Thomas Bach a Vladimir Putin na olympiádě v Soči v roce 2014 FOTO: Kremlin.ru, wikimedia, CC BY 4.0
FOTO: Kremlin.ru, wikimedia, CC BY 4.0
V úterý bylo oznámeno, že Mezinárodní olympijský výbor doporučil mezinárodním sportovním federacím, aby umožnily návrat neutrálních ruských a běloruských sportovců do soutěží. Vyzval k tomu ústy svého předsedy Thomase Bacha. Muže, kterého pojí s válečným zločincem Putinem dlouholeté přátelství.
Hned na začátku je dobré připomenout, že olympijské a vůbec sportovní ideály dostaly v souvislosti s Ruskem zabrat již mnohokrát. Stačí snad jen vzpomínka na státem řízený doping v posledních letech, či na tanečky nejrůznějších funkcionářů, kteří byli s Putinem, či spíše s ruskými penězi, ve více než přátelských vztazích.
Třeba takový bývalý šéf hokejové federace René Fasel, který letos, tedy již v době probíhající války, získal dokonce ruské občanství. Nebo Anders Besseberg, šéf biatlonové federace, dlouhodobě přehlížel jasné známky i důkazy o ruském dopingu. Odměnou mu měly být lovecké výpravy a služby prostitutek. A samotný Thomas Bach? Když byl v roce 2013 zvolen do čela Mezinárodního olympijského výboru, jako jeden z prvních mu gratuloval právě Putin. Hovořili spolu telefonicky přístrojem, na jehož zadní straně byla podobizna ruského prezidenta. Podle deníku The Guardian byla právě Putinova podpora rozhodující pro to, že Bach ve volbě zvítězil.
A nyní tento Thomas Bach tvrdí, že vychází z doporučení odborníků z OSN, že vyřazení Rusů a Bělorusů je diskriminační. Jenže se stačí jen trochu ohlédnout a do popředí vystoupí jasně jeho zřetelná nechuť jakkoliv řešit zcela nevyvratitelně prokázaný ruský státní dopingový program, který bezprecedentně porušoval nejen olympijské heslo „Citius, Altius, Foritus“, ale i platná pravidla fair play, a to i ta nepsaná.
Podle Bacha je vyřazení ruských sportovců diskriminační. Nevidí, či spíše nechce vidět, že Rusové, mezi nimiž je samozřejmě i mnoho sportovců, vyřadili z jakékoliv možnosti účastnit se třeba jen amatérských klání desetitisíce Ukrajinců, protože z nich „vyrobili“ v lepším případě invalidy, v tom horším je rovnou zavraždili? A že mezi těmi mrtvými byly desítky aktivních vrcholových sportovců, včetně evropských, světových či olympijských medailistů?
Ne, rozhodně není vhodná doba k tomu, aby se Rusové a jejich přívažek v podobě Bělorusů účastnil jakéhokoliv sportovního klání. To, že by se mohli účastnit jako neutrální, bez možnosti slyšet v případě vítězství svoji hymnu, držet vlajku, je v tuto chvíli zkrátka odporné a naprosto nepochopitelné. Občané země, která rozpoutala krvavý konflikt, se nemohou tvářit, že s tím zkrátka nemají nic společného.
Uvažovat o jejich návratu bude možné teprve tehdy, až Rusko stáhne všechny své vojáky ze všech obsazených území, zaplatí reparace za nepředstavitelné škody, které způsobilo, Putin a jemu podobní usednou před mezinárodní soudní tribunál a země projeví uvěřitelnou a opravdovou lítost nad tím, co způsobila. Teprve pak by světové společenství mohlo začít uvažovat, že by se Rusové směli vrátit k poměřování sil na sportovních kolbištích.
Nabízí se paralela s nacistickým Německem, které se rozhodnutím téhož MOV nesmělo spolu s dalším válečným agresorem Japonskem účastnit olympijských her v Londýně v roce 1948. Tři roky po válce. A na fotbalové mistrovství bylo Německo připuštěno až v roce 1954. Devět let po válce.
Proč by se tedy už letos, když válka ještě probíhá, měli na hřištích, v halách či v tělocvičnách potkávat zástupci svobodného světa s reprezentanty krvavého agresora?
