ROZHOVOR / Má očekávání jsou, aby udělali co nejmíň škod, abychom to my pak mohli do budoucna napravit, říká o pravděpodobné budoucí vládě ANO, SPD a Motoristů nově zvolený poslanec František Talíř (KDU-ČSL), který od loňského roku pracoval jako náměstek ministra životního prostředí. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví mimo jiné o tom, co by pro resort znamenalo, kdyby ho vedli Motoristé. „Asi málokdo, zejména Petr Macinka, si umí představit, co vlastně práce na ministerstvu životního prostředí obnáší. Pokud si myslí, že se tam budou řešit elektroauta, tak je trochu na omylu,“ říká.

Jak hodnotíte výsledky voleb?

Mám radost, že se do sněmovny nedostali převlečení komunisté. Je to podle mě skvělá vizitka naší společnosti, že voliči jejich rétoriku prohlédli, neskočili na sliby a odmítli program, který mluvil o změně našeho režimu. Celkově jsme samozřejmě prohráli, to je potřeba si říct. Nechci to nijak lakovat narůžovo. Prostě 101 poslanců nemáme, jsme v opozici. Beru to jako daň za snahu zodpovědně vládnout v čase krizí, což s sebou nese i bolestná a nepopulární rozhodnutí.

Najdou se ale i dílčí pozitivní příběhy, které volby přinesly. Jsem třeba rád, že se do sněmovny dostalo tolik žen. To je dobře. Nebo že se poslanecká sněmovna více omladila a bude věkově pestřejší – jsou tam poslanci, kteří budou do politické debaty přinášet i zájmy mladé generace, například nedostupné bydlení. A to je dobře. A teď doufejme, že budoucí vláda bude mít – z mého pohledu – co nejrozumnější podobu.

Proč se podle vás koalici nepodařilo přesvědčit víc voličů? 

Když se podíváme na počet hlasů, nedopadlo to až tak špatně. Oproti minulým volbám jsme dokonce získali asi o 100 tisíc hlasů více. Na druhou stranu to nechci používat jako výmluvu, prohráli jsme. Možná jsme nebyli dost srozumitelní v komunikaci a vláda nebyla schopná průběžně komunikovat svoje úspěchy a priority. Po vypuknutí války Ruska proti Ukrajině měli vládní představitelé podle mě jasně říct, že musíme revidovat vládní program, protože se změnila ekonomická i bezpečnostní situace. To ale neudělali a vůči voličům jsme pak nebyli dost otevření v tom, co lze a co nelze. I proto možná část voličů přešla k jiným stranám.

Nutno si také říct, že lidé z hnutí ANO čtyři roky zcela demagogicky špinili dobrou pověst vlády a Petra Fialy. Zcela nekriticky pořád do veřejného prostoru vykřikovali hesla jako „nejhorší vláda v dějinách“, „asociální vláda“ atd. A to se prostě do myslí části lidí propíše. Za mě je to docela špinavá hra. 

V médiích zaznívá ze strany ODS kritika, že její kandidáty někde překroužkovali lidovci. To je i váš případ, přeskočil jste až na první místo kandidátky. Co na tu kritiku říkáte?

Je potřeba si přečíst statistiky a tam člověk jasně vidí, že se kroužkovalo napříč republikou, ve všech regionech, a že skákala i řada kandidátů ODS – například Štěpán Slovák ve Zlínském kraji, Vítek Schrek na Vysočině, Lucie Bartošová v Libereckém kraji. Čili to je podle mě taková nálepka, že lidovci někoho využili. Protože je zjevné, že se kroužkovalo v celé republice, podle osobností, a ne podle stranické příslušnosti, spíše podle toho, jak voliči daného politika znají a oceňují jeho konkrétní práci.

Naši voliči jsou v tomhle možná náročnější, na kandidátku se podívají, celou si ji přečtou a podpoří člověka, kterého znají. Já jsem měl tu možnost – a říkám to s velkou pokorou – být čtyři roky vicehejtmanem našeho kraje. Snažil jsem se celé ty čtyři roky být mezi lidmi. Možná si mě pamatují i z období povodní, z krizového štábu. A tím pádem si mě 7,5 tisíce lidí vybralo jako svého zástupce ve sněmovně. A toho si obrovsky vážím, že do mě vložili svou důvěru, a proto chci ten mandát maximálně využít i směrem k našemu regionu.

