Afghánské ženy v oděvní továrně v Kábulu. FOTO: Wikimedia Commons / volné dílo
FOTO: Wikimedia Commons / volné dílo
KOMENTÁŘ / Tálibán dále stupňuje šikanu společnosti. Teroristické hnutí, které před třemi lety po chaotickém odchodu Američanů a jejich spojenců znovu ovládlo Afghánistán, zveřejnilo novou a drakonickou legislativu. Zákony ministerstva pro propagaci ctnosti a prevenci neřesti tvrdě zasahují do mnoha aspektů každodenního života Afghánců, jeho největší obětí jsou ovšem jako obvykle ženy.
Jak upozorňuje politoložka Katja Mielková z Bonnského mezinárodního centra pro studium konfliktů (BICC), Tálibán přijal po návratu k moci více než sto různých restrikcí omezujících ženská práva. Z veřejného prostoru i z obchodů nebo úřadů za tu dobu mimo jiné zmizely veškeré fotografie žen a dívkám bylo zakázáno studovat střední a vysoké školy. Dospělým ženám se pak uzavřela většina profesí (zejména těch ve státním sektoru) a nemohou ani svobodně cestovat bez mužského doprovodu nebo třeba navštívit parky či lázně.
Nové restrikce a zákazy
Nové zákony přitom zachází ještě dál, když ženám nařizují zahalovat celou tvář a zakazují jim hovořit na veřejnosti, zpívat, nebo se dokonce byť jen podívat na muže, který není jejich manžel nebo příbuzný. „Kumulativní účinek nejnovějších restrikcí se rovná zákazu přítomnosti žen ve veřejném prostoru,“ upozorňuje Diana Nammiová, ředitelka Organizace pro práva íránských a kurdských žen (IKWRO). „Odrážejí tak širší program Tálibánu, jehož cílem je marginalizovat ženy ve všech oblastech veřejného života a vzdělávání. Dlouhodobé dopady těchto omezení budou pociťovat celé generace.“
Některá nová nařízení se vztahují i na muže, kteří si musí zakrývat tělo, nosit vousy v délce pěsti a povinně se modlit v mešitě. Státní zaměstnanci musí do mešity dokonce chodit pod hrozbou trestu pětkrát denně. Mužům a ženám bez rozdílu se kromě toho zapovídá hraní hudby na veřejnosti, oslava jakýchkoli nemuslimských svátků, používání zábavní pyrotechniky nebo přátelení se s „nevěřícími“. To se týká zejména humanitárních pracovníků ze zahraničí, kterým Tálibán mimochodem na konci roku 2022 zakázal zaměstnávat ženy.
Bičování a kamenování žen
Na dodržování nových nařízení bude dohlížet stále mocnější náboženská policie, spadající pod zmíněné ministerstvo propagace ctnosti a prevence neřesti, která v posledních letech proslula brutálními zásahy opět zejména namířenými proti ženám. Zpráva Asistenční mise Organizace spojených národů v Afghánistánu (UNAMA) z minulého měsíce upozornila, že náboženská policie v Afghánistánu má „široké pravomoci a používá různé donucovací prostředky, včetně slovního zastrašování, zatýkání a veřejného bičování“.
Od návratu Tálibánu až do konce března letošního roku zpráva UNAMA zdokumentovala více než tisícovku případů, ve kterých došlo při snaze vynutit tvrdá opatření k použití síly. Tálibán také znovu podobně jako v 90. letech zavedl barbarské tresty jako právě bičování, které často probíhá za účasti tisíců lidí na velkých sportovních stadionech, nebo od letošního roku kamenování.
„Když veřejně kamenujeme nebo bičujeme ženy za cizoložství, můžete to nazývat porušováním ženských práv, protože jsou v rozporu s vašimi demokratickými principy,“ vysmál se v březnu západní kritice nejvyšší vůdce Tálibánu Hibatullah Akhundzada. „Ale já zastupuji Alláha a vy zastupujete Satana.“
Vlivní přátelé na scéně
Mezinárodní organizace nová opatření Tálibánu příkře odsoudily. „Zákony o podpoře ctností a prevenci neřestí afghánskými orgány de facto upevňují politiku, která zcela vymazává přítomnost žen na veřejnosti, umlčuje jejich hlasy a zbavuje je individuální autonomie, čímž se z nich snaží učinit stíny bez tváře a hlasu,“ prohlásila například Ravina Shamdasaniová, mluvčí Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR).
Podle Rozy Otunbajevové, která stojí v čele mise OSN v Afghánistánu, pak nový zákon představuje „znepokojivou vizi“ budoucnosti Afghánistánu a dále prohlubuje „již tak neúnosné omezování“ ženských práv. „Po desetiletích války a uprostřed strašlivé humanitární krize si Afghánci zaslouží mnohem víc, než aby jim bylo vyhrožováno nebo byli uvězněni, pokud se náhodou opozdí na modlitbu, podívají se na příslušníka opačného pohlaví nebo u sebe mají fotografii milované osoby,“ upozorňuje Otunbajevová.
