Profesor Tomáš Halík FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Tomáš Halík se na svém blogu na Aktuálně.cz velmi jednoznačně vyjádřil ke kandidaturám Hany Lipovské a Josefa Nerušila za prapodivné politické subjekty Volný blok a SPD. Podnětem je mu dopis předsedy České biskupské konference Jana Graubnera, který se distancoval od kandidování katolíků „za subjekty s extrémními názory“.
Celý text Tomáše Halíka je ZDE. Z jeho článku vybíráme:
„Jsem velmi vděčný arcibiskupu Graubnerovi, předsedovi České biskupské konference, že vyjádřil jasné odmítavé stanovisko ke kandidatuře lidí, spojovaných s katolickou církví (jedná se zejména o Nerušila a Lipovskou) za nebezpečná politická seskupení fašizující pravice. Pokud tito lidé záměrně matou veřejnost a snaží se vydávat tyto politické subjekty, jejichž ideologie a praxe je v naprostém rozporu se základními principy křesťanství, s katolickým sociálním učením a stanovisky encyklik papeže Františka, za ‚obhájce křesťanských hodnot‘, křesťané k tomu nemohou mlčet…
Pravdu o prostředí, z něhož vyrůstá dnešní „katolicismus bez křesťanství“, nelze nadále před veřejností utajovat. Jsem proto vděčný za svědectví bývalého ministra školství ČR Ondřeje Lišky o jednom konkrétním příkladu, o Nerušilovi a jeho partnerovi, knězi, který až do své nedávné smrti byl nejbližším spolupracovníkem (osobním sekretářem a ředitelem pro vztahy s veřejností) kardinála Duky. Kardinál si tohoto kněze (bývalého řeholníka jím vedeného kláštera) do této funkce zvolil, byť věděl o jeho temné minulosti a morálních selháních v době komunismu i o tom, že v posledních letech jako kněz a čelný pracovník arcibiskupství provozoval s Nerušilem na Malé Straně pofidérní vinárnu, kde se scházel s redaktory dezinformačních serverů podobné sexuální i politické orientace a podle všech indicií jim předával důvěrné informace z arcibiskupství. Právě on zřejmě vtáhl kardinála Duku do světa Parlamentních listů a extrémní pravice a jeho společník a nástupce Nerušil pokračuje bohužel po této šikmé ploše.
Modlím se za kardinála Duku, aby v závěru své pastýřské dráhy našel odvahu rozejít se s těmito lidmi, a zejména za to, aby jeho nástupce ukázal věrohodnější tvář křesťanství, větší věrnost papeži a učení církve v oblasti společenské morálky a odvahu ‚nazývat dobro dobrem a zlo zlem‘, jak k tomu církev vždy vyzývala biskupy při obřadu jejich svěcení.
Tak jako utajování zla sexuálního zneužívání (včetně činů lidí, kteří už stojí před Božím soudem), tak utajování zla zneužívání autority církve (týkající se zemřelých i živých) je ranou, z níž je nutné vymačkat všechen hnis a vypovědět celou pravdu, byť je to pravda bolestná. Právě úcta k biskupskému úřadu, spoluzodpovědnost každého křesťana za církev a morální povinnost řídit se svědomím, stejně jako občanská povinnost postavit se silám, jejichž nacionalisticko-populistická politika by vedla k politické a ekonomické sebevraždě našeho státu (např. vystoupením z rodiny západních demokratických států, k němuž nás nabádá ruská propaganda a její spojenci mezi nacionalisty a populisty postkomunistických zemí) nás zavazuje nemlčet, nebýt aktivními ani pasivními kolaboranty extremistů v současných politických zápasech. Jejich součástí budou i nadcházející parlamentní volby v naší zemi.
Apeluji na všechny křesťany v naší zemi, aby se nedali zlákat lživou propagandou stran, jako je SPD, strany Volného bloku či Trikolóry. Tomáš Halík.“
Dále pak připojuje zmíněný text Ondřeje Lišky:
„Nominantka České biskupské konference do Rady ČT Lipovská kandiduje za náckovský Volný blok. Josef Nerušil, blízký spolupracovník kardinála Duky, kandiduje s Dukovou podporou za fašizující SPD, jíž je přitom členem – navzdory tomu, že je zároveň členem Rady Českého rozhlasu, což je na hraně zákona či dokonce v rozporu s ním. Je načase, aby se všichni nespokojení katoličtí křesťané v této zemi ozvali: Kardinál Duka a s ním i někteří biskupové mají s podstatou křesťanství pramálo společného, neboť aktivně přispívají k hlásání a praktikování nenávisti zaměřené na lidi odlišného původu a sexuální orientace. Ani o jednom jsem od Ježíše v evangeliu neslyšel a pravý opak slýchám i od papeže Františka.
