Sčítání lidu 2021 - oficiální logo FOTO: Český statistický úřad
FOTO: Český statistický úřad
Začalo sčítání lidí, domů, drobného zvířectva a vůbec čehokoliv v České republice. Po necelých čtyřiadvaceti hodinách celou akci můžeme popsat jako nepříjemnou ukázku expanzivních snah státu vidět každému občanovi přímo do talíře, a co je horší, jako alarmující selhání Českého statistického úřadu.
Začněme tím viditelnějším, totiž neschopností Českého statistického úřadu (ČSÚ) vůbec zajistit průběh sčítání. Po delších oslavných fanfárách, ohlašujících prostřednictvím online sčítání lidu vstup Česka do digitálního věku, se ukázalo, že web ČSÚ po pár hodinách provozu spadl. Odborně se tomu říká fuck-up, v tomto případě jde o fuck-up zásadních rozměrů.
„Staťák“ neumí ani postavit web. Jak máme teď brát vážně tvrzení šéfa ČSÚ Marka Rojíčka, že se k souborům citlivých osobních dat obyvatel ČR skutečně nedostane nikdo než proškolení profesionálové, kteří data zpracují a ihned anonymizují? Lidé, které ČSÚ pověřil postavením nefunkčního sčítacího webu, byli také proškolení? Jak takové školení vypadalo, když výsledek jejich mnohaměsíční práce přestal být funkční po pár hodinách? Nebo snad ČSÚ klíčovou prací pověřil někoho bez kompetence? Samé otázky, na které by pan Rojíček měl odpovědět.
Nepochybuji, že se online sčítání nakonec povede nahodit, koneckonců to je technický problém, který bude, jak už to tak bývá, mít nějaké banální řešení, například pustit k tomu někoho, kdo tomu rozumí. Měli bychom se ale ptát dále. Z mého pohledu je sčítání lidu těžko obhajitelné. Stát už nyní díky povinné účasti v extrémním množství registrů má o občanech detailní informace. Ví, kde žijete, kolik vyděláváte, když na to přijde, přes data mobilních operátorů si může zjistit, kde se pohybujete. Stát je ale po informacích stále hladovější, aniž by byl s to uspokojivě vysvětlit, k čemu hodlá data používat.
Pan Rojíček dostal v deníku Aktuálně prostor, aby bez jakékoliv kritické reakce ze strany novinářek Hronové a Heroldové vysvětlil, proč vlastně sčítání probíhá, proč je povinné a proč je neúčast v něm sankcionována. Stručně řečeno pan Rojíček národu sdělil, že to tak musí být, protože je to pro všechny dobré, a komu se to nelíbí, zaplatí deset tisíc korun. Basta fidli, nazdar. Novinářky Aktuálně toto bohorovně arogantní sdělení uspokojilo, kriticky uvažující člověk by se ale měl ptát dál.
Kde je záruka, že osobní data českých občanek a občanů ČSÚ nezpřístupní jiným úřadům? Máme tomu věřit jen proto, že to řekl pan Rojíček? Máme se nechat odpálkovat tvrzením, že kdo má čisté svědomí, nemá proč se bát svléct se před ČSÚ do trenek? To je přece siuaace, na kterou v žádném případě nesmíme přistoupit. Máme snad věřit tomu, že data získaná sčítáním budou použita při „vylepšování životních podmínek“? Neumím si představit, jak může informace o tom, kolik mám doma televizí, zlepšit život například ve vyloučených lokalitách. Omlouvám se za případnou neznalost, ale míra detailu informací, po kterých se ČSÚ pídí a které od lidí vymáhá sankcemi, je prostě nepřijatelná a neopodstatněná.
Dobrá zpráva je, že při sčítání lidu v zásadě o nic nejde. To je bohužel poslední dobrá zpráva. Český statistický úřad zodpovídá mimo jiné za zpracování volebních výsledků. V posledních hodinách jsme mohli vidět, s jakou mírou profesionality tato rozpočtová instituce pracuje. Zkuste si při vědomí toho, co ČSÚ předvádí kolem sčítání lidu, odpovědět na otázku, jaká a jak velká bude míra vaší důvěry v data, která už za pár měsíců bude ve volebním studiu představovat skvělá a nesmrtelná Marcela Augustová.
Autor je ředitel PR agentury
