Vladimir Putin a Si Ťin-pching čili ruský a čínský diktátor FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0
KOMENTÁŘ / Chcete se orientovat v tom, co ohrožuje českou bezpečnost? Chcete mít slušnou jistotu, že informace, které dostáváte, nejsou vycucané z prstu, lživé, zkroucené, mají relevanci? Pak máte už od roku 1998 k dispozici výroční zprávy BIS čili Bezpečnostní informační služby, civilní kontrarozvědky. Zpráva za rok 2024 byla tajnou službou publikována 10. července a stojí za čtení.
Mimochodem, když zprávu studujete, automaticky vám na mysli vytane otázka: Pokud se u nás změní vláda, pokud bude mít silně nacionální, antibruselskou a více proruskou orientaci, nechá BIS publikovat tyto informace? Nebo jinak, bude tajná agentura ochotna riskovat střet s premiérem, jemuž ředitel přímo podléhá? Když byl Andrej Babiš premiérem a Miloš Zeman seděl na Hradě, služba to s jistými výkyvy ustála. Zřejmě musela velmi zvažovat, jaké informace a komu pošle. V USA nyní vidíme, jak Trump s tajnými službami zametl. Je tragické sledovat, jak ten pán Ameriku nejen devastuje, ale také mezinárodně oslabuje.
Začnu úvodním slovem ředitele BIS Michala Koudelky. Píše v něm, že loňský rok patřil k nejnáročnějším v novodobé české historii. Pokračuje: „Přesto si troufnu tvrdit, že jsme jako země i jako občané obstáli na výbornou. Nadále trvá mimořádně důležitá podpora bránící se Ukrajině, většina společnosti stále odolává šířícím se dezinformacím, občané jednoznačně vyjadřují podporu našemu zakotvení v evropských i transatlantických strukturách. To vše mi dává naději, že i v současném rozkolísaném světě obstojíme a udržíme si charakter demokratické a svobodné země.“
Nejsme „nová totalita“
O to samozřejmě jde, zůstat demokracií. Zůstat tou demokracií, o které Babiš beze studu tvrdí, že je to „nová totalita“, ve které zahynula svoboda slova. Nevím, jestli jsme „obstáli na výbornou“, kritický pohled novináře vidí mnoho míst, kde neobstála vláda, a ještě mnohem víc míst, kde až krutě neobstála opozice. Zároveň je však jasné, o co řediteli „firmy“, jak se BIS také říká, jde. Chce publikum ladit pozitivně, zdůrazňuje, jak si ještě stále a proti snaze opozice držíme jisté hodnoty.
Celá zpráva BIS je postavená na hodnotách svobody a demokracie. Pokud jde o interiér české politiky a ekonomiky, BIS varuje před schopností „některých soukromých společností prosazovat své partikulární zájmy ve vztahu ke státu, státem ovládaným subjektům a institucím“. Zpráva bez jmen, která si ovšem můžeme dosadit sami, popisuje, že představitelé energetických společností „využívali také nadstandardní kontakty a vazby na zástupce státu, skrze které získávali i interní informace z prostředí státních organizací, a v některých případech skrytě využívali i zástupce zájmových sdružení či jiných – zdánlivě nezávislých – osob“. Jedním z klíčových rizik pro demokracii je napojení politiky na oligarchy, na „kapitány průmyslu“. A dosaďme si sem, že Babiš je oligarcha. Ohrožení demokracie pak roste exponenciálně.
Služba upozorňuje na ochotu vydělat za každou cenu, i proti sankcím. Píše o snaze některých tuzemských firem „dostat do Ruské federace sankcionované zboží, čemuž se BIS s dalšími státními orgány snaží úspěšně bránit“. Popisuje cestu, jak sankce obejít. „Dodávky se k ruským klientům snaží dopravit nejčastěji reexportem přes členské země Eurasijské hospodářské unie, případně přes Čínu. Evropské sankce nemohou zabránit veškerým dodávkám sankcionovaného zboží do Ruska. Přesto ale mají svůj význam – minimálně tím, že Rusku navyšují náklady na získávání západního zboží, které na ruské území musí putovat skrytě a delšími cestami.“
Deník N nedávno získal Zelenského seznam českých firem, které právě sankce obcházejí. Jednou z nich je brněnská společnost Pilous. Stroje „podléhající protiruským sankcím stále končí v její petrohradské dceřiné firmě v obalech označených jménem této české značky“. Majitelé podle serveru tvrdí, že ztratili kontrolu nad dceřinou ruskou společností Pilous Rus, která se jejich výrobky chlubí. Vskutku ztratili kontrolu?
Proč tu trpíme Moskevský patriarchát?
K tomu jen jedna poznámka. Dodávat dále zboží či různé cenné komponenty proti sankcím do Ruska je zjevně vlastizrádné jednání. Rusové nás zařadili na seznam nepřátelských zemí, organizují na našem území diverzní akce, některé BIS ve zprávě popisuje. Pomáhat jim je tedy jasně protistátní činnost. Ale zase, jako tak často, se mi zdá aktivita státu v této oblasti příliš slabá, až benevolentní.
Do kategorie „slabý stát“ patří i oficiální působení Ruské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu na našem území. BIS k tomu říká: „Jedná se o subjekt zcela loajální ruské státní moci, jehož čelný představitel, patriarcha Kirill, je blízkým podporovatelem ruského prezidenta Vladimira Putina a ruské vojenské agrese na Ukrajině, což (již v roce 2023) vyústilo v jeho zařazení na český sankční seznam. V Česku je tato církev zastoupena prostřednictvím podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice, a byť se její zástupci snaží v Česku nepřitahovat pozornost kontroverzními prohlášeními, jejich loajalita k moskevskému vedení a podpora ruské oficiální linie je jednoznačná.“
To je ještě horší než u českých firem, které zřejmě především z chtivosti a lhostejnosti obcházejí protiruské sankce. Tady máme rusko-putinskou církev, která u nás v klidu a bez potíží funguje. Jsem jako liberál samozřejmě zastáncem svobody náboženského vyznání, ale tohle je vyznávání Putina, jeho prodloužená „svatá“ ruka v Česku. Co to u nás, proboha, dělá? Proč tu Moskevský patriarchát trpíme?
Dezinformace v Česku
Zpráva je cenná i v tom, že do jisté míry popisuje českou společnost. Příklad: „Šíření dezinformací v českém prostředí lze vnímat převážně jako činnost domácích aktérů, jejichž motivace je zejména finanční a/nebo ideová. Ve specifických případech je motivace spojená také s vyhledáváním mediální pozornosti, kterou se vybraní jedinci snaží následně přetavit v politické body.“
BIS upozorňuje, že Rusko i Čína využívají domácí dezinformační scénu „pro prosazování svých zájmů“. Čína chce šířit „výhradně pozitivní obraz Číny s cílem ovlivnit její vnímání českými občany“. Rusko, jak už dlouho víme, sleduje také jiný cíl, destrukční. Jeho strategií je využít dění v Česku tak, aby podnítilo „neklid v české společnosti“. K tomu přidává i snahu propagovat samo sebe.
Závěr je mnoho let stejný, Rusko a Čína jsou již více let naši klíčoví nepřátelé. Každý, kdo to v Česku popírá, se buď omylem, nebo spíš zcela záměrně míjí s realitou.
