Předseda ČSSD Jan Hamáček (třetí zleva) a Jana Maláčová, Ondřej Veselý, Roman Onderka, Michal Šmarda a Tomáš Petříček ještě před dubnovým on-line sjezdem FOTO: ČSSD
FOTO: ČSSD
Před více než měsícem se Janu Hamáčkovi podařilo dosáhnout na on-line sjezdu České strany sociálně demokratické svého znovuzvolení předsedou sociálních demokratů. Vypadá to, že jeho straničtí odpůrci a kritikové se rozhodli rezignovat na to, co bude s ČSSD v následujících měsících a bezprostředně po říjnových sněmovních volbách, a začali se soustředit na dlouhodobé směřování sociálně demokratické partaje, na její budoucí spolupráci s dalšími subjekty na levici a na vytváření širší aliance s nimi. Nakolik může být tahle strategie úspěšná? Co z toho plyne pro sociální demokracii? A jaké jsou možnosti Hamáčkových oponentů?
Bývalý místopředseda sociální demokracie a starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda v pátek na své facebookové stránce shrnul, jak vidí své další působení v ČSSD a její budoucnost: „Poslední roky jsem věnoval úsilí o spolupráci levicových, sociálně a ekologicky orientovaných a progresivních sil. Je to něco, co má podle mě smysl. Nikoli kvůli krátkodobému nebo jednorázovému úspěchu ve volbách. Nešlo mi o primitivní sčítání procent volebních preferencí. Česká republika potřebuje silnou, věrohodnou a na budoucnost orientovanou levicovou alternativu. Tenhle plán bohužel nevyšel,“ zdůraznil Šmarda.
Někdejší kandidát sociálních demokratů na ministra kultury, kterého ale prezident Miloš Zeman odmítl do funkce jmenovat, následně pokračoval: „Česká strana sociálně demokratická se vydala jinou cestou. Ve volbách se utká o přízeň voličů nejen s pravicí, oligarchy a populisty, ale i se svými možnými spojenci z řad Zelených, Budoucnosti a dalších progresivních sil. Považuji to za strašnou chybu. A chci v příštích letech udělat maximum, abychom tuto chybu už nikdy nezopakovali. Chtěl bych vyzvat všechny aktivní občany, kteří mají chuť tuto chybu napravit, aby společně s námi začali teď hned hledat způsob, jak přesvědčit své okolí o potřebě společné akce.“
Seznam Zprávy v této souvislosti informovaly o tom, že Hamáčkovi názoroví oponenti v sociální demokracii právě pod vedením Michala Šmardy zakládají vlastní „debatní a programovou platformu“, která se však nemá omezit pouze na ČSSD. Kromě Šmardy se do ní má zapojit například bývalý ministr zahraničních věcí a Hamáčkův hlavní protikandidát na předsedu Tomáš Petříček nebo další kritik současného šéfa sociálně demokratické strany pardubický hejtman Martin Netolický. „Je potřeba vytvořit prostor pro spolupráci například se Zelenými, levicovým hnutím Budoucnost, Masarykovou demokratickou akademií anebo třeba Idealisty,“ uvedl k tomu pro Seznam Zprávy Petříček. Spolupráce se ale nemá týkat letošních voleb do sněmovny.
Michal Šmarda a jeho přání
Aktivita Michala Šmardy, Tomáše Petříčka a Martina Netolického a dalších stojí určitě za pozornost. Do budoucna má zjevně ambici přinést alternativu nejen vůči směru, kterým se ČSSD vydala pod vedením Jana Hamáčka, nýbrž stát se i východiskem pro směřování levicové politiky v České republice jako takové. Přesto v tom nelze nevidět určitou rezignaci.
Hamáčkovi kritici se zkrátka rozhodli, že do voleb se už nemá smysl o cokoli pokoušet, a své ambice a snahy tak chtějí napřít do období, které přijde až po nich. Jinak řečeno znamená to, že se smířili s tím, že na dubnovém sjezdu prohráli, a nyní dávají Janu Hamáčkovi prostor, aby předvedl, co umí, a zkusil dostat sociální demokraty znovu do sněmovny s tím, že po volbách se uvidí, jak to celé dopadlo.
