Státní pomoc je nutná, ale ekonomiku nespasí. Hrozí nebezpečný nárůst státní moci

ČTK

Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) | FOTO: ČTK

Deník FORUM 24 dává prostor mladým ekonomům a nadaným studentům, aby se zapojili do veřejné debaty o současné krizové situaci v souvislosti s pandemií nového koronaviru. Nezisková organizace Institut ekonomického vzdělávání nám zprostředkoval článek Otakara Kořínka o rizicích státního zasahování do ekonomiky, s nímž se nyní doslova roztrhl pytel. Jenže to, co je nyní krátkodobě potřebné pro přežití firem, může časem přerůst v návyk nového státního dirigismu, který může ekonomické procesy dusit. Nevídaný nárůst státní moci je z mnoha hledisek škodlivý a nebezpečný.

Odklad daňových přiznání, náhrady mezd zaměstnancům, úvěrové programy či odklady splátek půjček a úvěrů. Jedná se pouze o krátký výčet z dlouhé řady vládních opatření namířených na pomoc ekonomice v souboji s ekonomickými dopady koronaviru.

Jinde ve světě je situace obdobná. Vlády se zdánlivě předhánějí v tom, která ekonomice poskytne ten největší záchranný balíček, podnikatelům nejvyšší náhrady škod a zaměstnancům nabídne nejcitelnější podporu. Například v Americe podepsal prezident Donald Trump 27. března návrh zákona CARES, který má pomoci udržet ekonomiku USA na nohou poskytnutím dvou bilionů dolarů. Poputují americkým domácnostem ve formě transferových plateb, veřejným službám a regionálním vládám, ale rovněž i velkým korporacím formou nejrůznějších půjček za zvýhodněných podmínek. Ve Španělsku vláda podnikla podobné kroky uveřejněním záchranného balíčku ve výši 200 miliard eur, což představuje více než 20 % tamního HDP. Zmíněná opatření, ať už ta zahraniční či tuzemská, představují bezprecedentní zásah státu do ekonomiky, který snese srovnání pouze s válečným stavem. Tato nebývalá vlna státního intervencionismu však přináší skrytá rizika, která jsou v současné době kvůli vskutku mimořádnému stavu přehlížena či v horším případě ignorována.

Je samozřejmě nutno říci, že vládní intervence je v současné situaci potřebná. I ti nejzarytější zastánci tržních mechanismů, kteří se ostře stavěli proti vládním intervencím v době poslední finanční krize, by v současném stavu stěží mohli nabízet politiku pasivity jako rozumný postup. Důvodem je samozřejmě diametrálně odlišná podstata nastalé situace. Zatímco krize minulé byly způsobeny výkyvy hospodářského cyklu, ta nynější by se dala označit za „černou labuť“, na kterou nemohl být nikdo připraven a se kterou se moderní světová ekonomika pravděpodobně ještě nikdy nesetkala. I šok vyvolaný tzv. Černým pátkem v roce 1929 se s nynější situací srovnává pouze velmi těžko, a to kvůli razanci a rychlosti, s jakou dnešní krize udeřila. Tato razance je však z velké části způsobena tím, že se de facto jedná o krizi uměle vytvořenou státem samotným a jeho opatřeními namířenými proti šíření nemoci. Ta jsou samozřejmě potřebná (i když o jejich rozsahu a přísnosti by se dalo polemizovat), nicméně to nic nemění na tom, že stát se svým těžkopádným vměšováním do ekonomiky snaží pouze řešit situaci jím způsobenou. Na rozdíl od předchozích krizí tak neřešíme situaci, ve které by selhal soukromý sektor a stát byl nucen ho zachránit.

Právě toto je potřeba jasně zdůraznit a uvést podstatu tohoto státního zásahu na pravou míru. K čemu ve skutečnosti dochází, je, že vláda svými opatřeními vzala lidem svobodu pracovat a určitým odvětvím možnost podnikat a nyní jim tato omezení pouze částečně kompenzuje. Nezapomínejme rovněž, že současné vládní výdaje společně s propadem příjmů způsobí ve státním rozpočtu nevídanou trhlinu, která podle premiéra Babiše přesáhne 200 miliard korun a způsobí podstatné zvýšení veřejného dluhu. Tuto mezeru bude v budoucnu nutno zacelit, a to razantním zvýšením daňové zátěže. Stávající opatření tedy nejsou nic jiného než záchrana firem za jejich budoucí peníze. Vnímat stát jako pomyslného mesiáše zachraňujícího naši skomírající ekonomiku se proto jeví jako nadmíru pošetilé. Naopak, současná hospodářská opatření je nutno chápat jako nutné zlo. Svými gesty a vyjádřeními se však vláda profiluje jako zachránce. Tato arogantní pozice je patrná z prohlášení vládních představitelů, kteří o využívání vládních zdrojů v rámci mimořádných opatření hovoří takovým způsobem, že člověk nabývá dojmu, že živnostníky a podnikatele dotují ze svých vlastních prostředků.

A právě v tom tkví jedno z největších dlouhodobých rizik nastalé situace. Pokud na tuto rétoriku občané přistoupí, obávám se, že jedním z dlouhodobých následků současné krize bude nevídaný nárůst státní moci a míry zapojení státu do ekonomiky, která je už nyní na pomyslné hranici únosnosti. Je samozřejmě jasné, že většina z opatření směřovaných specificky na zmírnění finančních dopadů pandemie bude mít omezené trvání. Strachovat se, že by se dotování platů zaměstnanců soukromých firem či přerušování splátek úvěrů stalo trvalou součástí vládní legislativy, by bylo nesmyslné. Existuje zde nicméně velmi reálné riziko spojené s výše zmíněným zvyšováním daní a s ním souvisejících veřejných výdajů. Objevují se dokonce první zprávy o tom, že stát vstoupí jako akcionář do podniků, kterým poskytne značné úlevy na daních či zvýhodněné půjčky. Pokud dnes od vlády jasně nezazní, že veškerý nárůst státní moci je pouze dočasného charakteru, a státu se podaří legitimizovat svůj nově zbobtnalý objem, dojde zde k situaci dobře známé z předchozích hospodářských krizí následovaných nebývalým nárůstem moci státu.

Buďme tedy v této situaci ostražití. Prozatímní vládní opatření ulevující podnikům na daních a platbě sociálního, zdravotního a důchodového pojištění jsou krokem správným směrem. Stát rovněž obstojně zastává potřebnou funkci „plátce poslední instance“ a poskytováním finanční likvidity pomáhá v udržení zadrhávajících se koles ekonomiky v pohybu. Jakmile však nezbytnost této role ustane, je naší občanskou povinností připomenout vládě stav, který zde byl před krizí a ke kterému by se měla situace navrátit.

Otakar Kořínek je analytikem Institutu ekonomického vzdělávání INEV. Navštěvuje sextu na mezinárodním gymnáziu Nový PORG v Praze, kde se připravuje na absolvování mezinárodní IB maturity. Mezi jeho zájmy patří primárně ekonomie a finance a společně s Pavlem Králíkem a Martinou Bacíkovou je zakládajícím členem ekonomického spolku ECONET sdružujícího studenty se zájmem o ekonomii a finance. Věnuje se analýze akcií a pomáhá s ekonomickým výzkumem na VŠE.

Institut ekonomického vzdělávání (INEV) vytváří zázemí pro výuku ekonomie a financí na středních školách. Jedním z hlavních projektů INEV je Ekonomická olympiáda pro středoškoláky.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner