Tibetskou vlajkou na magistrátu Češi v éře babišismu prospějí především sobě

Rozhodnutí pražského magistrátu vyvěsit tibetskou vlajku je možná důležitější pro českou společnost než pro Tibet. Po tom, jak se Český stát za posledních několik let před orientálním komunistickým režimem hrbil, půjde o akt nezbytné duševní hygieny a alespoň částečného narovnání páteře.

Jen několik příkladů pro připomenutí. Při návštěvě Si Ťin-pchinga v březnu 2016 v Praze policie uzavřela Hradčanské náměstí a nad demonstranty „zavěsila“ helikoptéru tak nízko, že řečníci neměli vůbec možnost k účastníkům pokojného shromáždění promluvit. Při návštěvě Baracka Obamy před 10 lety si na tomtéž náměstí náhodný příznivec Jaroslav Suchý amerického prezidenta pohladil po hlavě.

To policie zajišťující „pořádek“ při návštěvě Si Ťin-pchinga šikanovala i lidi, kteří ani nevyšli na ulici. Za Ladislavem Pelclem a Martinem Malošem kvůli vylepeným výtiskům s motivy tibetské a tchajwanské vlajky v oknech domu vedle hotelu, kde čínský potentát pobýval, policie došla až do kanceláře. Odůvodnění, že za papíry v oknech se může skrývat potenciální atentátník, by – navzdory dalším oknům se zataženými žaluziemi – docela jistě obstálo u soudu Ruské federace, ten český s muži zákona protentokrát vyběhl. Verdikt potvrdil, že policie neměla nárok požadovat sejmutí vlajek a neměla nárok zakazovat natáčení zákroku. Podobně dopadli i policisté, kteří během návštěvy čínského prezidenta nechali prověřit vyvěšení tibetských vlajek na budově FAMU. Po ukončení kárného řízení jim nadřízený vedle napomenutí snížil plat.

Československo se nezbavovalo komunismu proto, aby jeden z jeho nástupnických států kriminalizoval vlastní občany za vyvěšení neškodné vlajky (ta tibetská nenese jediný nelegální symbol). A svobodu si už vůbec nevybralo k tomu, aby si na Hrad dosazovalo „poradce“ z komunistické Číny. Zděšení z toho, co všechno je dnes v Česku myslitelné, by nemělo být o nic menší, že dotyčného (jmenoval se Jie Ťien-ming) v Číně kvůli uplácení před rokem zatkli a už ho nikdo neviděl. Příklady funkční justice v Česku ani ona posledně jmenovaná šťastná náhoda v Číně totiž Čechy z jejich marasmu sama o sobě nevymaní. Ukázalo to Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů v říjnu 2016 s nadbytečným ujištěním o uznání územní celistvosti Číny, kterou v souvislosti s Tibetem nikdo v Česku nezpochybňuje. Tento servilní a neopodstatněný dokument nemá v západní diplomacii obdobu.

[ctete postid=“237039″ title=“Koreanista Chlada: propaganda už na Severokorejce neplatí, chtějí volný trh“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2017/09/Screenshot-2017-09-26-17.13.12-385×230.png“ excerpt=“Zásadní pro případný úspěch jednání Donalda Trumpa s Kim Čong-unem v Hanoji jsou “ permalink=“http://forum24.cz/koreanista-chlada-propaganda-uz-na-severokorejce-neplati-chteji-volny-trh/“]237039[/ctete]

I s ohledem na to česká společnost potřebuje vyvěšení tibetských vlajek jako sůl. Argumenty proti tomuto gestu neobstojí. Univerzální námitka komunistického tábora o tom, že maličká Česká republika (natožpak nějaký její regionální úřad) nemá zasahovat do záležitostí jiných zemí, je lichá. Česká republika si ve své Koncepci podpory lidských práv  stanovila podporovat občanské společnosti, i „rovnou a co nejširší politickou a veřejnou participaci“. Dokument také výslovně zmiňuje princip nedělitelnosti lidských práv, který by tedy neměl nikoho překvapovat.
Stejně tak stále nadužívaný argument na obranu obchodních vztahů stojí na hliněných nohách – v Číně především utrácíme. V roce 2017 tam Česká republika nakoupila zboží a služby za 475 miliard korun, ale vývoz do Číny činil pouhých 56 miliard korun. A tak je to podle ČSÚ pořád: „Značné saldo obchodu v neprospěch ČR (416 miliard korun v roce 2017) je setrvalým jevem obchodních vztahů s Čínou,“ pozdravuje na portálu Business Info česká ambasáda z Pekingu. Naproti tomu český export do Německa dosáhl předloni jednoho a čtvrt bilionu (!) korun a rostl rychleji než dovoz z Německa, jehož reprezentace čelí z okruhu českých stoupenců despotických režimů jen posměškům.

Vlajku pro Tibet vyvěsí Praha pojedenácté, a to na budově Nové radnice a Škodova paláce. Tradici zavedl primátor Pavel Bém (ODS) v roce 2004 a dodržovali ji i jeho nástupci až do roku 2014 (výjimkou byl rok 2009). Od zvolení Adriany Krnáčové (ANO) magistrát vlajku nevyvěšoval.