Skutečnou podobu Jana Josefa Kittela neznáme, a tak ji v semilské expozici nahradila symbolická postava s dlouhým pláštěm. FOTO: Muzeum a Pojizerská galerie Semily
FOTO: Muzeum a Pojizerská galerie Semily
ROZHOVOR / Možná, že i vy ve svých domácích zásobách najdete oblíbené bylinné či ovocné sirupy Kitl. Víte však, čím nebo kým byl inspirován tento název? Stojí za ním jeden slavný léčitel známý jako „Faust Jizerských hor“ čili Jan Josef Antonín Eleazar Kittel. Měl však daleko více temných přezdívek, které odrážely pověsti a mýty spojené s jeho osobností. Nejen o nich vyprávěl v rozhovoru pro deník FORUM 24 historik Tomáš Chvátal.
PhDr. Tomáš Chvátal, Ph.D. je český historik specializující se na regionální dějiny. Od roku 2018 působí jako historik a správce sbírek v Muzeu a Pojizerské galerii v Semilech, kde se věnuje výzkumu místních dějin, přípravě výstav a edukačních programů. Je také autorem několika publikací zaměřených na mlhavá a méně známá témata z regionální historie, například z období konce války anebo z 50. let 20. století.
Poslední čtyři roky se intenzivně zabývá tématem regionálního léčitelství, je autorem semilské léčitelské expozice, dramaturgem zdejšího již tradičního Bylinkového festivalu a spolu s Ivem Navrátilem též autorem nové šestisetstránkové publikace „Léčitelé Pojizeří a Podkrkonoší“. V ní se zabýval i Janem Josefem Kittelem, a tak nám může blíže osvětlit, co byl tento léčitel zač.
Pane doktore, kdybyste měl čtenářům přiblížit Jana Josefa Antonína Eleazara Kittela jako člověka, jak na vás působí jeho osobnost? Víte něco o tom, jaké měl dětství a co ho formovalo?
Jan Josef Kittel je určitě jedním z nejznámějších léčitelů našeho regionu, mimo jiné i kvůli mnoha podivuhodným pověstem, které se o něm vyprávěly. Pocházel z Krásné, což je opravdu krásné místo v podhůří Jizerských hor, ležící nedaleko cesty z Železného Brodu do Jablonce nad Jizerou. A jaká byl osobnost? Ony pověsti mluví o tajemném léčiteli, který své schopnosti získal díky smlouvě s ďáblem, od něj měl kouzelnou léčivou bylinu i kouzelný plášť, na kterém prý létal až do Prahy. To, co o něm můžeme zjistit z historických pramenů, poskytuje mnohem méně „bulvární“ obraz o jeho životě a díle. Ten je ale neméně podivuhodný.
Říká se, že doktor Kittel pocházel z rodiny řezníka. Přesto se stal jedním z nejuznávanějších lékařů v kraji. Máme nějaké indicie, kde a jak vlastně získal své lékařské vzdělání?
Že by byl jeho otec řezníkem, jsem nikdy neslyšel. Ve skutečnosti se ví, že jeho předci se po tři generace věnovali léčení jako ranhojiči. Prvním z nich byl jeho praděd Kašpar, který se do Krásné (tehdy zvané po německu Šumburk) přiženil v roce 1627. To bylo pro mě na počátku bádání překvapením, asi jako většina čtenářů jsem si myslel, že byl léčitelským „jedináčkem“. Sám Jan Josef začal léčit někdy kolem roku 1733 a brzy se jeho věhlas roznesl do daleka. Nemáme ale doklady, že by byl doktorem v dnešním smyslu slova, neboť nebyl nalezen v seznamech absolventů pražské lékařské fakulty. Víme ale, že se v roce 1747 stal členem mladoboleslavského grémia chirurgů a v knize zemřelých je titulován coby „nejzkušenější v medicíně, přísežný chirurg“.
Jaké léčebné postupy používal, že se o něm začalo mluvit jako o „zázračném“ léčiteli? V čem byl jiný než tehdejší běžní lazebníci a ranhojiči na venkově?
