Suchá fakta o Šlachtovi aneb Analýza výsledků „elitních“ útvarů Policie ČR

Robert Šlachta (ČTK)

Robert Šlachta | FOTO: ČTK

Svobodné fórum šíří následující analýzu Centra bezpečnostních studií – CEBES při vysoké škole CEVRO. Nadpis analýzy zní „Rozpor mezi slovy a činy aneb Analýza „elitní“ výslednosti některých celorepublikových útvarů Policie České republiky“. Zde přinášíme její text v plném znění:

V České republice je vyhledávání, dokumentování a vyšetřování nejzávažnější trestné činnosti v gesci příslušných specializovaných útvarů Policie České republiky. Mezi tyto útvary patří Útvar odhalování korupce a finanční kriminality (dále jen ÚOKFK), Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (dále jen ÚOOZ) a Národní protidrogová centrála Služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen SKPV). Podívejme se pouze na první dva jmenované. Jedná se o útvary, na které má od 1. 8. 2016 dopadnout schválená, nicméně bohužel nevyargumentovaná, změna organizační struktury. Ta spočívá v jejich údajném cílovém spojení do jednotné Centrály boje proti organizovanému zločinu.

Úvodem je nezbytné zrekapitulovat hlavní úkoly uvedených útvarů. Zejména proto, že vytvořená virtuální realita o činnosti obou subjektů je na hony vzdálená skutečné stávající schválené organizační struktuře.

V případě ÚOOZ se jedná zejména o odhalování, vyšetřování a zjišťování pachatelů s působností na území celé ČR (zdroj: Policejní prezidium PČR):

  • na úseku nedovoleného obchodování nebo přechovávání zbraní, střeliva, vojenského materiálu a radioaktivních látek,
  • v oblasti obchodu s lidmi a nelegální migrace,
  • v oblasti násilné trestné činnosti, vydírání, nástražných výbušných systémů,
  • v oblasti padělání a pozměňování peněz a dalších platebních prostředků,
  • v oblasti terorismu a extremismu,
  • v oblasti zločineckých struktur a jejich aktivit na území ČR,
  • v oblasti rozsáhlé majetkové činnosti.

Oproti tomu ÚOKFK byla svěřena odpovědnost na úseku prověřování a vyšetřování zaměřeném na (zdroj: Policejní prezidium PČR):

  • boj s nejnebezpečnějšími formami korupce,
  • závažnou hospodářskou a finanční kriminalitu,
  • zajišťování výnosů z trestné činnosti a majetku pachatelů pro náhradu škod a případný trest propadnutí majetku nebo věci s působností na území celé ČR.

Z uvedených stěžejních oblastí je patrné, že pro oba útvary jsou striktně stanovena pravidla věcné příslušnosti.

V poslední době je ÚOKFK podrobován ostré kritice. Je často označován jako nedůvěryhodný a nevýkonný útvar, z něhož unikají informace. Tato kritika přichází jak z řad některých státních zástupců, politiků, tak i části veřejnosti. Mediální obraz útvaru je v současné době velice negativní.

Na druhou stranu je některými médii tvořena legenda o jediném schopném, nezkorumpovatelném a nebojácném policistovi – řediteli Šlachtovi a jeho elitním útvaru ÚOOZ. Tento obraz je umocněn tím, že ÚOOZ často zpracovává vybrané případy, které nespadají do jeho gesce, a to zpravidla na základě delegace státního zástupce, kdy je věc přikázána ÚOOZ, zpravidla s odůvodněním, že pokud by věc zpracovával věcně příslušný policejní orgán, byla by zde obava z možného vyzrazení věci a s tím spojené riziko následného zmaření účelu trestního řízení. Někdy se objevuje i argumentace, že příslušný útvar není schopen věc po odborné stránce dokončit, a z toho důvodu je věc přikázána ÚOOZ.

Tyto postupy mají negativní dopad nejen na vyloučené policejní útvary, ale i na celé bezpečnostní sbory.  V minulosti došlo opakovaně k vyloučení ÚOKFK nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů z prověřování a vyšetřování věcí spadajících do jejich působnosti. Adorování ÚOOZ ze strany státních zástupců a některých politiků má velice negativní dopad na formování veřejného mínění při pohledu na téměř 40 tisíc „zbývajících“ policistů a příslušníků ostatních bezpečnostních sborů. Dochází k vytváření neopodstatněné iluze, že v České republice existuje pouze 426 „čestných a schopných“ policistů, kdy ostatní mají punc „nezpůsobilých a zkorumpovaných“. Pro tento „zbytek“ policistů a příslušníků ostatních bezpečnostních sborů je samozřejmě tato situace velmi frustrující a demotivující.

Tyto negativní jevy poškozují dobré jméno Policie ČR a měly být dávno řešeny vedením policie, zejména policejním prezidentem Tuhým a jeho náměstkem pro SKPV Laubem. Zde se vedení policie logicky nabízela varianta jednání se státními zástupci, které mělo jednoznačně směřovat k vyjednávání a možné změně výše uvedených trendů, které negativně dopadají především na celou policii.  Naprosto podivný a diletantský přístup pánů generálů bez nezbytné předchozí odborné diskuze s dotčenými subjekty skončil v posledních dnech návrhem „nevykomunikované“ a tudíž notně „zpackané“ změny organizační struktury. Ta byla nejprve po bouřlivých, nechutných a zejména neodborných koaličních přestřelkách nejprve odložena, aby vzápětí byla schválena s účinností od 1. 8. 2016. Skutečná odborná diskuse na parlamentní i vládní úrovni bude zjevně teprve následovat.

Zvolený, záměrně netransparentní, postup vyvolal nejen pochybnosti o tom, zdali je zamýšlená změna skutečně účelná, efektivní a potřebná. Zcela však zakryla skutečnost, že je v odborné veřejnosti považovaná za nezbytnou, a diskutovanou již 10 let.

Pro vytvoření ucelenějšího názoru na oba útvary je vhodné zmínit některá statistická data, která by mohla přispět k objektivnějšímu pohledu na skutečnou kvalitu obou útvarů.

Početní stavy ÚOOZ činily k 1. 6. 2016 426 příslušníků a ÚOKFK 352 příslušníků. Z toho vyplývá, že ÚOOZ má aktuálně o 74 policistů (o 17 %) více než ÚOKFK (zdroj: Policejní prezidium PČR, tiskové zprávy a prezentace PP PČR).

Srovnání výslednosti ÚOOZ a ÚOKFK v letech 2013 – 2015 v přehledové tabulce:

tabulka 1

Zhodnotíme-li statistické ukazatele za poslední tři roky, vychází z hlediska celkového počtu vyšetřovaných případů, počtu spisů na jednoho zpracovatele a v počtu podaných obžalob významně vyšší výkonnost ÚOKFK proti ÚOOZ. Z vykazovaných výsledků ÚOOZ vychází pouze vyšší počet odsouzených jednotlivých osob v jimi vyšetřovaných případech (což je v případech organizovaného zločinu logické). Oproti tomu pravomocně odsouzených trestných činů bylo zaznamenáno více v případech řešených ÚOKFK.

tabulka 2

Pokud tedy zhodnotíme výslednost obou útvarů, tak  prosté porovnání dostupných statistických údajů vyznívá pro ÚOKFK minimálně na srovnatelné úrovni jako u ÚOOZ, navíc s nižším početním stavem policistů.

V žádném případě to neopravňuje činit zjednodušené mediálně-politické závěry o „elitnosti a výkonnosti“ útvaru jednoho a „neschopnosti a nespolehlivosti“ útvaru druhého.

Co je však ještě závažnější, je cílené, nepochopitelné a neodůvodnitelné označování ÚOKFK za děravý cedník, ze kterého permanentně unikají informace a ÚOOZ jako jediného spolehlivého držitele a strážce těch nejcitlivějších a nejtajnějších informací z probíhajících trestních řízení.

