Svérázný voják Oldřich Pelc zakončil válku jako partyzán na Českomoravské vrchovině

Před 114 lety, 14. listopadu 1908, se v Chocni narodil Oldřich Pelc, příslušník československé zahraniční armády ve Velké Británii a příslušník výsadku Potash, s nímž byl vysazen do vlasti v roce 1944.

Před nástupem na vojnu pracoval v Chocni jako číšník. Dne 1. října 1930 byl odveden k Instrukčnímu praporu do Milovic a v roce 1932 podepsal závazek další služby v armádě a byl následně převelen v hodnosti desátníka k hraničářskému praporu 3 do Žamberka.

Dále čtěte

Český hrdina z výsadku Potash gestapu unikl

Josef Machovský se narodil 30. září 1917 v rodině železničního zaměstnance v Grešlovém Mýtě na Znojemsku. Když mu bylo šest…

Jenže poté, co bez povolení odešel od útvaru a strávil týden u své snoubenky, jej 11. července 1933 vojenský soud odsoudil za zběhnutí, byl degradován a z armády propuštěn. Následně pracoval v Praze jako garážmistr na Flóře a také jako soukromý tenisový trenér slavného „krále komiků“ Vlasty Buriana.

V době mobilizace v roce 1938 sloužil opět u hraničářského praporu. Po demobilizaci nemohl nalézt práci a byl nezaměstnaný, přivydělával si tedy příležitostným statováním ve filmech. Ovšem 31. května 1939 byl protektorátní policií zatčen za příživnictví a odeslán do pracovního tábora v Linci.

Z tábora uprchl a v září 1939 se přes Jugoslávii, Řecko a Sýrii dostal do Francie, kde byl prezentován u československého zahraničního vojska. V řadách 1. pěšího pluku se účastnil bojů a po pádu Francie byl, již opět v hodnosti četaře, evakuován do Velké Británie, kde byl povýšen dokonce na rotného. Jenže se v září opět svévolně vzdálil od své jednotky, a tak byl znovu degradován na vojína a poté sloužil jako zbrojíř.

V červenci 1942 mu však byla vrácena hodnost četaře a v lednu 1943 se přihlásil do výcviku pro zvláštní operace na území protektorátu. Do února 1944 absolvoval potřebný výcvik a poté byl zařazen do výsadku Potash spolu s velitelem npor. Janem Bartejsem, četařem absolventem Josefem Machovským a rotným Stanislavem Zuvačem.

Skupina byla vysazena 5. května 1944 poblíže Ostraty. Ovšem již o den později byla gestapem rozprášena a přišla o veškerý materiál a potraviny. Oldřich Pelc se poté přidal k menší partyzánské jednotce na Českomoravské vrchovině a v listopadu 1944 se mu podařilo sejít s příslušníky dalšího „britského“ výsadku Carbon, díky nimž se zkontaktoval se svým velitelem a následně pokračoval v plnění zadaných úkolů až do konce války.

Koncem července 1945 opustil armádu a nastoupil k policii. Krátce po komunistickém únorovém puči přešel v březnu 1948 hranice do Německa a posléze přesídlil do Austrálie. V roce 1991 se po smrti své manželky Emílie vrátil do Chocně, kde 1. dubna 1994 zemřel.