KOMENTÁŘ / Britský premiér Keir Starmer chtěl být protipólem konzervativního chaosu. Sliboval návrat k slušnosti a vyčištění politiky od špíny. Dnes, na začátku února 2026, však jeho vláda připomíná hořící vrak. Starmer uvízl v pasti, kterou si sám postavil. Zatímco voliči mu masivně utíkají k radikálům z Reform UK Nigela Farage, jeho vlastní poslanci už v kuloárech otevřeně mluví o výměně šéfa. Rozbuškou se stal skandál kolem Petera Mandelsona, který svou toxicitou a vazbami na sexuálního predátora Jeffreyho Epsteina začíná stahovat ke dnu celý kabinet.

Situace v Londýně je kritická. Labouristé se v průzkumech propadli na historická minima a Starmer, dříve vnímaný jako morální autorita, teď působí jako někdo, kdo vědomě kryl nepřijatelné vazby svého klíčového spojence. Stačí osmdesát jedna nespokojených poslanců, aby spustili hlasování o nedůvěře, a podle informací z nitra strany je toto číslo blízko.

Dále čtěte

Diskriminujete bělochy. Trumpova komise zaklekla firmu Nike

Americká Komise pro rovné příležitosti v zaměstnání (EEOC) vyšetřuje společnost Nike. Obdržela totiž udání, že diskriminuje bílé zaměstnance, informoval server…

Mandelson jako Pincher na steroidech

Pád Petera Mandelsona, kterého Starmer jmenoval velvyslancem v USA, je pro labouristy naprosto zdrcující. Premiér sice v parlamentu hřímal o zradě a lžích, kterých se na něm Mandelson dopustil, vzápětí však pod palbou otázek přiznal, že o jeho problematických vazbách na Epsteina věděl už v době jmenování.

Srovnání se skandálem Chrise Pinchera, který pohřbil Borise Johnsona, je zcela namístě, ovšem s tím rozdílem, že tentokrát jde o morální selhání na steroidech. Starmer teď působí slabě a defenzivně, což jen podtrhlo jeho nedávné rozhodnutí mocensky zablokovat populárního starostu Manchesteru Andyho Burnhama.

Pohled na vládní lavice během dramatické debaty o zveřejnění tajných dokumentů připomínal nejslabší chvíle brexitového chaosu. Vláda s obří většinou nebyla schopna kontrolovat hlasování a situaci musela narychlo zachraňovat Angela Raynerová. Právě ona v kuloárech vyjednala kompromis, aby zabránila ponižující porážce kabinetu.

Mezi poslanci se už bez obalu říká, že čím dříve bude o osudu země rozhodovat právě ona, tím lépe. Raynerová se vrací do centra dění jako jediná postava schopná udržet stranu pohromadě, zatímco Starmerův autoritářský a technokratický styl vládnutí naráží na své limity.

Dále čtěte

Putin dodržel slovo? Trump se nám snad vysmívá, diví se Ukrajinci pod palbou  

Tvrzení amerického prezidenta Donalda Trumpa, že Vladimir Putin dodržel slovo a po celý týden neprováděl masivní raketové a dronové útoky…

Starmer má nyní pouhé čtyři měsíce do klíčových regionálních voleb, aby zkusil změnit narativ. Plánuje reset agendy, výměnu ministrů a miliardové investice do zanedbaných regionů, kterými chce zastavit nástup Nigela Farage. Jenže narativ už je nejspíš daný. V zákulisí se dokonce spekuluje, že premiér bude nucen obětovat svého nejbližšího poradce Morgana McSweeneyho, který za Mandelsonovo jmenování lobboval.

Starmer chtěl být lékem na konzervativní drama, místo toho se stal režisérem vlastního pádu. Ve Westminsteru už není otázkou, zda Starmer padne, ale kdy ho u kormidla nahradí právě Angela Raynerová, než se Británie definitivně utopí v chaosu.