Novináři v České republice se zřejmě kolektivně zbláznili. Tak zhruba z osmdesáti procent. Jak si jinak vysvětlit, že během Babišovy éry přestali v tak rozsáhlé míře dělat svoji práci? Podívejme se na dost otřesný příklad:
Minulý týden Výbor Evropského parlamentu pro kontrolu rozpočtu probíral neskutečnou ostudu České republiky, v níž se zemědělské dotace dostávají k těm největším firmám, a přitom jsou určeny těm malým a nejmenším. V této souvislosti se opět v Bruselu mluvilo o konfliktu zájmů Andreje Babiše, který je největším českým zemědělcem. Na stole se objevilo 13 návrhů od evropských poslanců, jež se týkají České republiky a jde v nich o ochranu evropských peněz před pozoruhodnými českými penězovody. (Zprávu si můžete přečíst ZDE.)
Jednání, které bylo další evropskou ostudou České republiky kvůli jejímu vykutálenému premiérovi, nezaznamenala kromě iRozhlasu a deníku FORUM 24 žádná česká média. Kdyby se totéž přihodilo před šesti lety, byl by z toho celostátní poprask. Od rána do večera by televize i rádio vysílaly informace o této události a všechny noviny by o tom měly články na titulních stranách. Dnes už ne. Už máme klid na práci.
Tento případ není zdaleka ojedinělý. Česká televize, jejíž ředitel nedávno v podstatě dost hezky poděkoval Andreji Babišovi za to, že hnutí ANO nyní ještě nesvrhne televizní radu a potažmo televizní management, vysílá v hlavní zpravodajské relaci minimum informací o současném stavu české politiky v kontextu Babišových notorických problémů. Hlavní veřejnoprávní médium je zjevně zatlačeno do kouta neustálým vyhrožováním hradních a proruských sil a v Událostech ČT takřka rezignovalo na otevřené informování o podstatných negativních aspektech současné moci. V žádném případě se taková kritika netýká paušálně všech novinářů ČT, z nichž mnozí dělají svoji práci poctivě, ale celkový obraz svobody informování zde už dávno dobrý není. Informace o konfliktu zájmů českého premiéra a jeho trestním stíhání se objevují minimálně v poměru k tomu, o jak vážný jde problém. Prosincovou debatu v Evropském parlamentu, která skončila zdrcující rezolucí o Andreji Babišovi, jsme si zde mohli užít jen ve zcela okleštěné podobě. ČT ji prostě celou nevysílala! Nebylo tu přitom za celý rok z hlediska naší situace v evropském kontextu nic důležitějšího.
VIDEO: Pět let s Babišem aneb Co nám dal a co nám vzal. Debata deníku FORUM 24
číst článek »Skandální je, že i ostatní nezávislá média – o Babišových novinách a serverech nemá ani smysl mluvit – přistupují k informování o Babišových skandálech tak, jako by se jejich novináři právě vrátili ze školení na Čapím hnízdě. Babišův marketing totiž dosáhl jednoho geniálního úspěchu. Podařilo se mu vnutit českým novinářům slabomyslnou tezi, že kdo se příliš zabývá Babišem, je určitě blázen. Je to silná zbraň. Nízké sebevědomí spolu s absencí hrdosti a profesionální cti pak vede české novináře k tomu, že opravdu považují „přehnané“ informování o Babišově nehoráznosti a útocích na základní pravidla demokratického vládnutí za něco nepatřičného. Současná nepsaná, ale pod kůži zažitá česká tisková konvence je tedy taková, že o Babišovi se moc nemluví.
Předseda ODS Petr Fiala napsal v článku pro deník FORUM 24 (ZDE), že česká média jsou sice svobodná, ale přitom si zásadních debaklů vlády nevšímají. Podle něj je ještě skandálnější než samotné skandály vlády to, že tu žádné skandály nejsou. To je přesná analýza až na to, že česká média nyní v rozhodující míře svobodná nejsou. Kromě Babišových, a tudíž znásilněných Lidových novin a Mladé fronty DNES se to ale českým médiím, neboli novinářům, přihodilo z vlastní vůle.
Zatímco si čeští novináři nechali vnutit představu, že principiální kritika vlády je projevem jakéhosi šílenství nebo donkichotství, tak pravda o našich médiích je prostá: Nesvobodné chování nemusí být důsledkem jen faktického potlačení kritiky pomocí represe a vyhrožování. České novináře nikdo nebije a nikdo je nemučí. Nikdo třeba nenutil Deník N, aby jeho první důkladný a svým způsobem programový článek o českém premiérovi byla jeho obhajoba v rozhovoru se šéfem liberální frakce Evropského parlamentu, zatímco v tomto parlamentu sedí více než 400 jeho kritiků. Nikdo jim nedal k hlavě pistoli a neřekl „pochval Babiše, nebo střelím“. Český „seriózní“ novinář to udělá sám od sebe. Protože je to duch doby. Nic víc.
Čeští novináři (kromě pár výjimek) se dokážou zbavit své svobody a hrdosti bez mučení, tedy sami z vlastního rozhodnutí, neboli pod vlivem dětinské stádnosti. Když jim někdo nakuká, že se Babiš teď nekritizuje, tak oni to vezmou tak, že se to teď nedělá. Až se to zase bude dělat, tak to i oni udělají. Služba veřejnosti a odevzdanost podstatě vlastního řemesla musí jít nyní stranou pod diktátem všemocného se. Kdo má v rukou klíče od toho zvratného zájmena „se“, které napovídá, že za umlčení českých médií vlastně nikdo nemůže? Asi zatím předseda vlády. Anebo snad každý z nás, když se podíváme do zrcadla?
