Čeká nás dlouhá krize. Přesto nesmíme propadat depresi. Nadějné zprávy tu jsou

archiv

Poslední statistiky mluví jasně. Epidemie koronaviru je v Evropě strmě na vzestupu. V Itálii nově přibylo rekordních více než pět tisíc potvrzených případů nákazy, ve Spojených státech rovněž pět tisíc, ve Španělsku přes tři tisíce a v Německu téměř přesně tři tisíce. To vše za jediný den. Počet úmrtí celosvětově právě překročil 10 tisíc, přičemž italské oběti převýšily již beztak dost smutné statistiky mrtvých v Číně.

Tato čísla působí katastroficky a depresivně. Je za nimi utrpení konkrétních lidí. Také je ale třeba číst statistiky v kontextu dané situace. Skokový nárůst počtu potvrzených případů působí jako dramatické šíření epidemie. O vážnosti situace není pochyb. Přitom se ovšem může jednat o odraz skokového nárůstu prováděných testů. A také tato čísla ještě nemohou odrážet tvrdá restriktivní opatření, k nimž jednotlivé státy přistoupily teprve před pár dny. Inkubační doba nemoci tu přitom hraje svoji jasnou roli. Po dvou příštích těžkých týdnech teprve jasně uvidíme, kde se v tomto dramatu opravdu nacházíme. U nás čekáme, zda při současných sedmi stovkách nakažených (v pátek 20. 3. ráno) nedojde bohužel i k zákonitému nárůstu počtu vážných případů.

V celkově chmurné atmosféře je dobré vnímat nadějné aspekty. Tak především se již několik dní snižuje poměr vážných případů vůči lehčím. Za poslední týden klesl podíl vážných případů z osmi na pět procent. Velká většina pacientů z celkového počtu nakažených se uzdraví. Druhým nadějným prvkem je to, že v Číně je nákaza v současné chvíli pod kontrolou a tempo jejího šíření významně zpomaluje (za čtvrtek tam přibylo jen 39 nových případů). Z osmdesáti tisíc nakažených Číňanů se 70 tisíc již uzdravilo. Jinými slovy, restriktivní opatření, jakkoli jsme jimi byli zděšeni, tam fungují a přinášejí výsledky. Třetí nadějí, ovšem jen podmíněnou, je to, že v německém kulturním okruhu, do něhož patří i Česko, je zatím relativně velmi malý počet kritických případů i případů smrtelných. Zatím. Doufejme, že tento rozdíl vydrží, jisté to ale opravdu není.

repro Prima

Plán německé kancléřky Angely Merkelové, že zásadním zbrzděním šíření infekce získáme čas, čímž preventivně odlehčíme zdravotnickému systému a následně pak najdeme lék a virus porazíme, má racionální logiku. Další výrazný nárůst počtu potvrzených případů nákazy, včetně těch s vážným průběhem, je přitom nyní třeba očekávat. Neměl by nás vykolejit. Odpovídá i tomu, že jsme v Evropě teprve nedávno začali s důkladnou diagnostikou a zatím ještě nemáme dostatek testovacích kapacit ani ochranných prostředků. Příklad zastavení šíření epidemie v Číně, na Tchaj-wanu a částečně už také v Jižní Koreji nám ale ukazuje, že zpomalit epidemii je možné.

Situace je vážná a nebezpečná. Ale i tak bychom měli vidět, že i v samém epicentru epidemie je zatím počet nakažených jen malým zlomkem dosud zdravé populace. To by se ovšem mohlo snadno změnit, kdyby nezafungovala opatření veřejných autorit, tedy karantény. Věřme ale, že zafungují.

Klíčovou nadějí je tedy disciplína a ohleduplnost lidí samotných, která se již nyní stala převládajícím stylem společenského soužití. Vše, co v našich komunitách společně děláme, musí mít nyní distanční charakter. To je opravdu ten základní recept. Zavírání konkrétních napadených oblastí má jasný smysl. Zatímco v Lombardii rostou statistiky nákazy strmě již více než dva týdny, tak ve střední Itálii, v regionu Lazio, kde se nachází dvoumilionový Řím, se drží čísla na úrovni srovnatelné se střední Evropou a pohybují se „jen“ ve stovkách případů, nikoli v tisících. Proto nelze kritizovat ani uzavření konkrétních oblastí v Česku. Je to těžké a nepříjemné, ale zjevně správné.

Demokratické země jsou zdrženlivější v zavírání hranic i v plošných restrikcích. To je odrazem jejich svobodného ducha. Ale zde bohužel není jiné cesty, než klást viru do cesty veškeré možné překážky a zábrany prostřednictvím velkého množství izolací. Naše společnost teď nemůže být jednou souvislou pevninou, ale bude místo toho ohromným souostrovím. To přitom ani zdaleka nerozdělí českou společnost tak, jako ji už léta rozděluje ostrý kulturní konflikt mezi zastánci autoritářského Východu a svobodného Západu.

Je iritující, když se naše současná izolace kryje s geografickým určením někdejší železné opony. Proto je třeba si trvat na tom, že politická hranice mezi zeměmi Evropy je pouze administrativní a je zároveň geopoliticky irelevantní. V ideální rovině jsme stále Evropou bez hranic. Naše současné klece nesmí kopírovat stav z doby studené války či starého světa. Naše izolace a hranice osobního kontaktu musí nyní bohužel procházet všude kolem nás. Ale naše metody komunikace budou veškeré tyto hranice neustále překračovat a budou udržovat v pohybu celou naši společnost, rodiny, přátelství, obchod i veřejnou debatu.

Veřejná diskuze přitom musí zůstat svobodná navzdory hlasům, že kritici mají teď mlčet. Jako bychom museli mlčet k chybám a lžím držitelů moci. Obrana veřejného zájmu je vždy spojena se svobodou. Tato krize se snadno může zvrtnout v potlačení dosavadních zvyklostí svobodného vyjadřování názorů. Tomu je třeba se bránit. Jinak se po epidemii ocitneme v jiném světě a v jiném režimu, který nechceme. A fronta odpůrců svobodného prostředí přitom velmi zesílila a bude se snažit zneužít zdravotní krize k posílení svých pozic. To je vedle epidemie hlavní riziko naší dnešní situace.

Na udržení lidské sounáležitosti, občanské odpovědnosti i demokratické hrdosti nyní závisí osud celého našeho společenství. Nepodlehněme strachu a udržme si klid a zdravý rozum. I v těžkých chvílích. Civilizovaní lidé mají svůj horizont, který překračuje jak banalitu blaženě rutinních dní, tak i úzkost v mezních situacích. Pro někoho je to Bůh, pro někoho nejasná ale existující instance dobra a pravdy, kterou si uchováváme ve vědomí i svědomí.

Evropské národy prošly za staletí mnoha těžkými morovými ranami. A to, co dnes prožíváme, není ani mor a není to ani španělská chřipka. Naši předci se s ranami osudu vyrovnávali díky víře. Všechny rány osudu umí totiž překonat víra ve smysl toho, co jsme tu na světě dosud dělali, a víra v instanci, která nás přesahuje. Ať už má povahu náboženskou, nebo morální. Bez víry bychom ale byli ztraceni.

Statistické údaje uvedené v článku byly čerpány ze stránky www.worldometers.info.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner