Tomáš Heller: Evropská armáda? Skrze Visegrád!

ČTK

Premiéři zemí V4 | FOTO: ČTK

Diskuze o evropské armádě se de facto odehrává ve dvou názorových úrovních. Zastánci evropské armády mluví o jejím prospěchu a výhodách, ale jakoby se jejich úvahy pohybovaly v utopistické rovině se sice jasnou představou, co by evropská armáda přinesla, avšak s opominutím reálných politických kroků, které by k evropské armádě směřovaly. Za klady považují především možnost ochrany vnějších hranic a zajištění bezpečnosti občanům. Tito obhájci existence evropské armády neberou vážně – či snad úmyslně – stav evropské integrace a reálnou politickou vůli projekt v současné politické konstelaci vytvořit.

Kritici upozorňují na nesmyslnou duplicitu ve vztahu k NATO, zdůrazňují administrativně-byrokratické úskalí (komunikační jazyk, otázka velení, absence spol. bezpečností a obranné politiky) a velkou nákladnost projektu. Budoucnost vidí především v prohloubení spolupráce a naplňování závazků k NATO a stejně tak v bojových jednotkách (Battle Group EU), které společně cvičí a jsou schopné velmi rychle dosáhnout místa konfliktu, vést samostatné operace nebo zahájit operace většího rozsahu a udržet se v místě konfliktu po dobu minimálně 30 dnů.

Shrneme-li, tak jednotky Battle Groups EU jsou malé (Battle Groups V4 – 3700 vojáků), schopny zasáhnout kdekoliv 6 000 km od Bruselu a osvědčily se. Pohled skeptiků k založení evropské armády se, proto zdá současným okem jako relevantnější, avšak odprosíme-li se od základní otázky – ano či ne – a promyslíme-li postupný vznik evropské armády a analyzujeme její úskalí, tak jsme schopni vidět celou problematiku více z nadhledu.

Mravenčími kroky za evropskou armádu

Domnívat se, že evropská armáda může vzniknout v současné politické konstelaci a rychle, je utopie. Neexistence politické vůle je zřejmá a akutní problémy dneška, jež zdůrazňují obhájci evropské armády, jsou v současné době jejím vznikem neřešitelné a znamenalo by to plýtvání sil a penězi. Více realističtější se jeví, aby se postupovalo postupným kroky a využívalo se struktur, které jsou již vybudovány a na nich postupně stavět.

Bojové skupiny se velmi osvědčily a nastínily vývoj, kterým se musí Evropská unie vydávat a na základech Battle Group EU dále promýšlet svou bezpečnost. Nastínily strukturu, otevřely a otestovaly otázku velení a operační jazyk. Důkazem jsou výborné výsledky Battle Group V4 a organizace půlroční pohotovosti, jež skončila 30. června 2016 a následovat bude v prvním pololetí 2019. Dalším velkým příslibem a zároveň testem součinnosti V4 bude vyslání rotační jednotky do Pobaltí v roce 2017, kde už dříve požádala Litva, Lotyšsko a Estonsko o pomoc NATO kvůli obavě z agresivního Ruska.

Bojové skupiny svou funkci, pro kterou jsou navrženy, provádějí dle expertů velmi dobře, avšak nesplňují kritéria, která si plánovači evropské armády představují. Malé jednotky jsou akceschopné a výborně koordinované, avšak nejsou způsobilé zajistit zevrubnější pocit bezpečnosti pro občany a tudíž nejsou schopny reagovat na potřebu bránit vnější hranice EU ani symbolicky. Další nevýhodu můžeme spatřovat v nutnosti schválení vyslání u všech členů Rady EU, ale také představitelů států, které bojové skupiny vysílají, což může v rozdílných národních zájmech především v otázkách migrační krize a jejím řešením, být problém.

Armáda V4 a identita střední Evropy

Jako značnou šanci pro posílení vztahů středoevropských státu se ukázala ojedinělá shoda v odmítnutí kvót. Právě soulad v tomto zásadním bodě by mohl být dobrým stimulem pro budování společné kolektivní bezpečnosti. Obyvatelstvu by to dalo jasný (a hlasitý) signál, že politická reprezentace se stará o bezpečnost střední Evropy. Eliminoval by se tím tolik dnes viditelný strach ve společnosti a politici, jež prosazují neliberální metody při obraně vlastní hranice, by postupně přicházeli o svou munici.

Armáda V4 by nejenom poskytovala oporu pro středoevropské obyvatelstvo a pomáhala by kontrolovat již uzavřenou balkánskou cestu a nově vznikající polskou cestu (kterou nově začínají využívat čečenští běženci), nýbrž by byla akceschopná stejně jako už existující Battle Groups V4. Armáda V4 by se stala závislou pouze na Visegrádské čtyřce a čině – dle závazků a dohod v programu Battle Group – by kooperovala s EU. Zároveň by nepředstavovala konkurenci pro NATO, jelikož stejně jako Battle Group V4, tak i armáda V4 by obsahovala jednotky vycházející ze sil pro Severoatlantickou alianci.

V těch nejzásadnějších zahraničně-politických bodech se země V4 shodnou. Jak už bylo popsáno výše, tak jsou to kvóty, Ruská agrese a mezinárodní spolupráce v boji proti terorismu. Na tyto hrozby by armáda V4 mohla odpovědět jednotně, společnou armádu by rovněž zeslabila pocit strachu a ohrožení ve společnosti. Armáda V4 by se tak mohla stát zkušebním koněm, který otestuje funkčnost sdílené armády a společné bezpečnostní a obranné politiky. Při splnění své mise, by poté mohla vzniknout i společná evropská armáda – poučena o fungování V4 armády a přenesena na unijní správu.

Politika postupnými kroky

Hledání politické vůle pro zásadní věci a politického konsenzu je především v otázce národní bezpečnosti téma velmi složité avšak zásadní. Velké projekty, především v současné době, se setkávají s kritikou, jež poukazuje na jisté megalomanství (jako v případě armády EU) a někteří politici rádi vyslechnou volání lidu po potřebě či nepotřebě takovýchto projektů.

Reálná politika nám však ukazuje, že skutečně potřebné a důmyslné projekty se dělají postupnými kroky a s rozmyslem. Nyní máme jedinečnou příležitost využít současných struktur a přijít s projektem, který pomůže uklidnit středoevropskou hysterii. Politici by měli jak naslouchat svému rozumu a využívat svých schopností, pro které byli zvoleni, ale také citlivě reagovat na potřeby veřejnosti. Bezpečí občana a zajištění jeho svobody je prvotní funkcí státu a ten má garantovat občanům, že v otázce bezpečnosti se na stát mohou spolehnout.

Možná právě velké projekty, kterým evropská armáda bezpochyby je, se musí vytvářet postupně a otevřeně v dialogu se společností. Využívat již hotových struktur a navazovat na to již osvědčené. Evropská armáda je realizovatelný projekt, ale ve velikém časovém horizontu. Uskuteční-li se armáda V4, a budete-li úspěšná, evropská armáda bude poté realizovatelná – ne však dříve.

Zásadní nyní je, aby státy Evropy nezapomínaly na své závazky ohledně bezpečnosti a čině spolupracovaly a plnily své závazky v rámci EU a Severoatlantické aliance. Společná obraná a bezpečnostní politika Visegradské skupiny by potom mnohonásobně splnila své úkoly a střední Evropa by i pro dnešní časy získala své opodstatnění a hlubší smysl.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner