Donald Trump a Si Ťin-pching v roce 2018. FOTO: Dan Scavino / Wikimedia Commons
FOTO: Dan Scavino / Wikimedia Commons
ANALÝZA / Když Donald Trump v roce 2017 naposledy navštívil Peking jako úřadující prezident, Si Ťin-pching mu připravil velkolepé divadlo v Zakázaném městě a podepsaly se obchody za stovky miliard. Tentokrát, mezi 13. a 15. květnem 2026, bude atmosféra v Pekingu diametrálně odlišná. Trump se vrací do Číny nikoliv jako vítězný hegemon, ale jako lídr, kterého do kouta zahnala vlastní geopolitická rizika a domácí ekonomická nestabilita.
Íránská past a energetické dilema
Hlavním stínem, který nad summitem visí, je pokračující válka USA a Izraele proti Íránu. Zatímco Trumpova administrativa sází na politiku „energetické dominance“ založené na ropě a plynu, blokáda Hormuzského průlivu tuto kartu zcela znehodnotila. Ceny pohonných hmot a potravin v USA raketově rostou, což Trumpovu vyjednávací pozici zásadně oslabuje.
Čína se naopak profiluje jako „elektrostát“. I když je největším nákupčím íránské ropy a ignoruje americké sankce, díky svým masivním investicím do obnovitelných zdrojů a jaderné energetiky zvládá současné otřesy na trhu lépe než kdokoli jiný. Si Ťin-pching tak na summitu může vystupovat jako ten, kdo má klíč k deeskalaci konfliktu, ale Trump za to bude muset draze zaplatit.
Vzácné kovy jako „tlačítko poslední instance“
Analýza mocenské rovnováhy ukazuje, že těžiště sporu se přesunulo od cel ke strukturální kontrole dodavatelských řetězců. Čína drží takřka monopol na kritické minerály a magnety, které jsou nezbytné pro americký obranný průmysl i moderní technologie.
Poté, co Trumpova obchodní eskalace narazila na čínskou hrozbu omezení vývozu těchto surovin, musel Washington v říjnu 2025 přistoupit na křehké příměří. Si Ťin-pching si je této převahy vědom; ví, že doplňování amerických zásob raketových systémů a munice po konfliktech na Blízkém východě a na Ukrajině nyní paradoxně závisí na čínském ekosystému vzácných zemin.
Tchaj-wan na jídelním lístku?
Pro Tchaj-pej je nadcházející summit noční můrou. Peking vycítil Trumpovu ambivalenci vůči obraně ostrova a jeho zaměření na čistě ekonomické zisky. Si Ťin-pching bude pravděpodobně po Trumpovi žádat zásadní posun v rétorice – od „nepodporování“ nezávislosti k explicitnímu „odporu“ proti ní.
Výměnou za to může Čína nabídnout symbolické ústupky, jako jsou nákupy letadel Boeing, americké sóji nebo energetických surovin. Jde o klasický pekingský recept: nákupem času upevnit vlastní technologickou soběstačnost a zároveň přimět Washington k odložení nezbytných konkurenčních kroků ve jménu „bilaterální stability“.
Technologická fronta a AI
I v oblasti umělé inteligence (AI) je situace napjatá. Zatímco USA se snaží udržet si přibližně osmiměsíční náskok, Peking využívá dialogy o bezpečnosti AI především k získání přístupu k americkým čipům a technologiím. Trumpova administrativa sice zvažuje vytvoření komunikačního kanálu pro AI, ale bez „maximálního tlaku“ a uzavření exportních děr riskuje, že Peking technologickou mezeru brzy smaže.
Kdo tady tedy vládne?
Zatímco Bílý dům hovoří o „návštěvě obrovského symbolického významu“ a obnově americké ekonomické nezávislosti, realita na místě bude vypadat spíše jako čínský pokus o „management“ Spojených států. Trump jede do Pekingu oslaben rozhodnutím Nejvyššího soudu, který zrušil část jeho cel, a domácí nervozitou z cen energií.
Lze očekávat bombastické titulky o nových miliardových investicích, ale pod povrchem půjde o ratifikaci současného stavu (détente) za podmínek, které diktuje Peking. Si Ťin-pching k jednacímu stolu usedá s vědomím, že „čas a dynamika“ jsou na jeho straně.