Ruský diktátor Vladimir Putin rád telefonuje. FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 (volné dílo)
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 (volné dílo)
KOMENTÁŘ / Bývalo kdysi zvykem, že se diplomacie provozovala tváří v tvář, mezi čtyřma či vícero očima. Tak se budovaly mezinárodní vztahy a dělala zahraniční politika. Po zkušenostech s totalitami 20. století se sice říkalo, že s diktátory se nemluví, ovšem rudí carové v Kremlu měli jaderné zbraně, tudíž nakonec vznikla i „horká linka“ mezi Washingtonem a Moskvou, aby náhodou nedošlo omylem k nedorozumění a následně třeba i zničení světa. Dnes sídlí v Kremlu diktátor a válečný zločinec Putin. Rusko vede genocidní válku proti Ukrajině. A západní státníci si s ním neustále telefonují a doufají v jeho obrácení. „Telefonování s Putinem“ se stalo zvláštní diplomatickou disciplínou, která je už trapná a tragická.
Nejprve začal ruský diktátor Putin používat v postcovidových časech pro setkávání s cizími státníky dnes již světoznámý „dlouhý stůl“. V únoru 2022, krátce před plnohodnotnou ruskou válečnou invazí na Ukrajinu, u něj postupně jednal s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německým spolkovým kancléřem Olafem Scholzem. Působilo to komicky a stalo se to zdrojem řady internetových memů. Někteří analytici si dokonce mysleli, že to dokazuje Putinův strach o vlastní zdraví. Jenže ve stejný čas se Putin setkával v bezprostřední blízkosti se spřízněnými diktátory, ať už Číňanem Si Ťin-pchingem, nebo Bělorusem Lukašenkem. Oválný „dlouhý stůl“ tak podle všeho symbolizoval zejména distanc Ruska vůči Západu a pohrdání jeho lídry.
Souběžně se rozvíjela i zcela nová diplomatická disciplína, kterou bychom mohli pojmenovat jako „telefonování s Putinem“. Stejně jako oválný konferenční stůl v Kremlu bylo vždy dlouhé, nejméně hodinové, přičemž nikdy nevedlo ke konkrétnímu ujednání či závěru. Rekordmanem se v této disciplíně stal zvláštně trpělivý francouzský prezident Macron. Od prosince 2021 do května 2022 telefonoval s Putinem nejméně dvacetkrát, nejprve se snažil zabránit velké válce Ruska proti Ukrajině a poté usiloval o její „telefonické“ ukončení, ovšem marně.
Macron zavolal Putinovi ještě 20. února 2022, jen čtyři dny před otevřenou ruskou válečnou agresí. Macron jej prosil (!), ať upustí od invaze, dokonce v jedné chvíli i zvýšil hlas. Jenže Putin mu do telefonu bezskrupulózně lhal, tvářil se, že válka nebude, a závěrem žoviálně pravil: „Děkuji ti, Emmanueli. Vždy je mi potěšením si s tebou promluvit, protože spolu máme důvěrný vztah. Nechci před tebou nic skrývat, ale teď bych si chtěl zahrát hokej.“ Krátce nato začala ruská invaze.
Je evidentní, že Putin si telefonuje rád, snaží se odbíhat od tématu, udolává západní státníky banalitami, tahá je za nos a výsledek je pokaždé nijaký. Putin si prostě „pokecá“, jenže ruská válečná mašinerie se dále zakusuje do bránící se Ukrajiny a Rusové brutálně vraždí ukrajinské civilisty.
Jako vytrvalý „telefonista“, jemuž neustále visel na drátě válečný zločinec Putin, se projevoval i nyní už bývalý německý spolkový kancléř Scholz. Ten byl aktivní zejména v roce 2022, pak nastala dvouletá odmlka. Kancléř pochopil, že na něj Putin kašle a lže mu, jenže německý lídr měl obavu sdělit tuto skutečnost veřejnosti, snad aby Němce a Evropany příliš nevyděsil. A Rusko vraždilo a vraždí dále.
Naposledy si Olaf Scholz telefonicky s Putinem pohovořil 15. listopadu 2024. Tentokrát velmi ostře odsoudil ruské vzdušné útoky proti Ukrajině, vyzval ke stažení ruských vojsk a dojednání spravedlivého míru pro Ukrajinu. Scholz a Putin se dohodli, že „nadále zůstanou v kontaktu“, ale Rusko ve své válečné agresi nepolevilo. Ba naopak.
Aktuálně je hlavním Putinovým partnerem v dlouhém telefonování staronový americký prezident Donald Trump. Když si 19. března 2025 poprvé zavolali, Putin poté cynicky oznámil, že se bavili také o hokeji a domluvili se na hokejovém zápase Rusko–USA, což Bílý dům nijak nekomentoval. Naposledy si americký státník a ruský diktátor telefonovali 4. června a mimo jiné si pěkně popovídali o budoucí rusko-americké spolupráci. Prý šlo o produktivní rozhovor. Ukončení rusko-ukrajinské války, v níž Rusko je agresorem a Ukrajina napadenou zemí, se však nekoná, telefonická diplomacie selhává. Ostatně v Putinově případě nebyla nikdy k ničemu a vlastně už selhala definitivně.
Zatímco Donald Trump bude nejspíše ještě pokračovat ve svých zbytečných hodinových telefonátech s krvavým ruským diktátorem a válečným zločincem Putinem, Evropa by se měla připravovat na další ruskou válečnou agresi, a to právě proto, aby kremelský gang od jeho expanzivních choutek odradila. Jediný produktivní telefonát na horké lince Evropa-Rusko by byl ten, v němž by některý z evropských státníků lakonicky oznámil Kremlu, že za každý další útok na Ukrajinu a každé další vměšování do evropských záležitostí přijde i ze strany evropských zemí, totiž z „koalice ochotných“, velmi tvrdá odpověď. Klidně i vojenská. Linka Brusel–Moskva to asi nebude, anebo ano?
A co třeba hned čtyři ultimátní telefonáty? Z Londýna, Paříže, Berlína a Varšavy? Zatím se to jeví jako přelud, ale pokud má Evropa přežít v globálním velmocenském zápase jakožto respektovaná geopolitická entita, navíc bez spolehlivého spojenectví s Trumpovými Spojenými státy, bude se muset „telefonická diplomacie“ změnit v jednoznačné evropské „telefonické ultimátum“ adresované Rusku. Zvládneme to? Kdo Evropanům řekne pravdu?
