V rámci programů COVID požádaly tisíce firem o úvěr, a zatímco některé stále čekají, ostatní jsou odmítány s univerzálním vysvětlením. Úspěšná je pouze malá část. Stát musí po vzoru zahraničí změnit svůj přístup. Není otázkou, zda bude ekonomická krize, ale kolik českých firem nadcházející recesi vůbec přežije, říkají členové inicitativy Firmy sobě. Vzhledem k vývoji se rozhodli vzít situaci do vlastních rukou a před samotným vyjednáváním se státními institucemi sdružují malé a střední podniky do společné platformy. Jejich souhrnné závazky nyní převyšují dvě miliardy korun.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

V současnou chvíli se tedy snaží zapojit do projektu co největší množství firem, aby nabral na síle. „Když vzniká iniciativ hodně, tak to nemá smysl,“ řekl deníku FORUM 24 jeden z iniciátorů, Martin Pejša. Na konci příštího týdne by se pak chtěli obrátit na ministerstvo průmyslu a obchodu v čele s Karlem Havlíčkem (za ANO). „Dostali jsme od nich podporu markentigově, což je sice super, ale je to potřeba i procesně, což se neděje,“ říká Pejša. On sám vidí největší problém v „proklamačních miliardách“, ta čísla ale považuje za nereálná. Zdůrazňuje přitom, že slibovaná pomoc nepřichází, sám ze svého okolí nezná nikoho, kdo by bezúročnou půjčku COVID obdržel. „Všichni čekají čtyři týdny a pak jsou odmítnuti.“ Nyní věří, že by se prostředky na vládní pomoc mohly navýšit.

Za další úskalí označují podnikatelé z iniciativy Firmy sobě nejenom pomalé tempo vyřizování žádostí, ale i jejich celkový rozsah. Upozorňují, že konec malých a středních podniků by mohl mít tristní dopad na českou ekonomiku, neboť jejich podíl na HDP tvoří až čtyřicet procent. Opozice i zástupci podnikatelů přitom již dříve kritizovali fakt, že podpůrné programy jsou kvůli byrokratické zátěži tvořeny na míru velkým korporacím, které disponují týmy právníků a účetních poradců.

Podle zkušeností z jiných evropských zemí se přitom osvědčuje právě pomoc prostřednictvím dodání okamžité likvidity. V Česku je situace značně odlišná, popisuje Pejša, který je současně spoluzakladatelem a ředitelem mezinárodní sítě startupů Creative Dock Group. „Máme kanceláře v deseti zemích Evropy a zcela jistě můžu říci, že česká vláda a státní instituce mají v této skupině zemí daleko nejslabší reakci. Ve Švýcarsku náš ředitel před třemi týdny šel do on-line bankovnictví u naší tamní banky, zodpověděl během pěti minut několik otázek a do dvou hodin jsme měli na účtě deset procent loňského obratu firmy. To vše bez úroků, směnek, dalších otázek a s až tříletým odkladem splatnosti,“ uvádí.

Ačkoli Česká republika přijala po německém vzoru tzv. kurzarbeit, jehož prostřednictvím stát firmám v době krize přispívá na náhrady mezd, Pejšův popis nasvědčuje tomu, že když dva dělají totéž, výsledek se může dramaticky lišit. „V německé pobočce jsme během jednoho dne převedli všechny zaměstnance, které bychom jinak museli propustit, na kurzarbeit. Stát pokrývá sto procent jejich mezd. Bez otázek, háčků a zbytečné administrativy,“ shrnuje.

Zatímco tedy podle Pejši zůstává společným pojítkem pomoci podnikatelům napříč Evropou rychlost a důvěra, český stát v tomto selhává. „Nemůžeme dva měsíce vyčkávat. Standardní náklady jsou pro většinu firem, které se ze dne na den ocitly bez příjmů, v podstatě ihned likvidační,“ říká a dodává: „Navíc se v Česku vše dělá zbytečně složitě. Máme tady krizi, ale řešíme správně vyplněné kolonky na papírových formulářích. To samo o sobě je v 21. století těžko uvěřitelné a smutné.“