Jen bych upozornil, že podle statistik jak KDU-ČSL, tak i ODS přišly o sedm poslanců. Takže nějaké kroužkovací tsunami lidovců se fakt nekonalo – je to podle mě spíše jen zástupný důvod, který používají politici, již se do sněmovny nedostali. 

Čím to podle vás je, že lidé letos tolik kroužkovali?

Povzbudil je k tomu i pan prezident a za mě to bylo velmi správně. Upozornil, že lidé mají tu možnost, že je dobré nepřistupovat k volbám anonymně, ale skutečně si vybrat své zástupce ve sněmovně. Díky tomu má pak poslanec větší pokoru k výkonu své funkce. A já chci pracovat nyní naplno, pro jižní Čechy, pro Českokrumlovsko, kde jsem nakonec jediným poslancem.

Koalice SPOLU teď bude v opozici. Přežije tento projekt a má vůbec přežít?

Rozhodně nechci tenhle projekt nějak demontovat nebo rozkládat. To by byla obrovská škoda. Spíš budeme hledat jeho nový obsah, protože jsme v nové situaci. Mně by dávalo smysl nadále se koordinovat, mimo jiné i směrem k senátním volbám v příštím roce. Pokud bude mít SPD nějaký podíl na vládě – ať už přímo nebo nepřímo – tak může mít tendenci aplikovat své teze omezující demokracii. Připomeňme prohlášení Tomia Okamury, že má skončit policejní prezident, protože si to pan Okamura prostě myslí a nechce být stíhaný.

O to důležitější bude, aby senát zůstal pojistkou demokracie, jak je tomu doposud. A tam mi dává smysl, abychom se v rámci SPOLU zase nějak koordinovali. Tam, kde funguje chemie, třeba i spolupracovali v komunálních volbách.

Ale myslím si, že teď jde o to, aby každá strana reflektovala, v jakém je stavu. TOP 09 bude mít sněm, ODS na konci ledna, my nejspíš na jaře příštího roku taky. A bude na vedení stran, jakým způsobem budou chtít projekt SPOLU dál uchopit a čím ho naplnit.

Nebyl tím spojovacím článkem koalice Petr Fiala, který v úterý oznámil, že už nebude obhajovat post předsedy ODS?

Petr Fiala je člověk, kterého si obrovsky vážím, a jeho rozhodnutí beru jako znak velké vyzrálosti. I ze své zkušenosti z jednání vlády, kde jsem občas zastupoval ministra životního prostředí, musím říct, že bych u něj podtrhl právě schopnost kormidlovat a držet všechno pohromadě, což není vůbec jednoduché. Kéž by to uměli i naši budoucí premiéři. 

Ano, díky téhle schopnosti držel pohromadě také SPOLU, a byl to projekt, s nímž byl bytostně spjat. I proto jsem říkal, že bude na nových předsedech jednotlivých stran, jestli budou chtít hledat cestu ke spolupráci, nebo naopak řeknou, že ten projekt už je u konce. Za sebe doufám, že nějaká forma spolupráce bude pokračovat, protože projekt měl smysl.

Jak jste zmiňoval, všechny tři strany čekají sněmy, lidovce na jaře. Měli byste v důsledku voleb také vyměnit vedení?

Přirovnal bych to k hokejovému mistrovství světa. Postoupili jsme ze skupiny, takže to není žádný propadák, pořád jsme v elitě. Ale zároveň jsme nepostoupili ze čtvrtfinále a nehrajeme o medaile – jsme v opozici. A v takové situaci také trenér hned neříká „okamžitě rezignuji“. Naopak se nechá nějaký čas, aby se to zhodnotilo a aby se všichni poradili, kudy dál. A přesně v takové situaci jsou teď i lidovci. Těším se na debaty, diskuse, hodnocení, reflexi. Jsme strana členského typu, takže členové mají velké slovo. Na jaře budou nejdřív členské schůze na úrovni místních organizací, potom okresů, krajů a vyvrcholením bude samotný sjezd. Mezitím se určitě vytříbí někteří kandidáti. Ale personálně to teď komentovat neumím, protože jsme teprve z toho mistrovství světa přijeli domů.

