Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) FOTO: ODS / se souhlasem
FOTO: ODS / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Naprosto zásadní spor teď řeší dva ministři vlády Petra Fialy. Spor mnohem zásadnější než bitcoinová kauza. Zdánlivě proti sobě stojí dva neslučitelné principy. První: jsme akutně ohroženi Ruskem, proto se teď musíme ozbrojit a nepřítele (Rusko je nepochybně nepřítel číslo jedna) odstrašit. Druhý: klima se rapidně horší, oteplování se musíme bránit ihned, neděláme toho zatím dost. Obojí je drahé, obojí vyžere díru do státního rozpočtu. Co má přednost?
Jako logická odpověď se nabízí obrana, samozřejmě, že obrana. Když nás, Evropu a Česko, Rusové napadnou, nebude na klima ani pomyšlení. Na Ukrajině názorně vidíme tu strašlivou, válečnou devastaci. Navíc je oteplení celosvětový problém, ne(jen) náš, takže můžeme hrát hru „až oni, pak i my“. Proti obraně před klimazměnou, zkráceně jí říkejme Green Deal, tedy proti Green Dealu se v Evropě i v USA vede tvrdá kampaň. V čele této „antihysterie“, jež je novou hysterií namířenou proti poznání klimavědců, nestojí nikdo jiný než Donald MAGA T.
Pohled opačný neexistuje. Nikdo z odpovědných vědců, politiků, aktivistů, zelených neříká: nebraňme se Rusku, to nás neohrožuje, vrhněme vše do snahy zbrzdit či zastavit oteplování planety Země, jinou nemáme.
Existuje však postoj, který říká, že musíme dělat obojí, ba dokonce, že je obojí úzce provázáno. A dále existuje pohled, který říká, že musíme jednat chytře, inteligentně pracovat s rozpočtem, inteligentně šetřit, dokonce natolik inteligentně, že to nakopne českou ekonomiku a povede k modernizaci státu.
Ani Fialovy „elity“ nejsou skutečnými elitami
Co této inteligentní třetí cestě brání? To, co Česko sužuje už mnoho let, tedy mix populismu a neschopnosti politiků chápat návrhy špičkových poradců, skutečných českých elit, které návody, jak to udělat, poskytovaly v době nedávno minulé a poskytují je dál. Často jde o lidi z Národní ekonomické rady vlády, z NERVu. Nebo to řeknu jinak, naše údajné elity zhusta nejsou elitami. Za vlády Petra Fialy je to sice o dost lepší než za vlády Andreje Babiše, ale ani Fialovy „elity“ nejsou elitami schopnými naslouchat.
K onomu sporu dvou vládních ministrů: vláda se rozhodla prudce zvýšit výdaje na obranu. Hledá zdroje. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) na to jde s odeesáckou prostoduchostí, hodlá sebrat peníze určené na snižování emisí. Což logicky odmítá ministr životního prostředí, lidovec Petr Hladík. Jde tedy o spor uvnitř koalice SPOLU. A my víme už dlouho, kdo tam má navrch, tedy jak to dopadne.
Do omezování emisí má Česká republika do roku 2030 investovat asi jeden bilion korun. Jak píše Aktuálně.cz, dosud vydala 300 miliard a „čeká nás velký projekt dekarbonizace a dalších investic do životního prostředí a ochranných opatření před klimatickými změnami, které dosud stát financoval především z evropských peněz“. Citace Stanjury: „Musíme si vybrat, jestli máme investovat do dekarbonizace, nebo do obrany. Obojí neufinancuje ani Česká republika, ani jiné evropské země. Já za sebe říkám, abychom investovali do obrany.“
Nabízím přirovnání. Ruská expanzivní, imperiální válka, kterou chce Putin podle mnoha expertů a ukazatelů rozšířit do Evropy a zničit Západ, je něco jako nemoc srdce, kterou je třeba řešit hned. Pacient ale současně trpí rakovinou ledviny, která se může rozšířit do plic a zabít ho. Lékaři jistě musí operovat srdce, ale zároveň nemohou „odložit“ rakovinu (nejsem lékař, přirovnání kulhá).
Pro nás prostě platí, že musíme Putina odstrašit, musíme mu ukázat, že útok na další státy Evropy nezvládne, že na nás a na NATO prostě nemá. Zároveň nemůžeme odkládat léčení klimatické rakoviny, která zachvátila celou planetu a, důležité, rychle postupuje.
Kdo má uši k slyšení, slyš (Stanjura neslyší)
Mimochodem z údajů Hladíkem řízeného ministerstva vyčteme, že se Česku v roce 2023 podařilo meziročně snížit emise o patnáct procent. Jednak je to údajně rekord, a jednak je to skvělé, hodně nadějné číslo.
Jak bylo už řečeno, zásadní v tom sporu je mylná, nedostatečně inteligentní, nedostatečně okovaná představa, že volba je buď, anebo, že není možné dělat obojí. Mimochodem u klimazměny jde o téma, které intenzivně zajímá mladou, aktivní generaci. I to by mělo hrát roli, jde o její budoucnost.
Už na začátku března jsem psal, kde premiér může hledat a najít peníze pro navýšení výdajů na obranu až na tři procenta HDP, aniž by zničil růst a ožebračil střední třídu a chudší občany. Ředitel PAQ Research a člen NERV Daniel Prokop zveřejnil na síti X soubor dvaceti bodů, jak „najít i 1,5 procenta HDP bez škrcení růstu“. Prokop ovšem napsal, že to chce „reformy transferů, prevence, RUD i děravých a protirůstových daní“ (RUD je rozpočtové určení daní). Jinými slovy je to reforma státu a práce pro skutečné, nebojácné, nepopulistické odborníky.
Jiný návod nabídl už začátkem února na síti X ekonom Miroslav Zámečník (2009–2013 a 2020–2021 člen NERV). Vybírám jednu citaci z jeho vlákna, která se týká české armádní výroby, jež může posílit naši ekonomiku: „Problém ale je, že to celé nejde bez strategického plánování a kontinuity. Nestačí napsat koncepci a schválit rozpočet. Musí vzniknout reálný obranný průmyslový plán, který propojí stát, soukromý sektor a akademii. Estonsko má obranný fond pro startupy. Proč ne my?“ Dodám, že na „proč ne my“ už jsem odpověděl. Nemáme na to dost kvalitních politiků v rozhodujících pozicích. Dost politiků, kteří si nechají poradit a nejsou populisté.
Zásadní pro mne je, že to není střet mezi klimatem a obranou, není to žádné „buď, anebo“. Pravdu má mnohem spíše ministr Hladík, sociolog Prokop a ekonom Zámečník. Projekty těch posledních dvou by vedly k modernizaci zastaralého českého státu, který ji potřebuje jak prase drbání.
