Server The Insider zveřejnil těsně před druhým kolem českých prezidentských voleb článek s titulkem „Jak Moskva podplatila českého prezidenta a co s tím mají společného Čubajs a Kudrin?“(ZDE), který ostře kritizuje současnou českou hlavu státu Miloše Zemana. Hovoří dokonce o možné účasti na korupční kauze.
Článek nejdříve uvádí čtenáře do souvislostí, když líčí, jak prorusky se chovají Miloš Zeman i jeho předchůdce Václav Klaus.
Ve dnech 26. a 27. ledna se uskutečnilo druhé kolo prezidentských voleb v České republice, kde křeslo obhájil současný prezident Zeman známý pro svou loajalitu vůči Vladimirovi Putinovi.
The Insider tvrdí, že jedním z důvodů této loajality může být účast českého prezidenta na rozsáhlém korupčním plánu spojeném s placením ruského veřejného dluhu do České republiky prostřednictvím pochybných zprostředkovatelských společností.
Jedna z těchto společností – Falkon Capital – byla litevskými orgány činnými v trestním řízení obviněna z vazeb na organizovaný zločin a ruské tajné služby služby, což byl jeden z důvodů impeachementu litevského prezidenta (Rolandas Paksas v roce 2004, pozn. red.). Stejná společnost byla přítomna u pochybných transakcích při bankrotu dodavatelů při výstavbě „větrných turbín“ v Kalmycku. Insider hovořil s jedním z přímých účastníků značně podezřelé dohody s Českou republikou, což ukazuje, že nejen český prezident, ale i další organizátoři dohody Anatolij Čubajs a Alexej Kudrin obdrželi svůj podíl.
Insider dále píše: „Koncem loňského roku se Miloš Zeman setkal s Vladimirem Putinem v Soči, kde řekl, že ‚Ukrajina si nepamatuje svou historii‘, a Česká republika v Rusku vyžaduje více než EU. Předtím nevyloučil možnost uspořádání referenda o vystoupení ČR ze EU a NATO a označil připojení Krymu k Rusku za ‚fait accompli‘ a doporučil, aby Ukrajina přemýšlela o ‚finanční náhradě nebo odškodnění ve formě dodávek ropy nebo zemního plynu‘. Zeman také opakovaně požadoval zrušení sankcí EU vůči Rusku“ (tato otázka není v jeho pravomoci, protože Česká republika je parlamentní republika).
Za Zemanem podle Insideru nezaostává bývalý prezident České republiky Václav Klaus. V lednu 2015 udělal řadu prohlášení o Ukrajině libých pro Putinovy uši. Zejména skutečnost, že v této zemi se bude opakovat „dobrá zkušenost rozdělení Československa“, že Rusko není ve válce na Ukrajině, že Ukrajina neobstála jako stát a že Krym byl vždy součástí Ruska.
Čubajse a Klause spojuje dávná známost. V roce 2014 publikoval Čubajs dva tweety: „Můj starý přítel Václav Klaus – bývalý prezident České republiky – mi poslal odkaz na článek o Ukrajině“; „Pravděpodobně se s ním nelze shodnout ve všem, ale nemůžete ho obviňovat z povrchnosti ani angažovanosti. Četl jsem to. Článek je velmi zajímavý. Přečtěte si!“. V tomto článku Klaus mimo jiné uvádí, že „moderní Ukrajina je smutné dědictví stalinistického míšení národů a hranic“ a že Ukrajina nemá v plnosti historickou tradici vlastní státnosti a používá pro „euromajdan“ výrazy jako „kyjevský puč“ a předpovídá zhroucení země.
Zeman i Klaus patří k tomu málu vysoce postavených evropských politiků, kteří otevřeně a jednoznačně podporují Putina. Mezi vedoucími představiteli unijních zemí to může připomínat snad jen jedna taková politika, a tu představuje Viktor Orbán. Insider napsal, že příčinou Orbánovy loajality mohou být peníze, které on a jeho strana obdrželi od ruského zločineckého šéfa Mogileviče. „Nyní se zdá, že v případě Zemana a Klause důvod pro takový něžný přístup k Putinově politice může být prozaický: teď je to jen otázka, zda není řeč přímo o penězích z ruského státního rozpočtu. V tomto příběhu se najednou objevuje předseda představenstva společnosti ROSNANO (Роснано ) Anatolij Čubajs.“
Dědictví z dob Zemanova premiérování
V roce 1999 Zeman ještě nebyl prezidentem, ale předsedou vlády ČR. Tehdy jeho vláda uzavřela zvláštní dohodu o zaplacení části dluhu bývalého SSSR vůči Československu (transformovaného do ruského dluhu vůči České republice po rozpadu obou původních států). Šlo o tři miliardy dolarů. V roce 1999 Česká vláda náhle souhlasila se zprostředkováním ohledně zaplacení dluhu ze strany dosud neznámé české firmy Falkon Capital na jedné straně, a RAO „ЕЭС России“ (RAO UES, RAO JES podle různých přepisů) na straně druhé.
