Baltské pobřeží v městečku Wiek na ostrově Rujána (C. D. Friedrich, olejomalba, 1834) FOTO: wikimedia commons (volné dílo)
FOTO: wikimedia commons (volné dílo)
Naše znalost metod informační války jde kupředu už téměř stejně rychle jako znalost jejích tvůrců. Ačkoli jsme až donedávna byli pouze amatérskými obránci, dokážeme nyní náskok v poznávání toho, co všechno může být prostředkem informační války a jak to funguje, v digitálním prostoru úspěšně snižovat.
Když se v roce 2013 začaly v českém prostoru prvně objevovat dezinformační kampaně, nikdo z nás neměl ani potuchy, že jde o počátek soustředěného útoku na státy svobodného světa a jejich politické lídry. Mysleli jsme si prostě, že se jen množí „blbí a agresivní lidé“. Posléze jsme sice začali chápat, že nejde o náhodu, ale vnímali jsme jen povrchové projevy proměny našeho informačního prostoru. Mluvili jsme o lžích a „fake news“, o zkreslených nebo zmanipulovaných faktech. Rozebírali jsme některé dílčí projevy manipulačních kampaní (předsudky, argumentační fauly atd.) a pokládali je za hlavní projevy onoho „velkého nedorozumění.“ Dnes už víme, že to bylo všechno trochu jinak. Trvalo přesně osm let, než jsme to celé rozmotali.
Paradoxně nám pomohla pandemie. Jejím prostřednictvím se totiž před analytiky objevil strukturovaný obraz nebezpečí, kterému čelíme. Vzhledem k akumulovaným snahám dezinformačních sítí prosadit toxické chování během pandemie začalo být intenzivně vidět na jejich původce. Pandemie nám umožnila přehlédnout bojiště tak zřetelně, jako nikdy předtím. Ukázaly se hlubší části ledovce, které předtím nebylo možné spatřit.
Nad hladinou se objevily vojenské operace, například ty psychologické, a memetická válka. Anebo „networked insurgency“, na niž se specializuje například americký generál Michael Flynn, který je podezřelý ze spolupráce s Rusy. Ano, ten, jenž nejspíše stojí i za vytvořením digitálního kultu QAnon a projektem rozsáhlé antidemokratické radikalizace v ozbrojených složkách USA.
Naše původní vnímání toho, co informační válka znamená, jak je vedena, kdo ji platí a kdo se jí účastní, se během posledních dvou let zlepšilo natolik, že už je možné vytvořit jakousi základní mapu a na základě tohoto poznání i funkční strategii obrany, a to jak pro jednotlivce, tak pro státy.
Začněme tím, co tvoří základní know-how tohoto moderního typu válčení. Dva základní pilíře spočívají ve vědění o člověku a ve znalostech matematické distribuce informací digitálního věku.
Brána do našeho mozku
Začnu znalostí o člověku. Sice létáme do kosmu a získali jsme znalost nanočástic uvnitř hmoty, avšak o tom, co se odehrává v našem mozku a podle čeho se rozhodujeme, jsme ještě donedávna netušili vůbec nic. Všeobecná atmosféra opovržení, vznášející se nad humanitními vědami jako stigma, způsobila naši slepotu vůči následkům až příliš překotného výzkumu v této oblasti využívaného pro reklamní a vojenské projekty.
Ten začal někdy kolem roku 2005 na univerzitě v Cambridge a nabral rychle na obrátkách zejména pro účely vojenských operací. Behaviorální věda záhy začala odkrývat podivné zákonitosti našeho podvědomého rozhodování, naučila nás, že nejprve automaticky (na základě heuristiky) jednáme a pak teprve post-racionalizujeme to, co jsme udělali.
Toto zjištění ještě dnes mnoho lidí šokuje. Mne ho jako první objasnil Štefan Sarvaš, ředitel behaviorálních laboratoří koncernu Mars Wrigley. Behaviorální věda je využívána v mnoha oblastech sofistikovaného prodeje, volebních kampaní, vládní strategické komunikace nebo informační války. K ní se přidávají neuvěřitelně vyspělé znalosti neurovědy, která ukazuje, jak naše rozhodování ovlivňují neuronové procesy uvnitř mozku. Opět – jde o donedávna nepředstavitelně hlubokou úroveň znalostí.