Josef Nerušil dokonce říká, že jde do voleb v hnědých barvách SPD právě proto, že SPD nejlépe hájí křesťanské hodnoty a mj. brání také homosexuálním svazkům. Nerušil tím přilévá do ohně intolerance, primitivního nacionalismu a homofobie. Jako „Dukův Lipovská“ a v budoucnu možná i jako poslanec k tomu bude mít ještě víc příležitostí. Není tajemstvím, že Nerušil úzce spolupracoval (a sdílel domácnost) s knězem a dalším Dukovým nejbližším spolupracovníkem, který žil prakticky otevřený gay život. Což by bylo za všech jiných okolností úplně jedno, ovšem působí přinejmenším paradoxně, že právě církevní elitní představitelé se zřejmou homosexuální orientací buď LGBT+ lidem upírají jejich důstojnost a práva anebo dokonce podporující xeno- a homofobní politické strany. (Výše zmíněný kněz je již pro smrti. Jelikož se zaměřoval na dospívající chlapce a pokoušel se je manipulovat, upozorňoval jsem již před mnoha lety na nebezpečnost jeho chování církevní autority – bezvýsledně.)
Je mi soukromý život kohokoliv ukradený, ale považuji za znepokojivé, když se představitelé české katolické církve politicky angažují v barvách fašistů, xenofobů a v hnutí upírajících důstojnost lidem s odlišným původem nebo sexuální orientací. Cítím povinnost se vyjádřit v zájmu nás všech, kdo se s tímto jednáním a úpadkem české katolické církve i politiky odmítají smířit. Ať si Lipovská, Nerušil či Duka mají osobní život, jaký chtějí (a díky liberální demokracii, proti které bojují, ho také mít, jaký chtějí, můžou). Tady jde o to, že svým pokrytectvím a komplexy ohrožují možnost žít důstojný a láskyplný život beze strachu a překážek jiným, kteří se třeba se svojí orientací dokázali vyrovnat lépe a statečněji. Přeji si slyšet silné hlasy, že lidskou důstojnost je třeba chránit – že toto je jádro křesťanství a chování těchto rádobykatolíků je s ním v rozporu. Potřebujeme obrodu duchovní i politickou. Ondřej Liška.“
Josef Nerušil se ke kritice svého angažmá už také vyjádřil:
„Tomáš Halík býval svého času zajímavým knězem. Od jisté doby se ho ale zmocnil démon pýchy, pohrdání obyčejnými lidmi a pocit nadřazenosti. Zvláště pak nad lidmi, kteří nepocházejí z jeho elitních kruhů. Na skutečnosti, že křesťané stále méně vnímají jako obhájce svých hodnot dřívější strany, a stále častěji hledají alternativu, nejčastěji pak v podobě SPD, tím však nic nezmění. Víceméně tu nehodlám reagovat na šíření nízkých pomluv, které svědčí tak leda o naprosté myšlenkové vyprázdněnosti politické konkurence hnutí Svoboda a přímá demokracie, tedy těch, kteří už dlouhá léta nedokáží svůj program prosadit prostřednictvím svobodných voleb. A když svého soupeře nedokáží porazit demokraticky, tak na něj alespoň nakydají špínu, aby ho umenšili. Ti, kteří bývají označováni pojmem pražská kavárna evidentně ztrácejí jakékoliv zábrany a neštítí se už opravdu ničeho, ani sprostot nejhrubšího zrna, kdy je pro ně za fašistu každý, kdo nejde s nimi. Nedivím se jim, lidé totiž jejich program odmítnou i v letošních volbách.“
Dodatek:
Jako autor tohoto článku, který jsem zařadil mezi názorové, připojuji i svůj názor. S Tomášem Halíkem a Ondřejem Liškou se ohledně popisu uvedených skutečností a jejich hodnocení shoduji. Josef Nerušil by udělal nejlépe, kdyby celou věc moc nerozmazával. O některých církevních a politických kruzích a jejich vzájemných vazbách se toho ví docela dost a neřeklo se ještě všechno. Je příznačné, že lidé, kteří sami sebe dosadili za ochránce křesťanských hodnot, už ignorují i to, co napsal arcibiskup a předseda biskupské konference.
Naprostou zmatenost Hany Lipovské a agresivitu Josefa Nerušila, dvou osob, které se spojily s naprostou politickou a společenskou žumpou, vidí každý, kdo pobral trochu rozumu. V evangeliu se takovým lidem říká „obílené hroby“. Pořád znova se na tyto lidi hodí ono „když nechcete, aby se to o vás říkalo, tak to nedělejte“. Kdo skočil po hlavě do stoky, není moc čistý.
