FEJETON / Venku leje jak z konve, na instagramu jen samé vtípky na téma „srpen není říjen“, v kamnech jsme…
Bydlím přesně na rozhraní pražských Vinohrad a Žižkova, na místě, kde se vysoké setkává s nízkým, noblesa a krása se skutečným…
Nedělní oběd je posvátný rituál. Zapomenout na všechny neshody, spěchy a nedodělky, pěkně prostřít stůl bílým ubrusem, zastavit divokou řeku…
Nejsem počítačový odborník. Snad jen pro generaci mých rodičů. Mám pochopení, i na sobě vidím, že vlastním dětem brzy přestanu…
Tak nevím… Hlavička je zaplněna betonem zvolna tuhnoucím, nepropustným, a můj psací blok má oslí uši. Leží si na stole…
Hrne se to, hrne a my nevíme, kam se to přihrne, kam se to přehrne, kudy a do kterého mořa.
Na cestách bývám dost často trestuhodně lehkomyslná. Nechávám se bezstarostně unášet mořem barev, zvuků a vůní, pluji zdánlivě nekonečným časem.