Ivan Bartoš a Petr Fiala FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Necelé čtyři měsíce zbývají do podzimních parlamentních voleb, které by měly být stěžejní pro budoucnost Česka. Pro jistotou a pro některé spící opoziční lídry, zbývá už jen přesně 116 dní do okamžiku, kdy se většina Čechů bude rozhodovat, komu dá hlas a klíčový počet mandátů pro nejbližší čtyři roky v poslanecké sněmovně. Jde tady skutečně o další osud demokratického, liberálního a prozápadního Česka? S prominutím, zatím to tak vůbec, ale vůbec nevypadá.
Parlamentní demokratická opozice absolutně usnula po jednání a hlasovaní o nedůvěře vládě ČR, kde spokojeně oznamovala svým voličům, jak se zase proradně vybarvili nehlasující komunisti a jak se potvrdila notoricky známá skutečnost, že vládu podpořilo ve sněmovně jen 82 poslanců. Dva hlavní opoziční aspiranti na post premiéra, Ivan Bartoš (Piráti/STAN) a Petr Fiala (koalice SPOLU – ODS, TOP 09 a KDU-ČSL), pronesli dva povinné a rozumné projevy, které však totálně přeřval Andrej Babiš v novém nahnědlém převleku a marketingové křeči xenofobie, nacionalismu a nesnášenlivosti a… konec.
„Chňapík, maličký krokodýl“
Od té doby se Bartoš profiluje jako budoucí premiér na téměř státnických setkáních s velvyslanci a velkými firmami, zpívá si v autě se svou rodinkou „Chňapík, maličký krokodýl“ a tým Petra Fialy zase profiluje lídra koalice SPOLU jako stylového gentlemana s bezvadně padnoucím oblekem a aktuálně už taky víme, jak to panu profesorovi sluší při hrátkách na dětském hřišti. A co třetí a zároveň zdánlivě nejstarší aspirant na premiéra, který už bohužel čtyři roky téhle zemi vládne a další tři ve vládě s Bohuslavem Sobotkou se o to celkem více či méně úspěšně snažil?
Mobilizace proti všem
Andrej Babiš intenzivně usiluje o kolektivní amnézii kritické masy svých potenciálních (ne)voličů, snaží se vytěsnit z veřejné diskuze obří konflikt zájmů, vysávaní dotací z kapes daňových poplatníků, 30 tisíc obětí pandemie a neřízený chaosu ve vládních opatřeních. Mobilizuje proti migrantům, Bruselu a Evropskému parlamentu a nejnověji už i vůči polyamorii (milostnému soužití vícero lidí), protože mu to „prchalové“ našli v článku Mikuláše Ferjenčíka (Piráti/STAN). Každým dalším dnem se z dvojitého občana ČR a SR slovenské národnosti stává větší a konzervativnější Čech, který je už příliš starý na to, aby žil v polyamorní domácnosti.
Konzervativec na český způsob
Ano, tvrdí to ten samý pán, který neváhá na obranu svých zájmů udělat ze svého syna duševně indisponovaného člověka, nezpůsobilého ke svědecké výpovědi v kauze Čapí hnízdo. Ano, tvrdí to ten samý pán, který neváhal doslova finančně dojit Českou republiku a ten nenáviděný Brusel v zájmu svého holdingu. Ano, tvrdí to ten samý pán, který je v pozici trestně stíhaného premiéra téměř světovým unikátem a proti kterému se v kauze Čapí hnízdo spojili evidentně všichni na čele s policií, která ho žádá obžalovat a postavit před soud.
Lídři vítězí, nebo umírají
Pozor, vážení. Babiš má plné a legitimní právo lhát, podvádět a strašit starší a dezorientované lidi, pokud se část demokratické opozice už vidí na Úřadu vlády ČR, vzdělává občany o etiketě nebo zpívá na twitteru „ťap, ťap, ťapi“. A když se zmobilizuje, tak se Piráti/STAN jako potenciální klíčová vládní struktura jenom defenzivně brání vůči chabým a irelevantním nesmyslům o migrantech a milostném soužití vícero lidí.
„Nemají obsah, chybí jím vášeň pro politiku, neumějí trpět a nerozumějí, proč tam vůbec jsou. Nemůžete spravovat zemi a prosazovat změny, když nerozumíte svému poslání, když vás to bolí a vyrušuje. Nemají rádi tohle těžké řemeslo,“ řekl o současné vládní koalici na Slovensku pro místní konzervativní deník Postoj bývalý premiér Mikuláš Dzurinda. Právě ten dovedl Slovensko do EU a NATO a provedl Slovensko těmi nejnutnějšími a nejbolestivějšími ekonomickými reformami.
Bartoš a Fiala mají ještě 116 dní, aby se čelem postavili Babišovi ve zdánlivě nerovném finančním a mediálním souboji. Zatím to může ještě každý z nich udělat úplně sám, i když s přibývajícím časem jim nic jiného než spojenectví nepomůže. Pokud tady jde skutečně o všechno. Jak totiž říká Dzurinda: Lídři vítězí, nebo umírají.
