Vladimir Putin FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / O tom, že je třeba na Rusko tlačit současně vojensky i ekonomicky, aby mu stálo za to přestat válčit, se napříč zeměmi podporujícími Ukrajinu mluví už nějaký ten rok. I když se šrouby utahují jen velmi, velmi pozvolna, tu a tam se z Ruska skutečně ozve bolestné zavytí. To když mu někdo sáhne třeba na stínovou flotilu, nebo poblíž jeho hranic zřídí novou vojenskou základnu. V takovém případě to znamená, že se trefil do černého. Že některé sankce a odstrašování přece jenom fungují. Husarský kousek se čerstvě podařil jedné ze severských zemí, které v tomto smyslu patří mezi přeborníky.
Deník FORUM 24 loni v létě informoval o uvalení sankcí EU na dva ruské rybářské giganty, k nimž se připojilo také Norsko. Lodě obou společností podezřelé ze špionáže a přípravy sabotáží ztratily přístup do norských přístavů a teritoriálních vod a přestaly jim být udělovány licence k rybolovu v norské ekonomické zóně. Představitelé Putinova režimu začali šílet, norský velvyslanec v Moskvě musel na kobereček. „Takovéto nepřátelské akce Osla nezůstanou z naší strany bez patřičné odpovědi,“ prohlásila mluvčí kremelské diplomacie Marija Zacharovová.
Jedna z dotčených společností Norebo JSC Norsko pohnala k soudu za nezákonné odepření přístupu k rybolovu v jeho ekonomické zóně a navzdory uloženým sankcím požadovala obnovení licence. Minulý týden však ruští rybáři odešli od jednání v Oslu s prázdnou. „Jedná se o zjevný nesoulad mezi přáním sankcionované osoby podnikat v norské ekonomické zóně a zájmy norské bezpečnostní politiky,“ zaznělo mimo jiné v prohlášení norského ministerstva obchodu, průmyslu a rybolovu.
Na argument, že sankce způsobí společnosti Norebo ekonomické škody, právní zástupkyně norské vlády Kaija Bjellandová reagovala lakonicky. „Není pochyb o tom, že rozhodnutí o odepření licencí působí společnostem finanční ztráty. To je u tohoto typu rozhodnutí normální.“
Podobně nekompromisně nedávno ruské námitky odmítlo norské ministerstvo zahraničí. Když si personál generálního konzulátu v Kirkenes stěžoval na hlasité proukrajinské demonstrace pod svými okny, dostal od hostitelské země tuto odpověď: „Silná ochrana svobody projevu v Norsku znamená, že ruské zahraniční mise musí tolerovat názory na Ruskou federaci včetně názorů na její nezákonnou válku proti Ukrajině na veřejných prostranstvích, a to i v případě, že jsou tyto názory vyjadřovány hlasitě.“
Norové v rámci tlaku na agresora nezahálejí ani vojensky. Po založení nové brigády Finnmark loni v srpnu se rozhodli na severu země zřídit také raketový prapor Bardufoss. Rakety z šestnácti mobilních odpalovacích zařízení budou schopny zasáhnout cíle v údolí řeky Pečengy, kde jsou rozmístěny dvě z nejsilnějších ruských pozemních sil: 71. gardová motostřelecká divize a 61. námořní pěchotní brigáda. Na tamní Murmanskou oblast je Putinův režim obzvláště citlivý, neboť v ní mimo jiné shromažďuje podstatnou část svého jaderného arzenálu.
„Prioritou vlády je rychlé posílení obranných schopností Norska a tato akvizice posílí naši schopnost věrohodně odstrašit potenciální protivníky,“ uvedl v prohlášení z minulého týdne norský ministr obrany Tore O. Sandvik. Dosud jedna z největších armádních investic – přes 40 miliard korun – podle něj představuje zcela novou schopnost norských ozbrojených sil.
Norové minulý týden Rusku zasadili dvojitou ránu. Nejspíš byla natolik silná, že se z toho Kreml dosud nevzpamatoval. S obvyklým kňučením si totiž dává poněkud načas.
