Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským na tiskové konferenci v Oděse. FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
NÁZOR / Asi 150 metrů dělilo vrcholného představitele země NATO od smrti a Řecko od masivního angažmá ve válce na Ukrajině. Nenápadná zpráva o ruském bombardování Oděsy a, klausovsky řečeno, těsném raketovém „nezásahu“ řeckého premiéra Kyriakose Mitsotakise o vlásek minula i unavenou Evropu. Pomohlo i to, že Rusové při pokusu o vraždu Zelenského, jak je jejich zvykem, minuli. To ale nejspíš nebyl jejich záměr.
Cílem tohoto útoku měl být údajně ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. V době, kdy řecká delegace a konvoj vozidel čekaly na jeho přítomnost, přiletěly smrtící zbraně a proměnily místo svého dopadu v kouřící ruiny. Zemřelo několik lidí. Mezi řeckého premiéra a ruskou raketu by se vešlo jedno fotbalové hřiště. A kousek.
Média přijala tuto zprávu se stoicismem hodným římského filozofa Senecy. Evropa i NATO si koneckonců pomalu zvykají na to, že na jejich území, tedy na území Rumunska, Polska a bůhvíkam ještě, dopadají sporadicky ruské rakety. Jejich piloti dovádějí nad Baltem a nad Černým mořem a společně s těmi ruskými si zkoušejí manévry z období vrcholící studené války. Koneckonců, není to tak dávno, kdy ruští představitelé konstatovali, že mezinárodní situace je ještě horší než za dob kubánské krize.
Představme si však, že by Rusko trefilo druhou branku pomyslného fotbalového hřiště. „Tak nám zabili Kyriakose,“ mohli by pak prohlásit řečtí dokaři a majitelé flotil, zatímco Západ by zvažoval, zda smrt politika není plodem ukrajinské válečné propagandy, a to, jak se vyhnout další eskalaci konfliktu. Notoricky hrdí Řekové by patrně reagovali radikálněji, ačkoliv nelze zodpovědně prohlásit, že vojensky. Měli už koneckonců možnost v rámci Američany nabízené výměny poslat na Ukrajinu své vysloužilé ruské těžké i protiletecké zbraně, k tomu ale oficiálně nedošlo. Právě tak nedošlo ke smrti jejich premiéra na Ukrajině.
Bylo by příliš laciné vysmívat se možnosti třetí světové války. Každému rozumnému člověku při té představě běží mráz po zádech. Nelze nevidět, že ve skutečně kritických momentech dříve křičící média uvolňují zprávy jakoby mimoděk, tiše, až se zatajeným dechem.
Právě v takovém stylu vycházejí na veřejnost informace o ruských dronech dopadajících na území členských států NATO, o jaderných zbraních dislokovaných v Bělorusku, o leteckých soubojích pilotů a podivných trajektoriích letounů včasné výstrahy na Černým mořem. Řecký premiér naštěstí přijal útok na svůj život během své vůbec první návštěvy Ukrajiny stoičtěji než samotní Římané. „Myslím, že je to pro nás nejživější připomínka toho, že je zde opravdová válka,“ řekl. Ani on raději nekomentoval, že slovu „zde“ dodala ruská armáda zas jednou krajně znepokojivý význam.