Závažnější proto, že takto uměle vytvořený obraz stojí nejen za závažným ovlivňováním veřejného mínění, ale i za vytvářením postojů zejména politiků a státních zástupců. Výsledkem je nejen neopodstatněná averze vůči mnohdy logickým organizačním změnám, ale hlavně vede k destabilizaci policejního sboru a celého bezpečnostního prostředí a zcela nepřijatelné politizaci trestního řízení.

Součástí tohoto negativního obrazu ÚOKFK mají být úniky informací. Mediálně propírané jsou tyto záležitosti:

  • případ Jana Petržílka – bývalého příslušníka Bezpečnostní informační služby, později analytika ÚOKFK, zadrženého v listopadu 2013, jehož trestní stíhání se má týkat působení u BIS;
  • případ Rostislava Kotrče – bývalého vyšetřovatele, nepravomocně zproštěného obžaloby;
  • případ Jiřího Jacha – bývalého náměstka ředitele, údajně související s akcí Vidkun, dosud nebyl z ničeho obviněn, ve věci podal pouze vysvětlení;
  • případ Radka Holuba – vedoucího oddělení, podezřelého z úniku informací, je stíhán vazebně, případ nebyl dosud pravomocně ukončen.

Oproti tomu lze zmínit některé mediálně známé případy, úniků informací příslušníků ÚOOZ:

  • případ Mariána Hanáka – pravomocně odsouzeného k osmiletému trestu odnětí svobody za prodej informací z probíhajících vyšetřování, v současné době ve výkonu trestu;
  • případ Stanislava Švábenského – odsouzeného k šestiletému trestu odnětí svobody za vynášení informací za úplatu, později spáchal sebevraždu;
  • případ Luďka Vokála – zástupce vedoucího odboru násilí, obviněného z vynášení informací za úplatu, případ nebyl dosud pravomocně ukončen.

Ze srovnání těchto mediálně známých případů je zřejmé, že k únikům informací dochází v obou útvarech.

K dokreslení pohledu na výsledky práce a fungování zmíněných útvarů je možno čtenářům nabídnout i další mediálně známé případy jejich realizací.

U ÚOKFK se jedná například o:

  • případ rozsáhlé korupce při zadávání veřejných zakázek – nepravomocný rozsudek nad bývalým hejtmanem Davidem Rathem, Kateřinou Pancovou a Petrem Kottem;
  • případ litoměřického soudce Knotka – pravomocně odsouzeného k pěti a půl roku odnětí svobody;
  • případ korupce při zadávání veřejných zakázek – bývalého místostarosty Žamberka Ryana Strnada, pravomocně odsouzeného k 6 rokům odnětí svobody;
  • případ korupce při zadávání veřejných zakázek – bývalého místostarosty Kolína Romana Pekárka, pravomocně odsouzeného k 6 rokům odnětí svobody;
  • případ korupce při nákupu obrněných vozidel Pandur – Marka Dalíka, pravomocně odsouzeného k trestu odnětí svobody v délce 4 roků.

Výčet některých mediálně známých případů realizovaných ÚOOZ:

  • zásah na Úřadu vlády ČR (tzv. kauza Nagyová) a podezření ze zneužití Vojenského zpravodajství tehdejší vedoucí kabinetu předsedy vlády Petra Nečase Jany Nagyové – případ vedl k pádu vlády Petra Nečase, Nagyová a 3 bývalí příslušníci Vojenského zpravodajství byli v této věci nepravomocně zproštěni viny;
  • obvinění bývalých poslanců ODS Ivana Fuksy, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře z toho, že údajně podporu vládě Petra Nečase spojili se získáním pozic ve státních firmách – usnesení o zahájení trestního stíhání proti jmenovaným bylo nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem zrušeno na základě předchozího verdiktu Nejvyššího soudu, kdy zmíněné poslance částečně vyňal z pravomoci policie a státních zástupců;
  • kauza „Severozápad“ – případ bývalého ředitele dotačního úřadu Severozápad Petra Kušnierze, pravomocně odsouzeného za přijímání úplatků a zneužití pravomoci veřejného činitele k 7,5 roku odnětí svobody a pokutě 750 tisíc Kč a pětiletému zákazu činnosti;
  • kauza Vidkun, trestní stíhání hejtmana Rozbořila, podnikatele a policistů z Olomouckého kraje – jedná se mj. o podezření z ovlivňování vyšetřování a případ nebyl dosud pravomocně ukončen;
  • trestní stíhání bývalého policisty Igora Gáboríka, policisty ÚOKFK Radka Holuba a jednoho celníka, kdy by se mělo jednat o úniky informací z vyšetřování – pravomocně dosud neukončeno.

Co k těmto statistickým datům a informacím říci. Základem zdánlivého úspěchu Šlachtova útvaru nejsou objektivní statistiky, či výsledky práce, ale především masivní využívání některých médií. V řadě případů je zcela nekriticky vytvářen pozitivní obraz „drsného a neúplatného velitele“, který je schopen se svojí „družinou“ vyřešit každou kauzu. Nelze věřit tomu, že média tuto službu dělají zcela nezištně.

Toto je zjevně vykoupeno mj. poskytováním exkluzivních informací o místě a času realizací případů. Je až s podivem, že některé akce ÚOOZ jsou médii přenášeny téměř v přímém přenosu. Sám Robert Šlachta velice rád veřejně vystupuje v médiích a vytváří kolem sebe auru všemi ohrožovaného policisty, který denně riskuje svůj život ve prospěch občanů této země. Pokud by taková ohrožení reálně existovala, tak by plk. Šlachta zcela jistě změnil svoje mediální chování a držel se v ústraní, tak jako to dělá drtivá většina profesionálních detektivů, bez nutkavé potřeby exhibovat. Veškerá tisková prohlášení by měl nechat na svém tiskovém mluvčím. Ředitel takto exponovaného útvaru nesmí být mediální hvězdou. V opačném případě je většina realizací spouštěna za mocné podpory spřátelených médii s náležitým humbukem. K těmto případům bezesporu patří velkolepé tiskové konference, kde ředitel útvaru se státními zástupci prezentuje počty zadržených osob, zajištěné kilogramy zlata a miliony finančních prostředků, jeho podřízení veřejně obviňují a dehonestují policejního prezidenta atd.

S odstupem času některé z bublin splaskávají a vše je úplně jinak, avšak mediální obraz o dobru a zlu, či padouších a hrdinech, zůstává i dál. Je-li jako průvodní jev, vedle řady zničených lidských životů a osudů, občas způsoben i pád vlády, výměna politických garnitur nebo personální změny v Policii ČR a dalších bezpečnostních sborech, pak je třeba se nad uvedeným stavem skutečně velmi vážně zamyslet.

Není přece samo sebou, že některé realizace naopak probíhají bez valného zájmu médií, jako je tomu například v případě trestního stíhání právnické osoby AGROTEC, či úniků informací od vysokého důstojníka ÚOOZ Vokála.

Co uvést závěrem. Není nic škodlivějšího, trapnějšího a policejní sbor více devastujícího než práci stovek a tisíců policistů koncentrovat do osoby jednoho plukovníka, ať už padoucha nebo hrdiny, a podle něho pak vytvářet nejen organizační strukturu, ale i jméno celého sboru.

Je-li toto styl práce některých význačných politiků, novinářů, ale i státních zástupců, pak by to v žádném případě neměl být styl práce ministra vnitra, premiéra, policejního prezidenta a všech osob, odpovídajících za bezpečnostní klima v České republice.

Tento analytický materiál publikovala Vysoká škola CEVRO institut, která se zaměřuje na obory práva, politiky, ekonomiky a bezpečnosti ZDE

Text byl publikován jejím Centrem bezpečnostních studií CEBES 28. 6. 2016 

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]