Statečná kapitánka versus ministr vnitra

wikipedia, Paul Lovis Wagner / Sea-Watch.org

Carola Racketeová | FOTO: wikipedia, Paul Lovis Wagner / Sea-Watch.org

Okurková sezóna (anglicky silly season, hloupé období, což je docela výstižné) nabídla hru „kdo s koho“, přičemž si můžeme sázet – a přitom zauvažovat nad povahou našeho světa.

Kapitánka lodi Sea-Watch Carola Racketeová na jedné straně. Zabývá se tím, že loví lidi z moře. Ty, kdo chtějí do Evropy kvůli útlaku ve své domovině, nebo jen prostě za lepším bydlem. Její argumentace je docela neprůstřelná: kdo by chtěl nechat utopit své bližní, když už se nechali nastrkat za strašné peníze do člunů a na moři skoro utonuli? Jen nelida by mohl odpovědět, že pár utopenců by možná odradilo pašeráky pokračovat ve svém výnosném odchodě.

Kapitánka má v rukou samé trumfy. Myslí si, že Evropané jsou barbaři a sobci a že by měli napravovat nespravedlnosti, jichž se dopustili. Na její straně stojí ti, kteří si myslí, že starý kontinent může být podoben tavícímu kotlíku národů, které netouží po ničem jiném než přizpůsobit se naší upadlé kultuře. Těchto lidí není málo, zejména jsou to kapitánčini rodáci.

Carola také argumentuje zásadní agendou, která prozrazuje humanistické, postmoderní školení. Ví, co se sluší a patří – v naší společnosti potrefené strachem, rasismem a politickou ignorancí. Proč nebrázdí Středozemní moře unijní lodě a nechávají tuto práci na ní, námořní amatérce? Za ní stojí také další organizace, považované za solidní, například Lékaři bez hranic. Za jejími zády stojí také třicetiletá hollywoodská produkce – pamatujete si na všechny ty akční filmy, v nichž stateční mužové a později i ženy bojují s obřími firmami či se státem v nějaké ztracené věci, ale svou spravedlivou kauzu (většinou se jedná o záchranu nějakého živočicha před zločinnou naftařskou společností) vybojují až do konce?

Carola k tomu dokonce nepotřebuje umět asijská bojová umění, stačí ošlehaná tvář a odhodlaný výraz. Bez ironie! Carola Racketeová má zkrátka něco do sebe. Je-li levicovou hrdinkou dneška, což bude zřejmě pravda, nedisponuje levice vůbec špatnými hrdiny. Neměla by si je ovšem chtít co nejdříve zkorumpovat sochami a cenami, jak navrhují někteří rozumbradové.

Na druhé straně stojí italský politik jménem Matteo Salvini z Ligy severu, který hraje dvojí hru. Ve své vlastní zemi dělá tvrďáka, protože si velmi správně uvědomuje, že jeho krásná vlast je takříkajíc první na ráně. Stačí, aby se unie trochu poškorpila s Tureckem nebo Tripolis si postavil hlavu, a Italové budou mít opět velké problémy.

Salvini kritizuje Paříž i Berlín, ale přitom prosazuje uprchlické kvóty, což je sice geniální recept – bohužel ještě nikdo nikdy neviděl, aby fungoval. Tento muž tvrdí, že se odvážné kapitánky nebojí, že nemá co překračovat italské zákony a že její činy se podobají pirátským rejdům spíše než humanitárním operacím. Ale těžko se operuje nulovou tolerancí vůči pašerákům lidí. Je to totiž zamotaný kruh. Pokud budou neziskové organizace lovit lidi z moře, budou mít pašeráci kšeft. Avšak pokud bude ve Středozemním moři jen jeden poslední člunek se ženami a dětmi na palubě, což se nedá nikdy vyloučit, kdo si rozhodně vzít na svědomí nevzít je na palubu a nepřirazit je ke břehům vysněné Evropy; podle hesla „kdo chce kam, pomozme mu tam“?

Salvini se může odvolávat na unijně doporučovanou ochranu vnějších hranic, co mu to ale pomůže, když ho hlavní evropské mocnosti nebudou brát příliš vážně a budou v migrační politice tak nejistí a liknaví jako dosud? Ital má docela pevnou pozici doma, ve veřejném mínění za Alpami je vnímán jako extrémní, radikální pravičák. Je to ale také svým způsobem odvážný borec. Tvrdí, že „Itálie zvedla hlavu“, netváří se přitom vůbec dobrácky a přitom se snaží uhrát slušnou evropskou partii.

Německá kapitánka má bezesporu silného protihráče: ve svých kartách ale drží srdcové eso – je totiž žena, a to se dnes cení. Salvini je, při vší úctě, jenom chlap. Nehledě k tradičnímu, vždy v moderně působícímu modelu – Carola působí nikoli pouze jako žena, ale jako děvče, což je využitelné pro kult mládí, který se šíří v Evropě jako dýmějový mor ve středověku.

Domácí politika nabídla dvě interpretace, jednu zábavnou, jednu racionální, i když těžko prosaditelnou. Martin Rozumek z Organizace na ochranu uprchlíků přirovnal Carolu k siru Nicholasi Wintonovi, což je evidentní nonsens. Ten nebyl oslavován médii, sotva poslal první vlak, a to nebude první ani poslední rozdíl.

Jan Zahradil z ODS zase drží v této věci Salviniho pozici: tvrdí, že lodě neziskových organizací vlastně podporují pašeráky a že Racketeová si zvolila konfrontaci namísto respektování stávajících dohod Itálie s Tripolisem, mimo jiné. To zní sice docela rozumně, na slávě odbojné německé plavkyně to však neubere ani eurocent. Kampak dnes na někoho s právem a detailním rozborem! Kampak dnes na někoho s paradoxy moderní doby – kdo pochopí, že konat dobro (a platí to jak v osobních, tak společenských vztazích) nemusí být vždycky a za každých okolností úplně perspektivní a morálně jednoznačné! Shrnuto a podtrženo: revolučně podbarvená humanitární pomoc, organizovaná takříkajíc aktivisticky, má v bohatém severním pásu Unie zelenou. Konzervativci tahají, ostatně skoro jako vždy, za kratší stranu provazu.

Jiří Hanuš, Pravý břeh, Brno

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner