Druhý nejdůležitější protagonista statického představení o zamýšlené výměně ministra kultury, Andrej Babiš, na několik vteřin probral znavené diváky vlekoucí se frašky. Pohotově do ní totiž vnesl dramatizující moment, který navíc uvařil rovnou z vody.

Poznámka o tom, že s aktérem sporu „jde jednat naposled“, zněla na premiéra Babiše až nezvykle rozhodně.  Pokud snad někdo panu premiérovi skočil na návnadu a pojal zvědavost, jaký konkrétní rázný krok už promýšlí, záhy se dozvěděl, že budou prázdniny, kdekdo odjede, a i Babiš pojede na léto pryč. Takže proto s ním bude jednat naposled.

Ne, opravdu nelze čekat, že by trestně stíhaný člověk, toho času na pozici premiéra, mohl sebevědomě využít nástrojů, které mu vyhrazuje Ústava, a Zemanovu netečnost k základnímu zákonu řešil žalobou.

Premiér uměle držený u moci Hradem nechává Zemana, aby si dohrál svou hru dle vlastních pravidel. Není v pozici, aby Zemanovi jakkoli oponoval, a to ani v situaci, kdy muž v úřadu prezidenta obchoduje kroky, které by měl dělat automaticky. Z domácích pozorovatelů to může překvapit jen ty, kdo zaměnili Babišovu drzost s projevem sebevědomí. To jsou ale, jak známo, rozdílné veličiny.