Jestli budeme skutečně dynamickým týmem a přistoupíme k tomu zodpovědně, tak si myslím, že jsme schopni vrátit KDU-ČSL v průzkumech na 7 – 8 procent.

Průzkumy, které ještě ukazovaly preference samostatné KDU-ČSL, pro vás nevycházely dobře. Mají tedy vůbec samostatní lidovci šanci, aby se dostali do sněmovny?

Stoprocentně, vůbec o tom nepochybuji. Je to o tom, jak se zhostíme příležitosti, nebo spíš zodpovědnosti, kterou teď máme jako nově zvolení poslanci. Náš poslanecký klub se hodně obměnil, víc než polovina je ve sněmovně úplně poprvé. Částečně jsme omladili a máme mix napříč profesemi. A jestli budeme skutečně dynamickým týmem a přistoupíme k tomu zodpovědně, tak si myslím, že jsme schopni vrátit KDU-ČSL v průzkumech na 7 – 8 procent. Sám jsem zvědavý, co nám teď průzkumy ukážou, až se budeme měřit samostatně. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa. My politici máme být ti, kteří mají vizi, leadership a dokážou voliče přesvědčit. Nemáme jen nervózně číst průzkumy, kde jsou dvě tři procenta. Musíme v hlavě mít 10 procent, mít k tomu adekvátní program a přesvědčit o tom lidi.

Jakým směrem by se podle vás měli lidovci vydat, ať už co se týče témat, stylu komunikace, na jaké voliče cílí? 

Musíme být autentičtí. Jsou tři okruhy témat, která jsou pro nás typická – prorodinná politika, obrana demokracie, svobody, bezpečnosti i prozápadního směřování naší země a důraz na životní prostředí a zemědělství. Toho bychom se měli programově hlavně držet. To ale neznamená, že rezignujeme na jiné oblasti – ale tohle jsou naše primární témata, na kterých bychom se měli profilovat. 

Musíme znovu poctivě definovat programovou debatu, kterou potom dokážeme lidem srozumitelně představit. Myslím si, že jsme schopni oslovovat napříč věkovými skupinami, tak jako to dokázal třeba Pavel Bělobrádek, když nastoupil do čela KDU-ČSL. Máme skvělé lidi v regionech, jako je třeba Jan Růžička v Ústeckém kraji, hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich, nebo velmi nadějné nové poslance, jako je Monika Brzesková nebo Benjamin Činčila. Takže se musíme odpíchnout od našeho programu a být schopni ukázat, že jsme kompetentní a zájmy našich voličů dokážeme zastupovat.

Měly by bývalé vládní strany spolupracovat a koordinovat svou práci v opozici?

Spolupracovat určitě, na tématech, na kterých se shodneme. Ale zároveň je potřeba říct, že každá z našich stran je svébytná, má svůj klub, svoje DNA, zodpovídá se svým voličům. Takže ano, spolupracovat budeme, ale za předpokladu, že každý z partnerů je ukotvený ve svém programu a hodnotách.

Před volbami byla velkým tématem změna jednacího řádu. Je to teď za vás na stole?

Tohle téma jsem před volbami proaktivně zvedal s tím, že realistická změna může nastat až od příštího volebního období, tedy od roku 2029. Máme teď příležitost využít čas k tomu, abychom se dohodli na férových podmínkách změny jednacího řádu tak, aby sněmovna nezažívala to, co v tomto období – totální demontáž a destrukci. My v tom budeme konstruktivní, jsme otevření diskusi. Bohužel v tomto období opozice – tedy nyní nastupující vláda, zejména hnutí ANO – o tom debatovat nechtěla.

