V režimu, který se vyznačoval naprostou anihilací hodnot, duchovních i materiálních, jsme jasně cítili to prázdno. Poté, co jsme zacinkali klíči, už jsme ale nebyli jednotní v tom, čím prázdno zaplnit. Protože se k ekonomické moci skoro okamžitě dostali také bývalé nomenklaturní kádry a oblíbenci Ruska, v podnikatelském převleku a s nevratným úvěrem z IPB, převládl „jejich“ výklad historie. Ten výklad se jmenoval „prachy“.
Moje kamarádka má dceru ve třetí třídě. Předevčírem přišla domů a povídá:
“Maminko, máme milion?“
Kamarádce poněkud zamrzl úsměv:
“Na co to potřebuješ vědět?“
A dítě na to bezelstně:
“No proto, abych věděla, kam ve třídě patřím. Řekni, že máme milion…“
Kdo by 17. listopadu 1989 čekal, že tohle bude ta meta. Pokud je nám divné, že nám vládne miliardář s nízkým intelektem a morálkou, tak tohle dítě vám to právě perfektně vysvětlilo. Hyeny, které se neštítily založit si obchod pod úrovní běžné podnikatelské morálky, nevracet půjčky, pobírat dotace určené malým podnikům, okrádat chudé lidi v exekucích a nebankovních půjčkách, prodávat politický vliv Číně a Rusku za svůj osobní kšeft, tu už třicet let udávají tón. Většina z nás už tuší, že plná lednička asi nebyla ten správný argument, proč cinkat klíči, ale bývalí papaláši a jejich cyničtí pohrobci nic jiného nedovedou. Jsou produkty své doby, zbohatlíci z Východu. Prodavači kopírek a hnojiv.
Čí je chleba, toho je pravda. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Kdo chce s vlky výti… Dobře nás to naučili rodiče, že? Máme svobodu, ale naše zbohatlé elity ji nechápou, protože žijí životy otroků. Jejich morálka, se kterou převzali ekonomickou i politickou moc, je pořád ona původní, komunistická. Je to morálka vlků, kteří prostě potřebují ovce k přežití a vzájemným soubojům o alfa pozici.
Jenže nás je hodně. A čím víc si uvědomujeme, čím vším jsme tehdy mohli prázdný prostor vyplnit, tím víc si naši vlci přejí, aby tu nikdy žádná svoboda nebyla. Krůček po krůčku nás posouvají směrem k simulované demokracii, pomyslným dostihům, kde všichni koně žerou oves od stejného pána, popřípadě dvou pánů, kteří se dohodnou, který kůň poběží a který vyhraje. Simulovaná demokracie putinovského typu, ve které rozhoduje ten, kdo platí, je logickým následkem plynulé tranzice moci směrem od komunistů zpět ke komunistům.
Nyní už jsou tito lidé v postavení, které jim umožňuje rozhodovat o životě či smrti politické strany či jednotlivého kandidáta. Abychom si to nestačili uvědomit, snaží se nás zabavit prostředky, které do světa přinesla ruská propaganda a které pilně přebírají oligarchové na celém světě, protože jde o inovativní využití technologií pro odvádění pozornosti lidí k vyvolávání hádek. Oni potřebují, abychom se mezi sebou rvali. Kdo si hraje, nezlobí. Zabavte se hádkami o migranty, džendrismus, klimatickou změnu a koukejte kušovat.
Ne náhodou se poslanci ANO, ale také komunistické strany, rozčilují, že „nějaké děti“ nebudou diktovat vítězným a legitimně zvoleným politickým stranám. Ale to už přece říkal soudruh Štěpán v ČKD!
Svoboda je potvora. Do ledničky si ji neuložíš, nejde zavařit do sklenice, nejde každý večer zapnout jako Ordinace v růžové zahradě. Není sexy a nechrlí vtipy na požádání. Je plachá, nedokáže křičet nahlas, když ji pomalu svazují a odsouvají. Je náročná a trochu sadistická, chce po nás oběti. Je důsledná, nestačí jí jednou nastolit a nestarat se, co s ní bude. Je kritická, chce po nás, abychom nekradli a mluvili pravdu, mají-li naše instituce přinášet výkon a bohatství. Je nehezká na politických plakátech, protože neslibuje nic teplého do žaludku už dnes. Ani gulášek, ani koblihu.
Ale pokud nyní, třicet let po éře „prachy především“ objevíme její skutečnou hodnotu, dokáže odměnit ty, kteří nekradli, nefixlovali, netunelovali a nepředstírali kapitalismus. Má totiž sestry, se kterými ruku v ruce dokáže přinášet a udržovat bohatství celé zemi, nejen několika oligarchům. Její sestry se jmenují spravedlnost, odpovědnost a vlast.
Vidím mezi námi na střední úrovni skutečné podnikatele a skutečné kapitalisty v dobrém slova smyslu. Nemají moc, ale mají morálku. Vidím mezi námi skutečné vlastence. Nemají násilné sklony a nekácejí stromy na koleje, ale cítí odpovědnost. Vidím mezi námi i skutečné lídry. Nemají politické sponzory, ale mají vizi a nápady, jak se posunout do éry čtvrté průmyslové revoluce. Vidím mezi námi i skutečné spravedlivé, právníky, kteří zdarma obhajují oběti exekucí. Tohle je dar svobody. Tihle lidé jsou naší nadějí a oporou. To oni nás povedou ve zlých časech.
Je úplně jedno, koho si zas zbohatlí otroci vyberou za volební koně. Nebudeme si hrát, budeme zlobit. Právě nyní se můžeme rozhodnout pro svobodu i její sestry, protože už nás nebaví platit z našich daní vlkům jejich mocenské ambice. Tahle země je naše.