Je smutným mementem naší pokročilé vědy a technologií, že ty nejvíce „top“ novinky jsou nejprve využívány ve vojenství. Prvním známým vojenským sub-kontraktorem, který získával zakázky na deradikalizaci muslimské mládeže, byla právě nechvalně proslulá společnost Cambridge Analytica. A jak už to bývá, když ovládáte svůj obor tak, že jste schopni deradikalizovat masy lidí, jste je zároveň pro jiného klienta schopni i radikalizovat. Tohle se bohužel začalo dít a zákazníkem nebyl nikdo menší než američtí miliardáři a ruský Lukoil.
Co je distribuční klíč?
Druhým pilířem nové informační války jsou matematika a umělá inteligence, respektive algoritmy strojového učení. Chcete-li zásadně narušit charakter distribuce informací, který si lidé osvojili od počátku knihtisku (top-down model distribuce masových médií), neobejdete se bez onlinových platforem a sociálních sítí, které přijmou nový byznysmodel, vytvořený společností Google a zdokonalený Sherryl Sandberg, dcerou ruských emigrantů usazenou na Floridě (Facebook). Tento byznysmodel je založen na těžení velkých dat psychologického charakteru a obchodování s nimi.
Shoshana Zuboff, profesorka ekonomie na americkém Harvardu, o tomto extrakčním modelu a závodech v „těžbě“ napsala geniální knihu The Age of Surveillance Capitalism (2019). Předpokládám, že právě úspěšné zavedení těchto byznysmodelů do Facebooku a jeho následné ovládnutí světového informačního prostoru bylo onou „jadernou zbraní v informatice“, kterou se v roce 2016 chlubil Putinův poradce pro kybernetiku Andrej Kruckich, když tvrdil, že opět zavede rovnováhu sil mezi Ruskem a Západem. Rusové mohutně zainvestovali Facebook penězi skrze svého oligarchu Jurije Milnera v době, kdy Zuckerberg potřeboval startovní kapitál.
Vzniklo informační prostředí, kterému vévodí algoritmy sociálních sítí. Ty v převážné většině distribuují přednostně informace, které nás naštvou, zraní, rozčílí nebo pobouří. To totiž způsobí, že se na platformě zdržíme déle a zanecháme zde víc psychologických reakcí ve formě dat. Tato data se pak prodávají jako novodobý uran-235, přičemž slouží jako nezbytné palivo pro zacílení psychologických dezinformačních kampaní. S analýzou Big Data stojí a padá každá politická kampaň. Prostředí je tak komplexní a složité, že se bez strojové analýzy cílových skupin dnes prostě neobejdete.
Už nestačí jeden marketér, který má „nos“. Potřebujete miliony dat ze sociálních, zdravotních a finančních databází, sloučených s daty o psychologickém backgroundu ze sociálních sítí nebo klikání na vyhledávácích portálech. Každý pohyb myší, každé slovo, každý emotikon, je pečlivě změřen a vyhodnocen. Z dat můžete vyčíst i takové bizarnosti, jako například že statisticky vzato drtivá většina lidí, kteří milují brand Hello Kitty, zároveň nenávidí Izrael.
Data jsou vstupenkou do první ligy politických kampaní a informační války. Nemůžete bez nich útočit ani se bránit. Právě proto, že jich je k vyhodnocení třeba tak enormní množství, zapojují se do hry strojové učení a analytické softwary. Výsledkem je „proměna komunikace“ na celé planetě.
(Pokračování článku si můžete přečíst v aktuálním čísle tištěného Týdeníku FORUM, v jehož rámci vychází i rubrika Nová Orientace s exkluzivním obsahem.)
Alexandra Alvarová je publicistka a autorka knih o informační válce Průmysl lži (2017) a Krmit démony (2020), věnuje se komunikaci, mediální teorii a zkoumání propagandy, trvale žije v kanadském Vancouveru.
