Stíhačka F-35, ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
NÁZOR / Vláda podle premiéra Petra Fialy soudí, že není důvod přehodnotit úmysl koupit americká letadla F-35. Pochybnosti se v poslední době objevují kvůli tomu, že Amerika se po nástupu prezidenta Donalda Trumpa chová ke spojencům značně „nespojenecky“, nejvíc to zatím pocítila Ukrajina. Zaznívá obava, že by nám Američané třeba mohli nějaké důležité systémy dodaných letadel na dálku „vypnout“. Tak jednoduché to podle expertů není, žádné „tlačítko“ na to neexistuje, ale už ta debata ukazuje, kam jsme se dostali.
F-35 Lightning II vyráběný společností Lockheed Martin je vyspělý letoun páté generace, jehož provoz závisí na komplexním softwaru a logistické podpoře. Klíčovým prvkem je systém ALIS nyní nahrazovaný systémem ODIN, který slouží k údržbě, diagnostice a správě letounu. Tyto systémy vyžadují pravidelné aktualizace a připojení k infrastruktuře, kterou kontrolují USA, proto se vynořují obavy, že by USA teoreticky mohly omezit funkčnost letadel, pokud by přestaly poskytovat potřebnou podporu.
Nejsou veřejně dostupné důkazy, že by F-35 obsahoval „kill switch“, mechanismus umožňující Američanům na dálku letoun deaktivovat. Laik může být pochopitelně podezíravý, protože to, že o něčem nejsou důkazy, ještě neznamená, že to neexistuje. Zastavení přísunu zpravodajských informací už ale právě Ukrajina, která je zrovna životně nutně potřebuje, zažila.
Podle našeho ministerstva obrany a odborníků, například vojenského analytika Lukáše Visingra, je nicméně představa o dálkovém vypnutí mýtus. Software letounu nelze na dálku „vypnout“ a zaskočit tak pilota za letu. Spojené státy mohou ovlivnit logistickou podporu, tedy dodávky náhradních dílů nebo aktualizaci softwaru. To by bojeschopnost letounu pochopitelně snížilo. Není to ale to samé jako „vypnutí“.
Je pravda, že k softwaru F-35 mají plný přístup jen Američané. Zahraniční uživatelé, včetně spojenců v NATO, nemají možnost sami software upravovat. F-35 potřebují před akcí načtení v Americe vytvořených „mission data files“, která jsou přizpůsobena konkrétním hrozbám a regionům. Kdyby je USA nedodaly, schopnost letounu plnit určité úkoly by byla omezená. To by po tolika vynaložených penězích, kde jde o to mít to nejlepší, bylo skutečně krajně nemilé.
Spojené státy tedy nemají prokázanou schopnost na dálku vypnout F-35 v reálném čase. Mohou však omezit jeho dlouhodobou funkčnost prostřednictvím logistiky a softwarové podpory, což je spíše strategický nástroj než okamžitý „vypínač“.
Všichni ti, co byli proti nákupu letadel F-35, by se teď mohli cítit na koni. Moc si však na něm vyskakovat nemohou, protože jejich výhrady byly údajně technické. Ty politické, tedy že letadla buď nakonec nedostaneme, nebo že by nám za oceánem mohli omezit jejich důležité funkce, nebudou asi chtít říct nahlas. Dnešní opozice s Trumpem a jeho stylem s podivným masochistickým zalíbením sympatizuje.
Vládní politici se spoléhají na to, že Donald Trump není věčný, a než letadla dorazí, bude v Bílém domě sedět na židli už někdo jiný. To je sice pravda, jenže si nemůžeme být jistí, že ten někdo jiný bude skutečně i svým naladěním jiný. Pokud by po Trumpovi nastoupil J. D. Vance, nemuselo by to znamenat vůbec žádnou změnu pro současné směřování americké zahraniční politiky. Mohlo by to být z hlediska Evropy a všech spojenců dokonce ještě horší.
Ještě je v živé paměti, jak Elon Musk (který byl tehdy samozřejmě soukromá osoba), Ukrajině vypnul Starlink, aby ukrajinské lodě nemohly zaútočit na ruské námořní síly. Odůvodnil to tak, že chtěl zamezit hrozbě jaderné války. Navedli ho tak v Moskvě. Některé věci jsme si ještě před pár týdny nedovedli představit ani v divokých snech. Pokud Trump vyhrožuje obsazením Grónska, co kdyby jeho nástupce napadlo, že české (polské a další) stíhačky nemají způsobit problémy stíhačkám ruským? To by přece mohlo vést k eskalaci.
Zatím nevidíme, že by někdo z Trumpova okolí kladl prezidentovi nějaké překážky. Nikdo se nepokouší výrazně tlumit ani ty nejbizarnější a nebezpečné nápady, jako je třeba obsese ohledně připojení Kanady k USA. Žádná masová vzpoura u republikánů není vidět. Rozjely se takové procesy, že jejich důsledky nemůžeme s přijatelnou jistotou vůbec odhadnout.
Dělat teď nějaké rychlé závěry nemá smysl, ale měli bychom si připustit, že bychom je jednou udělat mohli. Zatím Trumpovy počiny vzbuzují obavy, že by mohlo dojít ke zhoršení ekonomické situace ve Spojených státech. V takovém případě by mohli jít republikáni skutečně od válu za dva roky v Kongresu a za čtyři roky v Bílém domě. Trump ale budí dojem, že si neuvědomuje ani svou smrtelnost, ani existenci americké ústavy. Není naše vina, že americké reálie teď připomínají temné sci-fi.
Na rozhodování o letadlech bude ještě nějaký čas. V přítomnosti bychom měli mít, stejně jako celá Evropa, v záloze plán B i C. Tedy, že se Amerika na spojence nejen vykašle (verze B), ale že se může přinejmenším v něčem stavět i proti nim (verze C). Pak Pán Bůh s námi a Rusko pryč.
