To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou

Tato nesmrtelná věta feldkuráta Katze v podání Miloše Kopeckého z filmového zpracování Haškova románu o dobrém vojáku Švejkovi se zřejmě stala základem ekonomické politiky nejenom u nás, ale i ve Spojných státech. V posledních několika dnech se i do české kotliny doneslo několik ekonomických zpráv zpoza Atlantiku. Oficiální statistiky zaměstnanosti a ekonomického růstu za první čtvrtletí tohoto roku v USA, které se ještě na konci minulého roku začínaly bát zpomalení a recese, jsou lepší, než se čekalo. Nezaměstnanost je nejnižší za poslední 49 let a čtvrtletní růst vyskočil opět nad tři procenta v meziročním srovnání a to navíc v prvním čtvrtletí, kdy bývá obvykle spíš slabší.

Americký ekonomický motor se, zdá se, nezadrhává a současná administrativa se nesporně vynikajícími výsledky chlubí. Prezident Trump se z rekordních čísel snaží politicky vydolovat, co to jde, a přebít všechny pochybnosti spojené s vydáním Muellerovy zprávy. Může mu to vyjít, protože ekonomika je pořád pro většinu amerických voličů tím hlavním rozhodovacím faktorem. Zároveň je ale třeba říci, že díky své osobnosti, vystupování a politice v jiných oblastech, nemá znovuzvolení ani zdaleka jisté. Přitom z historického pohledu by při takto rychle rostoucí ekonomice opoziční strana v americkém systému na zisk prezidentského úřadu na úkor obhájce nejspíš ani nemohla pomýšlet.

Dalším potenciálním problémem je, jak moc je růst uměle hnán nahoru pomocí deficitu. Ten totiž za současného prezidenta rychle roste. Ten trend začal už ke konci Obamovy administrativy, která po hrozivých schodcích způsobených snahou sanovat rozsáhlou krizi z roku 2008, začala tempo zadlužování zpomalovat. Jenže zatímco ve fiskálním roce 2015 potřeboval rozpočet o nějakých 430 miliard víc, než byla vláda schopna vybrat, což činilo 2,4 % HDP, o rok později už to bylo téměř 600 miliard a více jak 3 % HDP. Ve fiskálním roce 2018, který skončil na podzim loňského roku to už bylo téměř 800 miliard a 4 % HDP. Za první čtyř měsíce tohoto rozpočtového roku pak se pak tempo zadlužování ve srovnání s rokem 2017 zrychlilo o téměř 80 %.

Podle předpovědí by v roce 2020 navzdory nejvyšším daňovým příjmům v dějinách, měl být schodek zhruba 1,1 bilionu dolarů, nejvíc od roku 2012. Daňové škrty a sice americké ekonomice pomohly, ale dluh roste ještě rychleji. K tomu je třeba připočíst poměrně malý růst mezd, který znamená, že FED zatím nebude mít prostor ukončit politiku levných peněz. Celkový dluh americké vlády roste do závratných výšin a jen splátky úroků z dluhu by podle Rozpočtové kanceláře Kongresu v tomto fiskálním roce měly dosáhnout téměř 400 miliard dolarů. V příštích letech toto číslo ještě poroste a do roku 2028 se podle odhadu kanceláře vyšplhá na více než 900 miliard dolarů.

Spojené státy jsou na tom i přes to dobře. Skvělou zprávou je slušný růst produktivity práce, který dosáhl slušných téměř 2 %. Pokud nedojde k otřesu, nemusí být dluh ještě dlouho problém. Jenže pokud přijde zpomalení, celý tenhle domeček z karet se může velmi rychle zhroutit. Administrativa — ať už tahle nebo jakákoliv příští — nebude mít možnost ekonomiku jakkoliv stimulovat a její dopad nějak zjemnit. Ekonomickou katastrofu pak může velice rychle následovat katastrofa politická, kdy již nastupující populistické síly využijí protikapitalistického sentimentu po příští krizi a nevyhnutelné všeobecné víře v neschopnost liberálně demokratických institucí ekonomiku jakkoliv účinně regulovat v nikoliv postupnou, ale radikální přeměnu stávajícího systému.

Pokud bychom se snad Americe chtěli zpoza oceánu smát, je dobré připomenout nejenom to, že bez ohledu na osobu prezidenta je tato země naším nejvýznamnějším spojencem s výjimkou EU. Zároveň je také dobré se podívat, jak si v obdobných statistikách vede ČR řízená premiérem, který sám sebe s oblibou označuje za českého Trumpa. Po několika letech, kdy se díky penězům z EU a rekordnímu růstu podařilo vytvořit rozpočtové přebytky, se letošní rozpočet prozatím propadl do schodku cca 30 miliard korun. Náš růst je navíc hnán nikoliv růstem produktivity práce — ten byl v roce 2018 jen 0,8 % — ale rychle rostoucí mzdy způsobené nedostatkem lidí na trhu práce.

Kombinace rychle rostoucích mezd a pomalu se zvyšující produktivity může být už v krátkodobém horizontu smrtící. Náš růst netáhnou investice a inovace, které za cenu vysokých deficitů Trumpovy daňové úlevy podpořily. Zatímco Amerika je tak v pozici člověka, který si s přehnaným optimismem půjčuje na rozvoj firmy, do které peníze ale skutečně investuje, my se chováme jako feldkurát Katz, který prodal pianino a pohovku, aby se měl ještě chvíli dobře. Sluší se dodat, že obě prodané věci patřily domovníkovi.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner