Jedním z důvodů, proč nový koronavirus působí na mnoho lidí tak tísnivě, je to, že je pochopitelně neviditelný. Nevidíme, kde se virus zrovna vyskytuje, takže netušíme, jestli s ním přicházíme do kontaktu. Po jeho vynoření na začátku pandemie někteří experti tvrdili, že se nemusíme zaměřovat na přenos vzduchem. Platí to ještě?

Podle článku publikovaného na webu Huffpost.com data za posledních několik měsíců naznačují, že teze o malém riziku přenosu koronaviru vzduchem úplně neplatí, i když stále existují protichůdné názory. Od července stovky odborníků na veřejné zdraví z celého světa varují, že je třeba brát šíření vzduchem vážněji.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Světová zdravotnická organizace (WHO) uvedla, že eviduje důkazy o přenosu nemoci COVID-19 vzduchem. Zdá se, že virus by se mohl držet ve vzduchu až tři hodiny.

Americké Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) v polovině září oficiálně aktualizovalo své pokyny týkající se koronaviru. Varovalo, že se nemoc může šířit prostřednictvím částic přenášených vzduchem. Jenže pak bylo zase toto varování o několik dní později zrušeno s odůvodněním, že „neodráží náš současný stav znalostí“. Tak to pro Washington Post řekl jeden z předních představitelů CDC.

Předtím, než varování ze stránek CDC zmizelo, tam tvrdili, že „se množí důkazy o tom, že kapénky a částice přenášené vzduchem mohou zůstat ve vzduchu a mohou být vdechovány ostatními a cestovat na vzdálenost přesahující dva metry“. K tomu může docházet například při nácviku pěveckého sboru, v restauracích nebo ve fitness zařízeních.

Studie publikovaná v New England Journal of Medicine zkoumala přenos vzduchem už v dubnu. Výzkumníci chtěli vědět, jak dlouho virus vydrží na povrchu různých látek, jako jsou ocel či plasty. Také to, jak dlouho virus zůstane ve vzduchu ve formě „aerosolové částice“.

Aerosolizované částice jsou mikroskopické velikosti a vznikají, když se tekutiny obsahující virus dostanou z člověka a drží se ve vzduchu v prachu nebo vlhkosti. Částice koronaviru se ve vzduchu vznášejí až tři hodiny, než klesnou a přilnou k povrchu.

Ohledně této studie byly vzneseny některé zásadní výhrady, jako například to, že byla provedena ve velmi kontrolovaném prostředí.

Ihned po zveřejnění studie další odborníci uvedli, že přenos vzduchem vyvolává obavy především v prostředí zdravotní péče a že hlavními příčinami přenosu jsou kontakt s kapénkami od někoho, kdo je nemocen, nebo s kontaminovaným povrchem.

Linsey Marrová, expertka na přenos viru aerosolem na univerzitě Virginia Tech v Blacksburgu, řekla pro New York Times, že si máme přenos koronaviru vzduchem představit jako cigaretový kouř. Čím blíže a dříve jste vystaveni osobě, která kouř vydechla, tím větší závan můžete dostat. Čím jste dále a čím delší doba uplynula, tím jste vystavení působení méně.

Autorka článku na HuffPost Lindsay Holmesová si nakonec klade otázku, proč je kolem těchto věcí tolik spekulací a žádný zásadní závěr. Připisuje to tomu, že tento koronavirus je stále relativně nový. To, co je známo o nemoci COVID-19, se od začátku pandemie stále mění a s postupujícím časem se to pravděpodobně bude měnit i nadále.