Štěstí nad zlato. Evropané touží po změně, i když se mají dobře a jsou spokojení

Eric Drooker

Evropané se mají ve skutečnosti dobře, ačkoliv dění na jejich kontinentě může vypadat všelijak. Celých 80 % je jich podle průzkumů spokojených se svým životem a životní úrovní. Výjimkami jsou pouze chudší státy jako Řecko a Bulharsko, které se stále potýkají s hospodářskou krizí.

V západní Evropě je ale nálada veskrze pozitivní, v Británii i přes brexit na 44 % obyvatel uvádí, že je „velmi spokojeno“. Necelých 50 % Britů je pak se svým životem „spíše spokojeno“, jak ukazují celoevropské průzkumy veřejného mínění.

Proč i přes vlastní spokojenost Britové dali své životy všanc a volili brexit? Odpovědi lze hledat i v dalších průzkumech, které kupodivu ukazují na jeden zajímavý rozpor. Evropané obecně trpí poslední roky až téměř melancholií, která se projevuje strachem z budoucího společenského vývoje celého světa. Pouhá čtvrtina z nich věří, že se Evropa vydala tím správným směrem. Ohledně Evropské unie a její budoucnosti mají obavy ještě o kus větší.

V Británii přitom není nálada nejhorší. Lidé po celé Evropě narážejí na rozdíly mezi vlastními zkušenostmi a sociální politikou, mezi předsudky a holými fakty, mezi chladnou racionalitou a emocionálně vedenou politikou, která má na ně naprosto zásadní vliv. Těžko říci, která strana téhle mince je v době migrační krize horší. Nebo lepší.

Populisté, kterých mezi politiky v Evropě stále přibývá, vyprávějí své srdcervoucí příběhy vlastního úspěchu, který se zrodil takřka z ničeho. Recept na jejich úspěch je tristně jednoduchý – příběh, vůdce, nepřátelé. Tři ingredience koktejlu, z něhož se motá hlava mnohým politologům, sociologům, a dalším odborníkům.

Normální udřený Evropan platící daně EU, z jejíchž fondů se pak financují Čapí hnízda a tréninkové haly pro čísi koně, jim na tenhle špek skočí jen stěží. Přesto ale na jistou část společnosti tyhle hollywoodsky dryáčnické metody ještě stále platí. Na tu, která naslouchá populismu. A je tak ochotná odsoudit šmahem každého, kdo mu brání na domnělé cestě ke štěstí. Na tu, která ještě věří na pohádky.

Normální udřený Evropan dávno ví, že ho politické špičky zneužívají ke svým zájmům. A pokud mu občas alespoň trochu vyjdou vstříc a naslouchají mu, nějak už se s tím pokorně smíří. Normální udřený evropský úředník i středně vzdělaný člověk vezme v potaz například slova Marka Carneyho, guvernéra britské centrální banky, když varuje před poklesem životní úrovně.

Normální Brit když po brexitu padne libra na nenormálně nízkou úroveň uzná, že Carney asi není adeptem na přeřazení do zvláštní školy. Normální člověk neignoruje fakta, protože vidí svoji vlastní realitu.

Možná by bylo načase Evropanům vzkázat, aby se přestali chovat jako naivní snílci, kteří uvěří každému na potkání. Jinak se jejich životy brzy promění v námět na horor. Jestli neustále se zvětšující populistická vlna zasáhne i zbytek obyvatelstva Evropy, všechny dosavadní jistoty se rychle změní v bezcenný prach.

A tahle vize už nějakou dobu není nereálná. Tohle není pohádka. Možná tak ještě hodně špatný film.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner