Andrej Babiš FOTO: ČTK/Dospiva Jakub
FOTO: ČTK/Dospiva Jakub
Premiér Andrej Babiš prohlašuje, že nejnovější rezoluce Evropského parlamentu o jeho střetu zájmů představuje nepatřičné vměšování do naší suverenity. Od vrcholného představitele členského státu unie je to jen těžko stravitelný výrok. Vždyť Evropská unie je přímo založena na sdílené suverenitě. Jenže Babiš, jak už několikrát sám předvedl, nerozumí ani principu právního státu. Nelze tudíž očekávat, že by si snad osvojil princip sdílené suverenity.
Ale teď vážně. Premiér jistě těmto principům rozumí. Vždyť jim rozumí i dvanáctileté děti. Nehodí se mu však do krámu. Z jeho strany jde o cynické pózování směrem k nerozhodnutým voličům. Mnohým v Česku totiž dělá toto nabubřelé siláctví dobře.
Co však znamená Babišův výrok o nepatřičném vměšování? Jsou-li plundrovány peníze daňových poplatníků Evropské unie, musí přece unie (Evropský parlament i komise) zakročit. Podle Babiše je to ale nepatřičné omezování suverenity českých daňových poplatníků. No dobře. Jenže unie je právním společenstvím.
Nechce tedy Babiš, aby Česko zůstalo součástí tohoto společenství? Unijní instituce mají za úkol chránit práva a svobody evropských občanů. Nesouhlasí snad Babiš s tím, aby unie upozorňovala na rizika zneužívání politické či jiné moci?
Situace je zřejmá: Poněvadž riziko pro českou demokracie představuje on sám, unii pochopitelně vykresluje jako našeho nepřítele. To lze pochopit. Jenže: jak z toho ven?
Chceme přece s dalšími Evropany sdílet jejich hodnoty, bezpečí, svobodu i bohatství, včetně bezprecedentně obřího balíku peněz na post-pandemickou obnovu Evropy. Jak být v unii a zároveň si ji podle potřeb dosazovat na seznam vnějších hrozeb? To přece nedává smysl. Nemohou tomu rozumět ani naši partneři, ani náš občanský dorost.
Přesto tak Babiš opakovaně činí! Jeho nanicovaté, oportunní a licoměrné evropanství je stejně tak kontraproduktivní jako rozkladné. Pohled z Kremlu je samozřejmě jiný, jakýkoliv zádrhel ve fungování Evropské unie je vítán. Opravdu chceme být za idioty? Ty užitečné, prokremelské?
Plnohodnotné a produktivní členství v unii předpokládá solidaritu i ve zlých časech. Po nějakém době se nutně ukáže, že solidarita projevovaná jen za dobrého počasí vlastně žádnou solidaritou není. Jde o pouhou hokynářskou vypočítavost. A ta neimponuje, jen škodí a odrazuje.
Unie je postavena na tom, že sdílené unijní instituce jsou i našimi institucemi. Také občané dalších členských států jsou našimi spoluobčany. Unie může fungovat jen díky sdílenému komunikačnímu prostoru, který zakládá a udržuje právní konstrukci evropské společnosti.
V rámci tohoto sdíleného prostoru jsou všechny evropské instituce i všichni evropští občané vzájemně legitimními partnery i oponenty, kteří mají – z pochopitelných historických důvodů – morální povinnost spolu komunikovat. Tito lidé i tyto instituce mají skutečně nejen právo, ale i povinnost vyjadřovat se k takzvaným vnitřním záležitostem jednotlivých členských států. Jejich právo komentovat vnitřní záležitosti členských států jim jednak nelze upírat a jednak bychom vlastně měli být za tuto zpětnou vazbu vděční. Pomáhá nám totiž překonávat vlastní nedostatky a omyly.
S tím vším ovšem Andrej Babiš zjevně nesouhlasí. Nemáme snad právo na vlastní chyby, omyly, podvody i rozkrádačky? Hlavně ať nám do toho nikdo nemluví! Jako by naše selhání byla jakýmsi rodinným stříbrem, cenností samou o sobě. Jsou to přece naše české průšvihy. Sami si je děláme, sami si je vyžereme.
Jenže ejhle! Opravdu sami? Viry, spekulace, korporace, spodní vody, sucho, oxid uhličitý, ruští agenti, hybridní války, globální terorismus… Mohli bychom pokračovat! Jak je to tedy s těmi hranicemi? S tou suverenitou? Není to údajné zlaté vejce suverenity jen prachobyčejné pouťové kočičí zlato?
Samozřejmě záleží velice na našich zájmech a institucích. Jenže ty evropské a české instituce i zájmy jsou ve většině případů k nerozeznání. A Babiš označuje naše zástupce v unijních institucích za odpadlíky či dokonce zrádce. Oni však jen dělají v našich institucích svoji práci, zastupují naše zájmy a hodnoty. Tedy alespoň některých z nás.
Většina zlodějů nejhlasitěji křičí chyťte zloděje. Odlišovat příčiny a následky pak bývá obtížné. Zvláště když na jejich zatemňování soustavně pracuje marketinková mašinérie. Naštěstí větší část občanů se ošálit nenechá. Poslední měření důvěry v Babišovu vládu ukázalo, že jí důvěřuje pouhých 19 % občanů. Unii naopak věřilo rekordně vysokých 48 % Čechů a Češek. Babiš to má sice marketinkově suverénně zmáknuto.
Volby však ukážou, kde vězí skutečný suverén. Doufejme, že ten se rád o svoji suverenitu podělí (rozuměj: bude spolupracovat) s našimi institucemi i partnery z unie. Lépe pak zvládneme jak ty viry, korporace či ohrožené spodní vody, tak i ruské a čínské agenty. Na shledanou u podzimních voleb!
Prof. PhDr. Karel B. Müller, Ph.D., je politolog, přednáší na vysoké škole CEVRO Institut, kde garantuje studium politologie. Zabývá se otázkami demokratického vládnutí, občanské společnosti a europeizace. Mimo jiné je autorem knihy Dobré vládnutí ve veřejném nezájmu. Lokální politické elity jako klíčoví aktéři demokratizace?, kterou v roce 2018 vydalo Sociologické nakladatelství (SLON).