Český i ruský tisk o této transakci psal jako o zkorumpované. Česká média zmínila tuto epizodu během nedávné volební kampani Miloše Zemana s tím, že dohoda byla studována českými zpravodajskými službami, ale všechny detaily nebyly nikdy známy. V Rusku zájem o dohodu přišel po roce 2000, když se tím zabývali redaktoři listů „Novaja Gazeta“, „Kommersant“ a „Vedomosti“.
Smlouva vypadala skutečně zajímavě. Falkon Capital zaplatí jen 400 milionů dolarů českému ministerstvu financí a za to bude mít právo požadovat od ruského státu tři miliardy dolarů. Tato částka se měla splatit výměnným obchodem prostřednictvím rozvodné společnosti RAO ve třetích zemích. Již v roce 2001 však Falkon prodal dluh samotné RAO. Podle dopisu předsedy správní rady RAO Anatolije Čubajse ministrovi financí Alexeji Kudrinovi z 13. září 2001, jehož kopie byla k dispozici The Insider, Čubajs žádal, aby Ministerstvo financí zaplatilo 1,3 miliardy dolarů společnosti Falkon Capital a „náhradu“ RAO ve výši 1, 3 miliardy dolarů. V rámci splácení dluhu dceřiná společnost RAO jménem Inter RAO začala dodávat elektřinu do Běloruska a na Ukrajinu.
Insideru se podařilo najít přímé očité svědectví o dohodě. Jedná se o podnikatele Vladislava Moskaleva. Nyní Moskalev žije v Kanadě, která odmítla žádost Moskvy o jeho vydání. V roce 1999 byl uprostřed událostí.
Vladislav Moskalev řekl, že v devadesátých letech byl členem tenisového klubu „Velký klobouk“, který pořádal turnaje za účasti členů vlády a velkého byznysu. Organizátorem tohoto klubu byl bankéř Jaroslav Kalagurskij, který do něj uvedl zakladatele české firmy Falkon Capital Paata Mamaladzeho. Podle obchodního rejstříku České republiky založil Falkon Capital v Praze v roce 1995 Paata Mamaladze a další přistěhovalci ze SSSR. Zanedlouho zmizeli bývalí zakladatelé a v rejstříku se objevil Jozef Čimbora, rodák ze Slovenska. V současné době působí ve společnost David Mamaladze, narozený v roce 1986 a také Čech Karel Hlaváček.
(Poznámka redakce: Čimbora je zvláštní člověk. V roce 2001 píše týdeník Euro: „Čimbora, slovenský občan, strávil většinu své pracovní kariéry ve slovenském, respektive československém, rafinérsko-petrochemickém průmyslu…“ Tři roky studoval na moskevském Ropném institutu. „Jeho kontakty z té doby a vůbec z období do roku 1985, kdy v SSSR nastoupil k moci Michail Gorbačov, mají dnes podle něj význam jen logistický a technologický. Moc mají v rukou jiní lidé, kteří se v té době teprve začínali posouvat v sovětském hierarchickém žebříčku vzhůru. Také je zná osobně. Pohyboval se na této úrovni několik let, zejména na začátku devadesátých let, kdy byl šéfem bratislavského Slovnaftu… Na otázku, proč zastupuje firmu, kterou před lety zakládali občané z kavkazského regionu bývalého SSSR, o něž se zajímala BIS, odpověděl stručně: ‚Nebyl jsem tehdy v této firmě. Byla normálně koupena a dnes je z devadesáti procent v rukou švýcarských právnických osob. Nekonkretizuje, o jaké osoby jde, ale vzhledem k povaze činnosti společnosti to jsou patrně banky nebo jiné finanční instituce.‘“)
Velký klobouk
Ale zpět k Insideru. „Vnější dluhy jsou pro podnikatele vždy výživné téma. Sleva zde může být od 10 do 80 procent,“ vysvětluje Moskalev. Pro Mamaladzeho to nebyl první pokus: už dříve se pokusil vymoci libyjský dluh u České republiky, ale bez úspěchu. „A když Kalagurskij uvedl, že Mamaladze řeší tento problém ze strany Ministerstva financí ČR, taky mě to zajímalo.“
Podle Moskaleva bylo kolem dluhu České republiky mnoho podnikatelů, ale návrhy na splacení dluhu prostřednictvím dodávky dřeva a ropy byly zamítnuty.
