KOMENTÁŘ / Do „evropských“ voleb zbývá necelý rok. Celkově desáté hlasování – v Česku páté – se v EU bude konat od 6. do 9. června 2024. Největší výzva – jít spolu, nebo sami – stojí před stranami pravostředového bloku SPOLU. Dobré důvody totiž existují jak pro pokračování spolupráce, která se zformovala pro minulé parlamentní volby, tak pro samostatné kandidátky. 

Až téměř hamletovské „spolu, či sami“ se vztahuje ke dvěma dimenzím politiky, které se v evropských volbách prolínají a které půjde jen obtížně skloubit. Nepřekvapivě jimi jsou národní a evropská rovina. Jakkoliv jsou totiž tyto volby volbami do EP, mají zřetelný domácí rozměr a přesah. Ten bude, jakkoliv lze očekávat důraz na politiky typu Green Deal či konflikt na Ukrajině, vzhledem k blížícím se národním parlamentním volbám zjevný a důležitý. Dá se totiž předpokládat, že nynější opozice v podobě ANO a SPD bude volební kampaň opět rámovat jako referendum o vládě Petra Fialy.

Dále čtěte

„Pokud by kandidoval Zahradil, koalice nevznikne.“ Vládní strany řeší spolupráci pro volby do Evropského parlamentu

V úterý odpoledne se sešli vrcholní zástupci vládní koalice SPOLU, aby probrali možné spojení do voleb do Evropského parlamentu, které…

V domácím kontextu by pokračování značky SPOLU dávalo jednoznačně smysl. Další spolupráce SPOLU by totiž prohloubila šanci na vznik catch-all pravostředové strany typu německé Křesťansko-demokratické unie (jakkoliv se zřetelně sekulárním profilem) a zpřehlednilo by tak politickou mapu Česka. Pokud by SPOLU šlo do eurovoleb spolu, nedávalo by smysl, aby v parlamentních volbách v roce 2025 její části kandidovaly samostatně. Třetí velké volby „pohromadě“ zjevně představují dobrý předpoklad nejen ke spolupráci, ale také k integraci. To je pozitivní samo o sobě. Fragmentace ať už levé či pravé strany stranického spektra je totiž čisté zlo (stačí se podívat na sousední Slovensko), a to nejen pro komplikace, které to má pro stabilitu exekutivy. Schopnost domluvit se a spolupracovat v rámci jedné širší politické platformy totiž obecně kultivuje politiku (a tím také společnost) a činí ji konsensuálnější. Jak exekutivní stabilitu, tak větší kultivaci by přitom Česká republika určitě z řady důvodů potřebovala.

Jenže volby do EP jsou prostě volby evropské a byť z nich národní tematiku nelze zcela vypustit, v evropské agendě jsou strany SPOLU dost heterogenní. Za prvé, strany SPOLU jsou v EP součástí odlišných politických skupin, které mají jiné představy o evropské integraci. Zatímco TOP 09 a KDU-ČSL jsou ve skupině proevropských lidovců, ODS patří k důležitým segmentům eurorealistických Evropských konzervativců a reformistů. Vzájemnou odlišnost lze doložit také poměrně exaktními daty. Příkladem může být obecně respektovaný dataset Chapel Hill Expert Survey (CHES). Ten pomocí škál (obvykle 1-7) mapuje pozice politických stran v zemích EU k evropské integraci v různých dimenzích. V roce 2019 (novější data nejsou k dispozici) tak v obecné pozici k EU (čím nižší hodnota, tím více kritický vztah k EU) ODS dosáhla hodnoty 3,78 (poměrně dost euroskeptická), TOP 09 6,67 (výrazně podporující dnešní EU) a KDU-ČSL 6,62 (rovněž výrazně pro EU).

Dále čtěte

Tak snad to nebudeme muset prožít znovu. Objednávejte knihu Pavla Šafra Báječná léta s Babišem

Pro všechny čtenáře, kteří byli nadšeni z knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží, to byla dobrá zpráva. A…

Pro všechny tři strany jsou tyto postoje navíc velmi důležité, protože v dimenzi palčivost EU, která význam tématu pro stranu měří, ODS dosáhla hodnoty 6,03, lidovci 6,33 a TOP 09 dokonce 7,48 – čím vyšší hodnota, tím je agenda palčivější. Jinak řečeno, z empirického hlediska mají strany SPOLU na EU rozdílné názory, ale tyto názory jsou pro ně důležité a do značné míry konstruují jejich identity. V neposlední řadě pak platí, že pro českou politiku (a pravici) je důležité, aby kritičtější a rezervovanější vztah k nadnárodním proudům a snahám o rychlé tempo integrace našel kultivovanou a rozumnou podobu. ODS ji dosud byla schopna a není důvod, aby tuto pozici zcela vyklidila a voliče, který zcela legitimně může vadit třeba nynější podoba (či tempo) Green Dealu, nechala napospas stranám typu SPD, Trikolora či Svobodní. Talibanizace eurorealismu je to poslední, co může česká pravice potřebovat.

Z výše uvedeného nemůže plynout jeden silný závěr či dokonce doporučení. Pověstné Sofiině volbě ze dvou zel by se SPOLU mohlo vyhnout možná částečnou spoluprací – nabízí se koalice mezi TOP 09 a KDU-ČSL a samostatná kandidatura ODS. Jasné je jen jedno: politici SPOLU rozhodně nestojí před jednoduchým rozhodnutím.

Článek vyšel na webu Pravý břeh.