Každé srovnání tak trochu kulhá, zvláště tehdy, když srovnáváme hrušky a jablka, nebo třeba prezidenty republiky. Včera jsem si vyšel na večerní procházku ulicemi pražských Královských Vinohrad (dobře, už jen Vinohrad, o královské adjektivum je připravili komunističtí aparátčíci) a minul jsem i slavnou vilu bratří Čapků. A hned jsem si vzpomněl na TGM a (světe div se!) i na Miloše Zemana.

Od roku 1925 se ve vinohradské čapkovské vile scházeli tzv. pátečníci, jakýsi klub intelektuálů, kde se při kávě a čaji debatovalo o kultuře, literatuře a politice. V prvních letech existence této exkluzivní sešlosti, vlastně improvizované „pražské kavárny“, patřil k pátečníkům i prezident republiky T. G. Masaryk.

Spisovatel a redaktor Karel Poláček v Lidových novinách ze 14. září 1937, v den, kdy TGM v Lánech zemřel, publikoval svůj fejeton „Masaryk mezi pátečníky“, v němž mimo jiné napsal: „Někdy přicházel pěšky. Představte si – z Hradčan na Floru, to je přece lán světa. Měřil si to nejživějšími ulicemi, kolikrát za nesnesitelného pražského parna, svým bohatýrským krokem. Detektivové, jejichž povinnost byla jej hlídat, tehdy mívali těžkou službu. Masaryk nešel, nekráčel, neubíral se. Masaryk se zrovna řítil…“

A včera ve vinohradských ulicích mi došlo, že když si to TGM takto štrádoval přes Prahu, dejme tomu právě v roce 1925, bylo mu 75 let… A představil jsem si dnešního prezidenta republiky Miloše Zemana, aktuálně internovaného v Lánech a dle činů spíše rusko-čínského (p)rezidenta, jemuž bude letos na sv. Václava 76 let… Po Praze rozhodně nechodí „bohatýrským krokem“, ochranka jej nesleduje zpovzdálí, nýbrž různě podpírá a přenáší, případně brání tomu, aby jej kdokoliv vůbec spatřil.

Je těžké a vlastně nepatřičné srovnávat TGM a Miloše Zemana… Ten první pravidelně „sokoloval“ čili cvičil, zatímco druhý se jednou za rok povaluje v nafukovacím člunu na rybníce… TGM byl abstinent, Miloš Zeman jím rozhodně není. Nadto při jednom z přípitků (již jako prezident!) hloupě prohlásil: „Smrt abstinentům…“

Jistě, lidé jsou různí, odlišní v charakteru i kondici či fyziognomii, ovšem rozdíl mezi TGM a Milošem Zemanem není samozřejmě toliko v životním stylu, byť i ten výmluvně svědčí o preferencích a hodnotách každého jednotlivce: TGM – intelektuál a asketa se světovým rozhledem, politik a státník, pracující pro demokratickou Evropu… Miloš Zeman – sečtělý a poživačný ekonom zápecnického stylu, pomstychtivý technik moci, lísající se k orientálním despociím…

Když T. G. Masaryka v roce 1934 zvolilo Národní shromáždění potřetí prezidentem republiky (ústava to umožňovala), byl to již čtyřiaosmdesátiletý a velmi nemocný muž. I proto koncem roku 1935 na svůj úřad rezignoval a jako zakladatel státu důstojně dožil v prezidentské rezidenci v Lánech.

Také Miloš Zeman má ještě šanci – po všech svých podivných eskapádách – učinit alespoň jeden „státnický“ čin, totiž rezignovat na prezidentský úřad a umožnit tak předčasnou volbu nové hlavy státu. Do českých dějin se už stejně zapíše jako zlý a mstivý stařec, který jakožto politický „šmejd“ propagoval pochybné komodity ruských a čínských firem a jehož pro své osobní zájmy zneužívaly různé bezectné existence bloudící Pražským hradem, ať už rusko-čínští agenti a lobbisté, nebo mafiáni okresního formátu…

Pokud tak Miloš Zeman neučiní včas a bude i nadále pokračovat v destrukci dobrých mravů a ústavnosti, stejně jako vlastní „osobnosti“, vstoupí do dějin jako egoista a vlastizrádce, případně rovnou jako obskurní pianista (a pijan), jenž kdysi se servilním šklebem koncertoval před „lidově-čínským“ soudruhem Si Ťin-pchingem, nejhrozivější tyranskou obludou počátku 21. století.