Moskalev: „Pokud jde o mne, byla mi nabídnuta možnost splácení zahraničního dluhu Ruska zásobováním elektřinou České republiky, i když Česká republika má přebytek vlastní elektřiny. Můj přítel Oleg Sysujev, který v té době právě odstoupil z prezidentské administrativy, mně zařídil setkání s ministrem financí, kterým v té době byl Michail Kasjanov,“ říká Moskalev. Nynější první místopředseda představenstva Alfa Bank Oleg Sysujev pro Insider potvrdil seznámení s Vladislavem Moskalevem v tenisovém klubu „Velký klobouk“, kde dokonce společně vyhráli turnaj v soutěži družstev, ale řekl, že na ohledně okolností splácení dluhu České republice si „nic nepamatuje, protože se vnějšími dluhy nezabýval.“
Podle Moskaleva se jednání o splácení dluhu vyvíjela tato:
„Zajdeme společně se Sysujevem za Kasjanovem.“ „Co máš?“ usmívá se mile Kasjanov. „Zahraniční dluh, Česká republika, navrhuji to splatit.“ On: „A jak to vrátíme?“ Říkám: „Dodávky elektřiny.“ A Kasjanov byl první osobou, která se nezajímala o hloupé otázky typu „K čemu bude České republice elektřina?“ Neptal se. Po pěti minutách rozhovoru řekl: „Dobře, zkusme to.“ Požádal o obdržení dopisu od RAO UES, v němž uvedl, že „má zájem o účast na systému splácení českého dluhu dodávkami elektřiny“. Tato formulace vůbec neříká, kam dodávky půjdou, protože když se s dohodou začalo, dodávky šly do Běloruska a Ukrajiny.“
Moskalev tvrdí, že Kasjanov žádal solidnější dopis, kde by byla řeč o dvou stranách, jak to bylo později nutné kvůli Ministerstvu financí ČR, ale poskytnout takový dopis nebylo možné. „Podpisové právo v RAO „ЕЭС“ „pak měl Čubajs a Alexej Kudrin, který v té době působil jako náměstek Anatolije Čubajse v RAO ЕЭС pro finance. Sysujevovi se pak nepodařilo dostat se ke Kudrinovi, který byl neustále zaneprázdněn. Ke Kudrinovi jsem se dostal jinou cestou, s Alfredem Kochem jsme měli společné známosti. Sysujev požádal Kocha, aby uspořádal schůzku… Napsali jsme předem dopis.
Trvalo to zhruba 20 minut, Koch vyšel s Evstafijevem z Kudrinovy kanceláře, mrzutý: „Nepodepsal.“ Ptám se: „Proč?“ Odpověděl: „Řekl, že tomu vůbec nerozumí.“ Ale po několika měsících se Kudrin stal ministrem financí. Říkám: „Zeptejte se Kudrinovy sekretářky jen jednou větou: RAO ЕЭС má zájem podílet se na procesu splácení zahraničního dluhu Ruské federace vůči České republice ve výši tři miliardy dolarů. Podepsal by takový dopis? No zaběhli do kanceláře jen na pár minut, vyšli ven a řekli „Podpis máme“. No, vrátím se na Ministerstvo financí, vidím Kasjanova a ten se ptá: „Přinesli jste dopis?“ „Ano.“ „Ukaž.“ Kasyanov se podívá, neříká nic, ale mile se usmívá. Ministerstvo financí České republiky bylo informováno, že se objevila nová možnost případného splacení ruského dluhu.
Dalším krokem byla smlouva mezi RAO a firmou, která byla jménem Ministerstva financí ČR jmenována provozovatelem tohoto dluhu – Falkon Capital.