Jiný byl především v tom, že se celý život vzdělával a četl si lékařské knihy. Zároveň mohl, jak jsme si říkali, navázat na praktické zkušenosti předchozích tří generací. Známe několik dopisů, které přikládal k léčivům, jež posílal vzdáleným pacientům. Z nich víme, že diagnostikoval i pomocí moči, což byla tehdy klasická univerzitní metoda. Léčil vždy kombinací několika léčiv, například tinktur, trestí, mastí nebo bylinných čajů. Dokázal je ale doprovodit třeba i dietními doporučeními nebo třeba střídavou koupelí v horké a studené vodě. Ve svém výstavném domě v Krásné, zvaném Burk (hrad), měl i vlastní lékárnu a „nemocnici“ pro dlouhodobější léčbu pacientů.
Šířily se historky o „zázračných uzdraveních“, kdy k němu jezdila šlechta i obchodníci zdaleka. Najdeme v pramenech nějaké konkrétní, jmenovité případy?
Případy uzdravení známe zatím spíše z oněch pověstí, a tak se na jejich výpověď nemůžeme příliš spolehnout. Dobrou charakteristiku ale podává řeč, kterou proslovil jeho syn na oslavě otcovy zlaté svatby v roce 1777: „Z velkých českých měst a z téměř všech okolních míst spěchají lidé na Šumburk, aby v případě onemocnění a zlomenin hledali pomoc. V nedostatcích vnitřních je nápomocen radou i skutkem. U vnějších zranění vynakládá všechno umění a námahu, aby nahradil rozdrcené údy, vykloubené navrátil k přímosti a léčil všechny druhy ran.“ Jednoznačným dokladem jeho úspěšného léčení je také to, že si jej za svého lékaře vyvolili i někteří šlechtici, například hruborohozečtí a maloskalští Des Foursové, Erhenburgové z Návarova či Lamottové z Jesenného.
Přezdívky jako „Faust Jizerských hor“ nebo „černokněžník“ znějí dost temně. Z jakého prostředí tyto nálepky vzešly? Šlo spíš o strach lidí z něčeho neznámého, nebo o cílené očerňování?
Důležité je si uvědomit, že první „černokněžnické“ pověsti máme o Kittelovi doložené až v roce 1845. Zato v době, kdy žil, byl všemi lidmi ctěn jako velký lidumil a dobrodinec, a byl znám také jako zbožný a věřící člověk. Když pak jel 1779 v roce přes Šumburk sám císař Josef II., místní ho před ním neschovali, což by jistě učinili, kdyby měli podezření na jakékoliv pletky s ďáblem. Naopak starého léčitele císaři hrdě představili.
Jak tedy vznikly ony pověsti o „Faustovi Jizerských hor“? Myslím si, že za tím stálo zkomolení během jakési mezigenerační „hry na tichou poštu“. Představuji si, že stará babička, která Kittela ještě zažila, vyprávěla o něm dceři v tom smyslu, jaké měli šumburští štěstí, že měli léčitele, který „léčil tak, až to byl úplný zázrak“. Dcera pak v další generaci mohla už své dceři vyprávět, že za tím byly nějaké čáry – a od toho byl k ďáblovi už jen kousek. Ostatně asi není náhoda, že právě kolem poloviny devatenáctého století se Evropou šířila vlna zájmu o „opravdového“ Fausta, způsobená zpracováním Johanna Wolfganga Goetha. Díky ní pak zřejmě získaly kittelovské pověsti většinu faustovských rysů.
Krásná, Kittelův dům zvaný Burk. FOTO: Kittelovo muzeum
FOTO: Kittelovo muzeum
A pro ty, které léčitel Kittel chytne za srdce – co byste jim doporučil k dalšímu studiu? Existují knihy, výstavy nebo muzea, díky nimž se o něm mohou dozvědět ještě víc?
Z knih bych trochu neskromně doporučil naše „Léčitele Pojizeří a Podkrkonoší“. V kapitole o Janu Josefu Kittelovi jsme totiž shrnuli dosavadní bádání a jako první jsme také přeložili jeho lékařské dopisy do češtiny (viz www.muzeumsemily.cz/lecitele). K návštěvě bych pak kromě naší semilské expozice určitě vřele doporučil nádherně zrekonstruovaný Kittelův dům v Krásné. Kolegové ve zdejším muzeu velmi pěkně pečují o odkaz tohoto léčitele a o zdejší bylinkové zahrádky. Je možné si prohlédnout také nedaleký kostel, který Kittel nechal postavit, a nedaleko od něj se ve studánce napít vody, která má prý léčivou moc. Celé to místo má krásnou, poklidnou a uzdravující atmosféru a určitě stojí za vidění!