Kriticky zareagovali i představitelé řady západních států, které ovšem vládu Tálibánu neuznávají a obecně mají jen malý vliv na dění v zemi. Tradiční spojenci teroristického hnutí v čele s Ruskem nebo Čínou oproti tomu mlčí a obecně se drží pozice „nevměšování“ do vnitřních záležitostí Afghánistánu. Tálibánu se od převzetí moci podařilo úspěšně prolomit mezinárodní izolaci a navázat vztahy se čtrnácti dalšími, v drtivé většině rovněž autoritářskými režimy.
Tálibán jako přítel (nejen) čínských komunistů
Kromě již zmíněných velmocí se to týká mimo jiné sousedního Pákistánu, který převzetí moci Tálibánem v Afghánistánu dlouhodobě podporoval, Íránu, Kazachstánu nebo Spojených arabských emirátů. Všechny tyto země mají v Afghánistánu primárně zájem na místním surovinovém bohatství. Komunistická Čína se tak kupříkladu loni s Tálibánem dohodla na pětadvacetiletém kontraktu na těžbu ropy v povodí řeky Amudarja, která by měla do země jen v příštích třech letech přivést investice v hodnotě 540 milionů dolarů (12,2 miliardy korun).
Spojuje je ovšem rovněž ideologický odpor vůči Západu, jak ukazuje poněkud bizarní příklad středoamerické Nikaraguy, která vládu Tálibánu uznala letos v červnu. Podle jednoho z nikaragujských opozičních vůdců Félixe Maradiagy není sbližování místní vlády s Tálibánem „ojedinělým případem“, ale součástí snahy navázat spojenectví s dalšími autoritářskými režimy po celém světě.
Nikaragujský diktátor Daniel Ortega se tak sblížil mimo jiné s Eritreou, Asadovou Sýrií nebo se Severní Koreou. „Všechny tyto země mají společného jmenovatele: centralizované řízení moci, omezování osobních a politických svobod a neustálou kritiku za porušování lidských práv, včetně svobody projevu, tisku a shromažďování,“ vysvětluje Maradiaga, který Tálibán i Ortegovu Nikaraguu shodně označuje za „teroristické režimy“.
Užiteční idioti ze Západu
Vedle diktatur z celého světa pomáhají vládě Tálibánu rovněž užiteční idioti ze Západu – zejména různí cestovatelé a influenceři, kteří se do země hrnou od odchodu koaličních vojsk před třemi lety. Mezi nejkřiklavější příklady patří čtyřiadvacetiletý Brit Miles Routledge, který původně natáčel právě zběsilou evakuaci Kábulu v srpnu 2021, odkud se mu podařilo uniknout pouze s pomocí britské armády.
Routledge se přesto následující rok do Afghánistánu vrátil a na své v pořadí třetí cestě skončil na osm měsíců ve vězení, ze kterého byl propuštěn pouze díky úsilí britské diplomacie. Svoje zkušenosti z věznice následně popisoval jako „prázdniny“ a o bojovnících Tálibánu hovořil jako o „milých chlapcích“, čímž do země pomohl nalákat řadu dalších cestovatelů. Někteří z nich se již z Afghánistánu nevrátili, jako například trojice Španělů zabitá letos v květnu při teroristickém útoku.
Přes brutální porušování lidských práv se Tálibán aktivně pokouší do země přilákat návštěvníky právě včetně cestovatelů (a dokonce i cestovatelek) ze Západu, aby tak získal nový zdroj tolik potřebné zahraniční měny.
Tvůrci obsahu jako Routledge, jejichž videa a příspěvky sledují na sociálních sítích statisíce nebo dokonce miliony lidí, navíc pomáhají zlepšit obraz Tálibánu u světové veřejnosti a diaspory v zahraničí. Farkhondeh Akbariová, výzkumnice z australské Monash University, jejíž rodina uprchla z Afghánistánu během první vlády Tálibánu, to označuje za „neetický turismus s nedostatkem politického a společenského povědomí“.
„Moje rodina, která nemá mužského opatrovníka, nemůže cestovat z jednoho okresu do druhého. Polovina obyvatel fakticky nemá žádná práva. Mluvíme tu o režimu, který zavedl genderový apartheid,“ upozorňuje Akbariová. „A ano, země trpí humanitární krizí, takže jsem ráda, že si turisté mohou jít něco koupit do obchodu a že to pomůže nějaké místní rodině. Ale za jakou cenu? Je to normalizace tálibánského režimu.“