O všech dalších peripetiích jednání, ať si lidé znalí ruštiny přečtou přímo v původním zdroji. Zajímavé je, co se v článku říká o Zemanovi.
Dohoda týkající se společnosti Falkon byla mezivládní, a proto nemohla být uzavřena bez souhlasu Zemana. Přímým lobbistou transakce na Ministerstvu financí České republiky byl Zdeněk Rachač, bývalý poradce Václava Klause, který pomohl vyřešit problém sovětského (a po rozpadu SSSR ruského) dluhu. Klaus sám byl od roku 1998 do roku 2002 předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Pracovití činovníci byli odměněni: Zdeněk Rachač se stal členem představenstva Falkon Capital 23. května 2012 a zůstal tam až do konce roku 2017, jak plyne z obchodního rejstříku České republiky. Současně byl Rachač členem dozorčí rady „Hotel Praha, a. s“, (právnické osoby, do které se přeformoval hotel „Praha“ vlastněný Falconem), kde byl jako člen představenstva uveden David Mamaladze. Je také zvláštní, že do představenstva Falkon Capital patří i Tomáš Chňoupek, syn bývalého ministra zahraničních věcí Československa.
Ministerstvo financí České republiky se pro The Insider odmítlo vyjádřit k tak zajímavým náhodám. Moskalev je přesvědčen, že Kudrin a další osoba v tomto dění jistý Zelinskij také neodešli s prázdnou. „Jednou jsem doprovázel Zelinského do Prahy a potom už tam přivezl Kudrina. Zelinskij dostal malý podíl a Kudrin velký. K tomu už nemám žádné dokumenty, protože mě z této dohody rychle vyloučili, ale lidé z Inter-RAO mě o tom informovali. Zelinskij byl zaplacen za uvedení Kudrina do Falkonu, Kasjanov nedostal nic.“
Transakce Falkon Capital ohledně zbývající části dluhu pokračovaly i po rezignaci Michaila Kasjanova jako předsedy vlády „protože pouze omezený počet úředníků z vnitřku věděl, o co jde v českém dluhu.“ Podle Vladislav Moskaleva v konečném součtu včetně prodeje a „celkově minimálně dvě miliardy šly do výdělku za slevy“ a zbývající jedna miliarda šla na dodávku elektrické energie do Běloruska a Ukrajiny, „Ministerstvo financí zaplatil Falkonu 1,15 miliardy dolarů a všichni věděli, že české Ministerstvo financí obdržela pouze 400 milionů dolarů. Zbývajících 700 milionů dolarů bylo rozděleno mezi účastníky: každý z nich měl podíl, i Melamed a Čubajs. Podle mých informací, které mi sdělil Mamaladzův zaměstnanec, Čubajs přenesl část peněz ze slevy na Zemana. Nešlo jen o bezhotovostní převody, ale o hotovost. Jak se zdá, Zeman „byl vzjat na krjučok“, prostě byl závislý jako zavěšený na háku. Po zveřejnění tohoto šetření Čubajs řekl, že se se Zemanem nezná a osobně se s ním nesetkal, což však není v rozporu s Moskalevovými slovy.
Takže jaký závěr můžeme z toho všeho udělat s nějakou jistotou? Server Neovlivni.cz píše: „Případ ruského dluhu byl ale i ve srovnání s ostatními obdobnými případy nedobytných mezivládních pohledávek výjimečný. Celou transakci Zemanova vláda utajila, peníze přišly do Čech přes několik bank a účet ruské elektrárenské společnosti RAO JES, která byla do celé operace zapojena.
Pochybnosti vyvolával mimo jiné fakt, že i když konečnou sumu dojednali vyjednavači na zhruba dvacet miliard korun, ruská vláda pak na “splacení českého dluhu” uvolnila ze svého rozpočtu miliard padesát. Zbytek se “ztratil” kdesi na černých účtech a v peněžních prádelnách ruského politického a ekonomického polosvěta.
Ačkoli proti tomu, aby Zemanova vláda svěřila vymáhání ruského dluhu právě firmě Falkon Capital protestovaly tajné služby, zákulisí celé transakce a tedy ani provize tehdy nikdo nevyšetřoval. Kdo všechno tedy inkasoval, zůstává dodnes neznámé.“
Ano, to je na tom to zajímavé. Kdo všechno inkasoval.