Markéta Šichtařová je takovou popovou hvězdou ekonomie. Má pro to jistě různé předpoklady. Tím základním by ale mělo být, že když argumentuje nějakými čísly, měla by být pravdivá, přesněji řečeno neměla by být nesmyslně vytržená z kontextu. Protože hlavní je ale vzbudit v lidech nějaký dojem, což se jí daří, tak na tom zas tolik nezáleží.

Na jeden konkrétní příklad poukázal web Manipulatori.cz. Zmiňují její rozhovor pro Parlamentní listy, který vyšel 7. dubna 2019. Dostala tam otázku, co si myslí o současném zvýšení důchodů. V tom ale ona nevidí velký problém. Ten je podle ní v něčem jiném. Říká: „Vidím ho v položkách, kterých si většina lidí nevšimne, neb jsou dobře schované pod různými jinými nadpisy. Tak třeba:

Neinvestiční transfery neziskovým a podobným organizacím: meziročně +58,9 procenta.

Odvody vlastních zdrojů EU do rozpočtu EU: +67,6 procenta.

Neinvestiční transfery podnikatelským subjektům: +28,6 procenta.

Platy a podobné výdaje státního rozpočtu: meziroční nárůst o 8,4 procenta.

A tak dál. To jsou položky, které jsou dobře „ukryté“ pod jinými nenápadnými hlavičkami, takže si jich málokdo všimne. A přitom tady je velký problém.

Web Manipulatori.cz chtěl vědět na ministerstvu financí, co si tam o věci myslí. Citujeme část odpovědi:

Paní Šichtařová ve svém článku používá a porovnává údaje za první čtvrtletí roku 2019 s prvním čtvrtletím roku 2018. Závěry, které uvádí paní Šichtařová, jsou mylné a zcela zavádějící a MF s nimi nesouhlasí. Je třeba rozlišovat meziroční porovnání kvartálního plnění výdajů (tato čísla jsou vedena v článku) a meziroční porovnání celkového rozpočtu na daný účel, případně plnění celoročního rozpočtu v rozpočtovém roce na daný účel. Tyto dva (tři) pohledy je třeba uvádět vedle sebe. Z vývoje kvartálního porovnání nelze vyvozovat závěry pro vývoj celoročních výdajů. Tento problém lze dokumentovat na příkladu:

Skutečnost k 31. 3. 2019 u položky „Odvody vlastních zdrojů EU do rozpočtu EU“ činila 17,42 mld. Kč a k 31. 3. 2018 činila 10,4 mld. Kč. Tedy meziroční kvartální nárůst o 67,6 %, tj. o 7 mld. Kč, což však bylo způsobeno vyšší splátkou za měsíc únor 2019. Nebyla poskytnuta 1/12 schváleného rozpočtu, ale částka vyšší, a to na základě požadavku EU.

Zdroje dle DPH a HND jsou hrazeny z národních rozpočtů členských států a jsou rovněž odváděny jednou měsíčně (první pracovní den v měsíci), obvykle ve výši 1/12 roční částky, kterou stanoví Evropská komise na základě výše schváleného ročního rozpočtu EU a odhadu vyměřovacích základů pro zdroj z DPH a zdroj z HND. Evropská komise má možnost měsíční platby upravovat (tj. požadovat naráz odvod více tzv. „dvanáctin“, zejména na začátku roku), a to dle potřeby proplácet z rozpočtu EU žádosti o platby.

Pro rok 2019 jsou rozpočtovány výdaje na „Odvody vlastních zdrojů EU do rozpočtu EU“ ve výši 43,6 mld. Kč a v porovnání s rozpočtem na rok 2018 dochází k nárůstu o 10,2 % (v porovnání  SR 2019/skutečnost 2018 nárůst o 2 %, plnění ročního rozpočtu roku 2019 pak činí 40 %), což jsou zcela jiné nárůsty, než uvádí paní Šichtařová.“

Paní Šichtářová prostě vzala údaje za jedno čtvrtletí a tvářila se, jako by to tak muselo být po čtyři čtvrtletí, což nebylo. Buď je to školácká chyba, nebo záměrná mystifikace.

Šichtařová se také ráda věnuje dnes oblíbenému žánru ponuré věštby. Takto věštila 25. 05. 2012 na svém blogu na iDnes.cz:

„Jako bych to neopakovala pořád trapně dokola: Řecko zbankrotuje, zbankrotuje, zbankrotuje. Eurozóna se rozpadne, rozpadne, rozpadne. Hm, tak tedy máme tu polovinu května a otázka nestojí tak, zda Řecko eurozónu opustí, ale jak se to technicky provede. (Tedy mezi námi, ona nestojí ani tak. Jak provést měnovou odluku víme my, Češi a Slováci, zatraceně dobře. Prostě se jednu noc bez varování okolkují bankovky. Ale eurozóna pořád předstírá, že na tom cosi k řešení je.)“

Skoro na den přesně před sedmi lety. V Řecku to zřejmě nečetli, takže nevědí, že už měli zbankrotovat. Za poslední roky tam nezaměstnanost klesla o třetinu, rozpočet jev přebytku.  A eurozóna se pořád nějak nerozpadá. Chybička se vloudila.

Tyto náměty nás povzbudily, tak jsme se vydali dál pátrat.

Tak třeba 22. 10. 2015 pro Pravý prostor říká: „Opuštění EU je považováno za nemyslitelný úlet, ale vlastně zbytečně. Asi takhle: Zcela realisticky se mluví o Brexitu. Zajímavé je, že když finanční trhy slyší o vystoupení UK z EU, nikdy nezačnou panikařit, libra neoslabuje, britské akcie se nepropadají – ale přesně naopak. Vystoupení UK z EU je finančními trhy chápáno jako snížení ekonomické zátěže.“

Tak jsme se zasmáli.

Je tam i další hezká věta: „vidíme, že ačkoliv jsme v EU, Schengen vlastně spontánně zaniká… “ Spontánně nám tedy zaniká už čtyři roky. Je dobře, že nám to řekla, kdybychom si toho náhodou nevšimli.

Dne 30. 9. 2016 řešila na iDnes.cz „prohnilé majetkové poměry“ v Deutsche Bank a věštila problémy, které budou připomínat pád Lehmann Brothers v USA, což byl počátek světové ekonomické krize. „Jak přesně mizerně na tom Deutsche Bank je, nezjistíme dřív, dokud to nebouchne. Asi jako jednoho krásného dne bouchla Lehman Brothers, která to přehnala s rizikovými hypotéčními obchody.“ „O problémech Deutsche Bank se začíná ve větší míře mluvit v září 2016 – v době, kdy už naprosto zřetelně je hospodářský cyklus v sestupné fázi a je jasné, že v roce 2017 přijde přinejlepším výrazné hospodářské zpomalení.“

Deutsche Bank byla ovšem loni po čtyřech letech ztrát poprvé v zisku a Německo má od roku 2009 nepřetržitý ekonomický růst a klesající nezaměstnanost. Určitě se ale vyplatí věštit sestup, protože ten jednou přijde, třeba příští rok. Pak se vytáhne příslušné loňské proroctví s vítězoslavným prohlášením, že to ekonomka přece „jasně“ říkala. Je potřeba toho „jasně“ říkat co nejvíc, jednou se musíte trefit. A vyberte si publikum, co se v nějakých číslíčkách spolehlivě zamotá a nebude si je pamatovat.

Už chápete, proč Markétu Šichtařovou tak milují na Parlamentních listech a vášnivě ji pak citují obskurní dezinformační weby?