Věřím, že teď bude prostor pro diskusi, a my určitě nebudeme uražení, že s námi dřív nemluvili, a proto teď nebudeme mluvit my s nimi. Ne, my se jako poslanci musíme umět povznést nad stranické půtky a přemýšlet o dobru této republiky. Té by určitě prospěl jednací řád, který vede k větší efektivitě. Věřím, že povedeme debatu, jak to nastavit od roku 2029. Nikdo neví, kdo bude tehdy vládnout, tak pojďme hledat řešení pro budoucí poslance.

Neobáváte se toho, že toho nová vládní koalice zneužije a omezí vaše vystupování?

Mně by přišlo férové, aby změna platila právě od roku 2029. Říkal jsem to před volbami, říkám to i po volbách. Protože takhle by to podle mě mělo být pro dobro země, pro efektivitu sněmovny. Teď to nastavit, ale s účinností pro budoucí období. A myslím, že máme co dělat, abychom to stihli.

Letos uspělo hodně mladých kandidátů. Jak to ovlivní chod sněmovny a témata, která řeší?

Je to podle mě velká příležitost třeba spolupracovat na tématech, která máme společná jako mladší generace. A to je třeba bydlení. Všichni jsme o tom mluvili ve svých programech, včetně mě, a všichni máme nějaké recepty. Vidím teď prostor, abychom ty recepty porovnali, našli, co máme společné, a pro dobro země a řešení problému bydlení spolupracovali napříč koalicí i opozicí. Myslím si, že díky tomu věkovému složení tady ta šance je.

Momentálně to vypadá, že se nová vláda bude skládat na půdorysu ANO, SPD a Motoristé. Co od takového kabinetu očekáváte?

Moc ne. Snad co nejmíň špatného, tak bych to řekl. My samozřejmě budeme opozicí férovou, ale tvrdou. A já po svém působení na ministerstvu životního prostředí budu velmi kritický vůči jakýmkoli návrhům, které by vedly k omezení ochrany přírody a krajiny. 

Věřím, že to bude vláda rozumná, která nebude chtít – a koneckonců na to ani nemá sílu – vyvádět nás z EU nebo z NATO. Ale nejsem naivní. Jestliže Tomio Okamura dává výroky typu „sejmeme a popravíme policejního ředitele, protože se nám nelíbí“, tak to je cesta do pekel. Kdybychom na tohle přistoupili, je to návrat před rok 1989 – že kdo je loajální, zůstane, a kdo dělá svoji práci nezávisle, toho se zbavíme. 

Přijde mi špatně i to, že si Andrej Babiš zve nejvyšší státní úředníky soukromě do sokolovny do Průhonic. Jako poslanec má možnost pozvat si je do sněmovny a oni mají povinnost tam přijít. Tak by to bylo v pořádku. Ale takhle soukromě, bokem, se ptát na loajalitu, to mi přijde scestné. Bohužel, jestli k tomu přistupují už ve fázi vyjednávání vlády tímhle způsobem, tak se obávám, že od nich nemůžeme čekat nic moc dobrého. Takže má očekávání jsou, aby udělali co nejmíň škod, abychom to my pak mohli do budoucna napravit.

Před volbami koalice SPOLU varovala před slovenskou a maďarskou cestou v případě, že by vládu sestavovalo ANO s SPD a Stačilo!. Místo Stačilo! jsou tam nyní Motoristé, hrozí to podle vás i tak?

Věřím, že se podařilo tomu zabránit a že tohle největší nebezpečí je zažehnáno. Zároveň ta nastupující vláda nebude mít ústavní většinu, takže nedokáže prosadit nějaké zásadní změny v institucích. Navíc máme v Česku senát, který může dobře vyvažovat případné výstřelky, s kterými by mohla přijít současná koaliční většina. Věřím tomu, a i proto bude důležitá role senátu a senátní volby v příštím roce.

Věřím, že zůstaneme konstruktivní jak v Evropské unii, tak v NATO, že zůstaneme ukotveni na Západě. Ale pak jsou tam věci, u kterých mám bohužel stále velké otazníky, a to je třeba, jak to bude nadále s podporou Ukrajiny. Protože kolem toho všichni lavírovali – když je to populární, tak jsme pro Ukrajinu, když to populární není, tak najednou jsme skeptičtí. Mně je tohle téma velmi blízké, protože na Ukrajinu jako politik pravidelně jezdím. Myslím si, že Ukrajina brání celou Evropu, a je v zájmu naší bezpečnosti, abychom ji podporovali jak humanitárně, tak vojensky. A právě tady mám velké otazníky, například ohledně pokračování muniční iniciativy. Doufám, že zůstane zachovaná, ale na základě toho předchozího lavírování, nebo dokonce i popírání téhle klíčové iniciativy, musíme být spíše skeptičtí.