Z toho, co píše Michal Šmarda ve svém facebookovém statusu, to rozhodně nevypadá, že by mu chtěli nějak okopávat kotníky, spíše naopak: „Nyní, prosím, pojďme ve volbách podpořit sociální demokracii. Prosím o to všechny členy strany, sympatizanty, každého, kdo ČSSD někdy věřil a dnes je zklamaný. Vím, že k naší straně máte spoustu výhrad. Já taky. Ale věřte mi, prosím, že hrozící konec levice v české politice nepřinese naší zemi nic dobrého. Prosím, zkuste v sobě překonat všechnu naštvanost na současné představitele strany. Je to vážně důležité,“ zdůrazňuje Šmarda.
Vzhledem k tomu, jak nedůvěryhodně dnes předseda ČSSD Hamáček působí a jakou ránu mu přinesly zmatky a dohady ohledně jeho cesty do Moskvy, zdá se, že jde o ztracené předvolební měsíce, protože se dá už celkem předjímat, jak to skončí. Tím, že ministr vnitra a vicepremiér povede sociální demokraty do voleb, jen potvrdí to, co již stejně všichni vědí: v silách Jana Hamáčka už zkrátka není sociální demokracii ve sněmovně udržet.
Přestože on sám si to stále není ochoten připustit a vše sází na to, že se to nějakým zázrakem ještě podaří: „Pokud by sociální demokracie nebyla v parlamentu, nemá cenu, abych tu stranu dál vedl. Já jsem slíbil na sjezdu, že sociální demokracii do sněmovny dostanu, a jsem přesvědčen, že ji tam dostanu i přes ty různé miny, které mi kladou někteří jedinci ze Seznamu pod nohy,“ prohlásil šéf sociální demokracie pro Blesk.cz.
Záchranná brzda a šance na změnu kurzu
To, že dnes sociální demokraté – Šmardu, Netolického a Petříčka nevyjímaje – nedokážou najít cestu, jak ještě zatáhnout za záchrannou brzdu a dosáhnout toho, aby sociální demokracie do voleb kandidovala pod vedením někoho jiného než předsedy Hamáčka, svědčí o jediném. Sociální demokraté jsou ve skutečnosti smířeni s tím, co mají, a nic lepšího než Jana Hamáčka si ve skutečnosti nezaslouží.
To ale není všechno. Plyne z toho ještě jedna věc. Všechny vize a představy, které dnes Michal Šmarda a spol. mají, mohou být sice sebekrásnější, ČSSD se však přes noc nezmění, a to ani po volbách a případném odchodu Jana Hamáčka z předsednického postu. Proto pokud něco nejde teď, s velkou pravděpodobností to nepůjde, nebo jen velmi špatně, později.
Martin Netolický pro Seznam Zprávy trefně vystihl, v čem je jeden z problémů sociální demokracie: „Naše strana se bohužel utápí jen v otázkách sociálního charakteru. V podání ministryně Jany Maláčové jako by nic jiného neexistovalo. Mrzí mě, že dříve by do naší názorové skupiny patřil i Jan Hamáček, místo toho se z něho stal reprezentant křídla, které staví politiku de facto jen na rozdávání dávek.“
Nadcházející sněmovní volby ukážou, zda tahle sázka Jany Maláčové a Jana Hamáčka bude úspěšná. Pokud by stranu nedokázali ve sněmovně udržet, ČSSD dostane mimo sněmovní lavice šanci nabrat nový kurz. Otázka je, jestli to, co Netolický zmiňuje, není v sociální demokracii zaryto natolik hluboko, že to jen tak nezmizí. Stejně jako to, co vedlo k tomu, že si sociální demokraté do svého čela zvolili právě Hamáčka a že si ho tam stále nechávají.
