Vzpomínka na Miladu Horákovou FOTO: Petr Tomíšek
FOTO: Petr Tomíšek
Připomínáme si sedmdesáté výročí popravy československé političky Milady Horákové. Na smrt ji poslala zkorumpovaná vraždící justice totalitního komunistického režimu. Milada Horáková se stala symbolem a já se obávám, že žijeme v době, která v symbolech přestává vidět skutečné každodenní významy.
Dlouho jsem se zamýšlel, co osobnost Milady Horákové, a především její postoj tváří v tvář zvrácenému bezpráví, pro mě osobně znamená. Když se dívám po dění posledních dní, připadá mi, že se Milada Horáková stala rekvizitou v emotivních bojích, které mezi sebou svádějí různé názorové skupiny. Přijde mi to k její památce vlastně neuctivé. Horáková tak, jak ji vnímám, nebyla člověkem, který by uvažoval v abstraktních kategoriích a neuchopitelných tezích.
Jejím odkazem je pro mě přímost a odvaha stavět se k událostem čelem. Nepodléhat tlaku okolností. Neustupovat společenské poptávce, ať už se tváří sebevíc bohulibě. Pro Miladu Horákovou měly věci svůj skutečný význam. Odmítala relativizování. Abych parafrázoval morální skrčeninu, která bohužel vykonává úřad hlavy státu: Byla statečná v době, kdy odměnou za statečnost bylo zavržení, beznaděj, mučení a smrt.
Sedmdesát let po popravě Milady Horákové žijeme v době, kdy říkat pravdu opět vyžaduje statečnost. Nehrozí za ni věznění a šibenice, přesto kolem sebe stále častěji vidím, jak jsou lidé, kteří označují věci pravými jmény, vláčeni špínou, pomlouváni a šikanováni. Nejrůznější symboly a modly jsou najednou důležitější než trvalé hodnoty jako čest, odvaha, právo a spravedlnost.
Nepovažuji se za velkého filozofa. Jsem podnikatel, snažím se postarat sám o sebe a o lidi, za které jsem na sebe vzal část odpovědnosti. Tento přístup k životu mě také zavedl do politiky. Jako svůj hlavní úkol nevnímám filozofování ani pletichaření, ale každodenní vytrvalou a usilovnou práci na tom, nač mi stačí síly a schopnosti. Do mé osobnostní výbavy nepatří slova jako „kdyby“ a „pokud“. Právě v tom pro sebe osobně cítím symboliku Milady Horákové. Nespekulovala, netaktizovala, ale stála si pevně za svým.
V dnešní tekuté době, ze které se vytrácejí pevné hodnoty, je to podle mě mimořádně důležité. Vědět, co chci, a pracovat na tom.
Jsem tedy podnikatel, Čech a Evropan. Trvám na tom, že každý člověk má mít právo svobodně mluvit, jednat a usilovat o lepší život pro sebe a pro své blízké. Trvám na tom, že stát má tato práva každému zaručovat a že je nepřípustné, aby státní moc sloužila sobeckým zájmům jednotlivců, kteří se snaží změnit naši zemi v součást svých majetkových struktur. Odmítám stav, kdy politická moc je zástěrkou pro zájmy cizích mocností či neprůhledných mocenských struktur.
Nechci být součástí rozplizlého relativizování komunismu, ale chci dál jasně říkat, že toto zlo zničilo naši zemi i její obyvatele. Děsí mě, jak těžké je pro obyčejného člověka, od rodin, které si chtějí zajistit vlastní bydlení, až po podnikatele, kteří budují své firmy z ničeho, domoct se práva a spravedlnosti.
Nepochybuji o tom, že mnoho mých kolegů a kolegyň z politiky dokáže odkaz Milady Horákové postavit do širokých souvislostí daleko zručněji než já. Pro mě je zastavení nad osudem této političky především výzvou, abych se zamyslel, co je pro mě v mém osobním i veřejném životě důležité.
Jsou to tyto tři věci: svoboda, zodpovědnost a spravedlnost. I když se nám to tak asi nezdá, je třeba za nimi stát každý den.
Autor je místopředseda TOP 09.