Ministerstvo životního prostředí by mohli dostat Motoristé a přímo Petr Macinka. Co by to pro tento resort znamenalo?

Přeju si, aby tam byl člověk, který má rád přírodu. Protože jestli tam nastoupí někdo, kdo mluví o tom, že je to celé jen zelená ideologie, a bude chtít popřít smysl existence toho ministerstva, který je právě v ochraně přírody a krajiny, tak to by mě hodně štvalo. Kdyby tam přišel někdo, kdo se třeba bude chtít zbavit odborníků, to by byla katastrofa.

Asi málokdo, zejména Petr Macinka, si umí představit, co vlastně práce na ministerstvu životního prostředí obnáší, co má na starosti. Pokud si myslí, že se tam budou řešit elektroauta, tak je trochu na omylu. Hlavními tam jsou témata jako energetika, řešení odpadů, zavedení zálohování, které musíme v Česku vyřešit. Jsem opravdu zvědavý, jaký plán na tohle Petr Macinka má.

Doufám, že na ministerstvo nepřijde ideolog – protože paradoxně právě ti, kteří mluví o zelené ideologii, jsou sami těmi největšími ideology. A naopak doufám, že tam přijde člověk, který je věcný, konstruktivní, dá na odborníky a bude mít přírodu rád.

Koho z těch tří stran byste tam viděl nejraději, co by bylo nejmenší zlo?

Nejmenší zlo by byl určitě odborník mimo tyhle strany, který by řídil ministerstvo věcně a konstruktivně. Nevím, jestli se to stane, ale bylo by to dobré. Z těch tří stran určitě ne SPD, určitě ne Motoristé, na základě vyjádření, která dávají. Pak už tam zbývá jen hnutí ANO.

Jaká témata chcete vy ve sněmovně řešit jako první?

Mám dvě témata – zahraničí a životní prostředí. U zahraničí je pro mě klíčová konstruktivní spolupráce v EU, v NATO, pro mě jako Jihočecha také s Rakouskem a Bavorskem. A samozřejmě podpora Ukrajiny, jak už jsem zmiňoval. 

Druhá věc je životní prostředí, kterému se aktivně věnuji posledních pět let. Konkrétně je to téma protipovodňové ochrany. To je pro mě klíčová věc i na základě zkušenosti z povodní v loňském roce, kdy jsem byl členem krizového štábu na jihu Čech. Jako poslanec můžu zejména hlídat, aby v rozpočtu byl vždy dostatek prostředků na budování protipovodňových opatření tam, kde ještě vybudovaná nejsou – a těch míst je stále poměrně dost. Nesmí nastat situace, že pár let po povodních na to zapomeneme. Naopak je potřeba teď, v době, kdy povodně nejsou, se na ně připravovat.

Pokud si Macinka myslí, že se na ministerstvu budou řešit elektroauta, tak je trochu na omylu.

V jakých výborech byste chtěl působit?

Jsou to výbory, které by mi umožnily věnovat se buď zahraničí, anebo životnímu prostředí. Těch výborů je víc, například pro evropské záležitosti, zahraniční výbor, výbor pro životní prostředí, zemědělství, obranu, bezpečnost a tak dále. Je tam širší paleta a já jsem připraven pracovat na těchto tématech tam, kam budu nakonec zařazen.

Jak se jako nový poslanec těšíte do sněmovny, které možná bude předsedat Tomio Okamura? Co od toho čekáte? 

Porveme se tam za dobro téhle země. Nebude to lehké, ale jak rád říkám: Kdo se bojí, nesmí do lesa. Rukávy mám vyhrnuté a těším se na to. Pro mě je klíčové se ve sněmovně nezavřít a být aktivní i v regionu.