Vnučka Ferdinanda Peroutky Terezie Kaslová FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Férovější i hezčí by bylo, kdyby se prezident Miloš Zeman za svůj výrok o tom, že novinář Ferdinand Peroutka napsal článek Hitler je gentleman, prostě omluvil. Místo toho se šest let táhly soudy, které nakonec skončily omluvou, kterou Peroutkova vnučka Terezie Kaslová dostala od ministerstva financí. „Jsou věci, nad kterými nelze mávnout rukou a dělat, že se nic neděje. A tohle je jedna z nich,“ říká Kaslová pro Týdeník FORUM, který je aktuálně na stáncích.
Jak jste spokojená s omluvou od ministerstva financí?
Mé pocity se vlastně odehrávají v několika rovinách. První je – ano, je skvělé, že jsme konečně po více než šesti letech dospěli ke konci. Je úžasné, že se prokázalo, že ani prezident republiky nemůže říkat nepravdy. A že, byť není podle legislativy České republiky zodpovědný za svá slova, je za něj alespoň zodpovědný stát. Ale samozřejmě by bylo nejjednodušší a nejférovější, kdyby během té dlouhé doby pan Zeman dokázal říci: „Omlouvám se, spletl jsem se.“ Schovávat se za svou imunitu, občas něco vykřiknout či někoho urazit vlastně „zpoza rohu“ a nebýt takový frajer, který je schopný se omluvit… To je smutné. Všichni dnes víme, že článek Hitler je gentleman neexistuje. Bylo by poctivější, kdyby se pan Zeman dokázal omluvit, ale pokud toho schopen není, jsem ráda, že stát uznal, že prezident nemůže lhát.
Jak tenhle spor vlastně začal? Kdy jste se o výroku dozvěděla?
Žádné projevy pana Zemana dlouhodobě nesleduji, takže jsem byla na výrok upozorněna. Spolu s ostatními členy Společnosti Ferdinanda Peroutky jsme začali pátrat. Pocitově jsem věděla, že to je nesmysl, ale chtěla jsem mít jistotu. Obvolala jsem kolegy a obrátila se na Martina Gromana, který je nejen předsedou SFP, ale také znalcem Peroutkova díla. Ten tehdy strávil víkend tím, že prošel všechna vydání Přítomnosti. Žádný článek nenašel. Nebyl jediný, hledali další a další lidé. Společnost Ferdinanda Peroutky pak vyzvala prostřednictvím Kanceláře prezidenta republiky k omluvě. Ostatně pan Ovčáček posléze také hledal a s ním mnoho dalších, když Miloš Zeman slíbil stotisícovou odměnu tomu, kdo text najde.
A co se dělo dál?
Třicetidenní lhůta na odpověď pro KPR zjevně nic neznamenala a nikdo se neobtěžoval odpovědět. Nakonec jsem se po konzultacích s rodinou rozhodla řešit věc soudně, i když mi to nebylo a není příjemné. Pan doktor Vyskočil nejprve požádal dopisem o omluvu přímo prezidenta Zemana, žádná reakce nebyla, proto jsme se rozhodli zažalovat Kancelář prezidenta republiky. Nejvyšší soud ale před více než rokem rozhodl, že mám žalovat ministerstvo financí, a vše se rozjelo znovu.
Neříkala jste si někdy, že to raději vzdáte?
Jsem ve znamení Vah a někdy mi trvá dlouho, než se pro něco rozhodnu. Ale jakmile se rozhodnu, už se neohlížím a neříkám si co by kdyby. Člověk během života ustupuje v mnoha věcech. Tisíckrát si řeknete, že se nebudete s nikým dohadovat, že vám to za to nestojí, a jdete dál. Ale jsou věci, nad kterými nelze mávnout rukou a dělat, že se nic neděje. A tohle je jedna z nich.
Setkávala jste se během těch let s negativními reakcemi nebo třeba i s výhrůžkami, zejména vzhledem k tomu, jak celou věc prezentovaly zejména dezinformační weby?
Tyhle weby nečtu, rozhodla jsem se k tomu i kvůli svému zdraví. Za celých šest let jsem dostala asi tak čtyři e-maily. Byly spíše v tom smyslu, co si to dovoluji žalovat prezidenta, kolik to musí stát peněz a že mi stejně jde jen o peníze, ačkoli já jsem požadovala jen omluvu. Naštěstí, což nechci zakřiknout, nebyly přátelské, ale ani vyloženě nepřátelské. Naopak mě potěšila neuvěřitelná spousta kladných reakcí a slova podpory od známých i neznámých lidí. Děkuju jim za to.
