát součástí standardních příjmů v okamžiku, kdy mimořádné výdaje nejsou.

Je ale tedy možné, že bude tato daň platit déle?

Zatím ji máme na tři zdaňovací období. Od začátku jsem říkal, že vše po prvním roce vyhodnotíme, protože teď analýzu nemám a nemůžu mít. A až to vyhodnotíme, tak se poradíme.

Velkým tématem jsou rostoucí ceny benzínu a nafty. Máte pocit, že někteří prodejci využili situaci k tomu, aby zvyšovali ceny více, než bylo nutné?

Klíčové je srovnání v evropském kontextu. Když na světových trzích vzroste cena ropných produktů, v České republice s tím nemůžeme nic udělat. Patříme k zemím v té „lepší polovině“, tedy s nižší cenou. To je důležité. Dlouhodobě monitorujeme marže a zatím nemáme žádný signál, že by docházelo k neúměrnému zvyšování marží.

Pro hodně lidí ale byl asi zásadní ten skok.

Viděli jsme standardní politický problém, který způsobuje daňová úleva. Když máme časově omezený interval, je jednoduché jej prosadit, ale návrat do stavu před touto úlevou je vždy složitý. To byla debata i o spotřební dani na naftu.

Nemáte obavy, že pokud ceny benzínu a nafty dál porostou, poroste také zásadním způsobem inflace?

Samozřejmě. Ceny pohonných hmot se promítají do cen služeb a zboží. My ale nejsme schopni určovat ceny na světových trzích. Víme, že OPEC omezil těžbu ropy, to snižuje nabídku a zvyšuje poptávku, takže ceny jdou nahoru.

Zejména od opozice ale slyšíme hlasy, že s touto situací vláda nic nedělá.

Tak samozřejmě, to je takový matematický příklad, který nemá řešení. Opozice říká, že nemáme zvyšovat příjmy, máme zvyšovat výdaje, ale zároveň musíme snižovat deficit. To prostě není možné. Všechny návrhy opozice směřují pouze ke zvýšení výdajů státního rozpočtu. Nám se schodky daří snižovat.

Máte za ODS pocit, že plníte očekávání svých voličů v tom smyslu, že se dostatečně šetří?

Je poctivé přiznat, že naši voliči ten pocit nemají. Na druhé straně je třeba říct, že nás je prostě ve vládě pět stran a musíme to nějak sladit. Kdyby konsolidační balíček psala kterákoli z těch stran sama, vypadal by jinak. V našem případě bychom kladli větší důraz na úspory a menší důraz na zvyšování daňových příjmů. Toto je výsledkem kompromisu. Musíme se snažit našim voličům vysvětlovat, že děláme maximum možného. Rostou nám navíc mandatorní výdaje. Pokud na obranu půjde příští rok 160 miliard a loni šlo devadesát, je to nárůst o sedmdesát v průběhu dvou let. I tak musíme deficit snižovat a děláme to. Navíc nepochybujeme, že nesmíme šetřit ve výdajích na obranu, o to více pak ale musíme škrtat jinde.

Pak se ale dostane do médií návrh, například, to, že se budou snižovat výdaje na školství, a je z toho aféra.

Neštěstí je, že před deseti lety nikdo nekomentoval květnové nebo červnové návrhy. Počkejme na finální návrh rozpočtu, pak bude kritika oprávněná a my budeme muset hájit ty položky jako celek. Ve školství nebude oproti loňsku žádný dramatický propad, tím jsem si úplně jistý. Musíme mít nějaký vstupní materiál, teprve pak probíhají politická jednání.

Takže možná někomu může vyhovovat, když se ten květnový návrh nebo něco z něj dostane do médií, a on má pak lepší vyjednávací pozici, ne?

Jestli takhle někdo uvažuje, podle mě chybuje. Jsem ze staré školy a věřím na politická jednání bez přítomnosti médií. Takhle se vyjednávat podle mě nemá a nedá.

Daří se vám vysvětlovat voličům vaše kroky?

To poznáme až v říjnu 2025. Děláme nepopulární kroky, to je třeba si říct. Je nepopulární zvyšovat daně. Je nepopulární snižovat příjmy, zejména u těch, kteří byli zvyklí něco inkasovat ze státního rozpočtu. My jsme to udělat museli, za dva roky už uvidíme pozitivní efekt a lidem to vysvětlíme.