Kněz a profesor UK Tomáš Halík se připojil k dopisu českých katolíků kardinálu Dominiku Dukovi. Ve svém vlastním kritickém a otevřeném textu vysvětluje i to, jaký posun v české katolické církvi v poslední době nastal a jak se nyní vyjasňuje, jaké postoje lze považovat v politice za křesťanské a kde jde o pouhou účelovou kulisu. Zvláště skandální je spojení s různými nahnědlými silami a partou prokremelských dezinformátorů.
Tomáš Halík píše:
Otevřený dopis kardinálu Dukovi je projevem výrazných změn v české katolické církvi. Biskupové, kněží, akademici i aktivní laici – od „konzervativních“ po „proreformní“ – protestují proti tomu, aby extremistické proruské populistické síly jako SPD či Volný blok zneužívaly křesťanskou rétoriku a mátly věřící. Hodnotové porozumění mezi různými proudy katolíků, kteří se společně vymezují proti extremistům zprava i zleva, může vést k dialogu a spolupráci.
Koncert PRAŽSKÝ VÝBĚR SYMPHONY oslaví 30 let bez sovětských okupantů. Pokřtíme na něm Týdeník FORUM
číst článek »Dodatečně připojuji svůj podpis k otevřenému dopisu kardinálu Dukovi. Tento dokument je příkladem významných změn v české katolické církvi: podařilo se ukončit dlouholeté „kulturní války“ mezi spíš konzervativním a spíše proreformním („pro-františkovským“) proudem. Výrazné osobnosti na obou stranách (od biskupů, představených řeholních společností, kněží, akademické sféry, představitelů katolických médií po mnoho dalších aktivních katolických laiků) se sjednotily v jasném postoji: podpora extremistických politických seskupení typu SPD a Volný blok ze strany lidí, kteří se veřejně hlásí ke katolické církvi, a dokonce byli církevními kruhy nominováni do mediálních rad, je věc naprosto nepřijatelná. Smutně působí nedostatečná odpověď kardinála Duky a zejména jeho neochota setkat se s iniciátory dopisu.
Církev jistě nemá uzavírat „registrované partnerství“ s žádnou politickou stranou a křesťan má právo volit podle svého svědomí, avšak církevní autorita má mravní povinnost jasně odsoudit pokusy těch politických seskupení, jejichž ideologie i praxe je v naprostém rozporu se základními principy křesťanství a s katolickou sociální naukou, jakož i pokusy zneužívat křesťanskou rétoriku a vydávat se za „obhájce křesťanských hodnot“ a mást tím věřící.
Jistě najdeme extrémní názory obtížně slučitelné s křesťanstvím u pravicových i levicových stran; v celém spektru se křesťan musí svobodně rozhodnout a církevní autorita musí – jak správně tvrdí kardinál Duka ve své odpovědi – jeho volbu respektovat; platí to ovšem potud, pokud se tyto strany nezaštiťují křesťanstvím.
Předplatné s dárkem: Předplaťte si Týdeník FORUM, pojďte na koncert a dostanete vstupenku zdarma
číst článek »Jakmile to dělají – a hlásají to veřejně také dva lidé lidé z bezprostřední blízkosti kardinála Duky, kteří ohlásili kandidaturu za tato seskupení – církevní autorita má povinnost je napomenout a distancovat se od nich. Proto alibistickou odpověď kardinála Duky na otevřený dopis vnímám jako selhání v jeho pastýřské roli. Populistické, nacionalistické, xenofobní (a v případě Volného bloku, zejména Dělnické strany, otevřeně neonacistické) síly jsou vážným nebezpečím pro svobodný a demokratický vývoj naší země; k nadbíhání masivní ruské propagandě výzvami, aby naše země spáchala politickou a ekonomickou sebevraždu vystoupením z Evropské unie nelze mlčet. Dívejme se pozorně do tváří lidí na mítincích pravicových extremistů a nepodceňujme je: jak jsme viděli na případu prvního českého teroristy, propaganda SPD je schopna potencovat v prostomyslném důchodci sadisticko-psychopatické sklony a kriminální jednání.
Podobně jako v případě nástupu nacismu, fašismu a komunismu vzpomínáme s úctou na církevní představitele, kteří včas varovali veřejnost, a stydíme se za ty, kteří s těmito hnutími aktivně či mlčením kolaborovali, nesmíme podcenit hybridní válku, kterou dnes vede Rusko proti integritě Evropy, nebo pokusy populistů pod vlajkami křesťanství nastolovat autoritativní režim („iliberální demokracie“), např. v Rusku, Maďarsku a Polsku. V tradičně katolickém Polsku nešťastná spolupráce části biskupů s populisticko-nacionalistickou vládou způsobila současnou prudkou sekularizaci polské společnosti (dnes nejrapidnější v Evropě) a strmý pád autority církve zejména mezi mladou generací. Postoje kardinála Duky k mnoha problémům církve a společnosti (včetně otázek sexuálního zneužívání v církvi) a vyhýbání se otevřenému dialogu těžce poškozují autoritu církve v naší společnosti.
Kupte si knihu rabína Lionela Blue: Zadní vrátka do nebe
číst článek »Naštěstí poslední vývoj ukazuje, že jeho postoje nesdílí velká část církve (i kdyby dezinformační kanály spustily kampaně na jeho podporu). Osobně je mi to velmi líto – léta jsem s ním spolupracoval v disentu v době komunistického pronásledování, kdy jsme v osmdesátých letech oba byli členy „řídicího centra podzemní církve“ kolem P. Oty Mádra a Josefa Zvěřiny, oba jsme v těžké době byli blízcí Václavu Havlovi i kardinálu Tomáškovi, plánovali jsme a připravovali budoucnost církve ve svobodné společnosti. V posledních letech nebyl schopen se mne jako svého kněze zastat proti hrubým útokům svých přátel Václava Klause a Miloše Zemana a nyní ani proti lživému nactiutrhání pana Nerušila. Naopak se k němu dnes hlásí lidé a média, za jejichž podporu bych se styděl.
V minulých týdnech jsem vedl řadu velmi přátelských a věcných rozhovorů s řadou intelektuálů, kteří se obvykle počítají ke konzervativnímu proudu v církvi, a vyjasnili jsme si mnoho vzájemných předsudků a nedorozumění. Mám naději, že nynější sblížení různých proudů a osobností v církvi bude pokračovat, a nabízím Českou křesťanskou akademii jako platformu otevřeného rozhovoru. Situace ve společnosti doma i ve světě i v celosvětové církvi je vážná a lidí ochotných si vzájemně naslouchat a hledat společné dobro je velmi třeba.
Tomáš Halík
