Tomio Okamura hlásá přímou demokracii, ale v jeho straně po ní není ani stopy

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura (FORUM 24 / Аlеոа Spálеոská, se svolením autorky)

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura | FOTO: FORUM 24 / Аlеոа Spálеոská, se svolením autorky

Tomio Okamura, šéf SPD, tvrdí, že jeho strana hlásá přímou demokracii. Uvnitř jeho politického útvaru ale není demokracie žádná, natož přímá. Skoro by nás mohlo napadnout, že členům vlastní strany její šéf důvěřuje méně než ostatním občanům.

Je otázka, jestli některé body stanov SPD náhodou nejsou v rozporu s tím, co je uvedeno v zákoně o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Tam se píše v § 4: „Vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí… b) které nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány.“

(Týdeník FORUM)

Jenže při čtení stanov SPD zjistíme, že prakticky všechno má v moci předseda, tedy fakticky Tomio Okamura. Ten rozhoduje o tom, kdo bude přijat za člena strany. Bez něj prakticky nelze nikoho ze strany vyloučit.

Stanovy SPD, III. bod 3.: „Člen může být z Hnutí vyloučen rozhodnutím Předsednictva nebo Regionální konference příslušného Regionálního klubu. K vyloučení člena může dojít pouze z důvodů dle článku IV., odst. 4 stanov a to tehdy, vysloví-li s vyloučením člena souhlas nejméně tři členové Předsednictva včetně předsedy nebo nadpoloviční většina přítomných členů příslušného Regionálního klubu.“

Zmíněný článek IV. odst. 4 v bodě b. je dostatečně „gumový“ na to, aby bylo možné vyloučit kohokoli. „Člen hnutí může být vyloučen, jestliže (…) poškodil dobré jméno a pověst Hnutí“. Kdykoli se dá říct, že když někdo třeba kritizoval „Předsedu“, tak dobré jméno a pověst hnutí poškodil.

Pokud jde o vznik členství: VI. 2. h.: „Předseda (…) dává souhlas ke vzniku členství členů Hnutí.“

Členem se tedy bez souhlasu „Předsedy“ (Tomia Okamury) nikdo stát nemůže.

Tomio Okamurovi stačí, aby měl v předsednictvu dva své další lidi, a má pod palcem celou stranu. V oddíle VI. 4. totiž čteme, že pětičlenné Předsednictvo je usnášeníschopné „za přítomnosti 4/5 členů a rozhodnutí je přijato, vysloví-li s ním souhlas aspoň 3 členové Předsednictva včetně Předsedy“. Když předseda souhlasit nebude, žádné rozhodnutí se nepřijme.

()

Máme tu před sebou v politice útvar, který je organizací vůdcovského typu. Na úplné ovládání celé „strany“ stačí tři lidé a jeden z nich je Tomio Okamura. V tomto světle by mohlo působit zvláštně, že okamurovci tak vášnivě volají po přímé demokracii a referendech, když si to ve vlastní straně nezavedou. Hned by nás mohlo napadnout, že „espéďáčci“ jsou nějak méně způsobilí se chovat demokraticky a nejsou z hlediska šéfů dostatečně politicky uvědomělí.

Podobně se ale Okamura chová i navenek. Stylizuje se jako velký bojovník proti cenzuře, ale na facebooku a twitteru smaže (tedy nějaký jeho pověřenec) jakýkoli projev nesouhlasu a autor je zablokován. Výsledkem je, že na sociálních sítích se pod příspěvky předsedy objevují už jen robotické výkřiky jako „Jedině SPD“ a k tomu robotická jednoslovná poděkování.

Můžeme navrhnout hypotézu, že kdyby Tomio Okamura někdy o něčem v této zemi rozhodoval, vypadalo by to v oné oblasti stejně. Kdyby rozhodoval o všem, vypadalo by to tak všude.

Výsledkem tohoto přístupu nemůže být nic jiného než existence spolku, který budí dojem spíše byznysového politického projektu. V tom se podobá jinému spolku vůdcovského typu, a to ANO Andreje Babiše. Skutečná politická strana by měla být ztělesněním aspoň nějakého názoru na svět, když ne skutečného, tak aspoň předstíraného. Chaotické vykřikování primitivních hesel pro prosťáčky podle toho, co zrovna bude rezonovat v jednodušších hlavičkách, ale nemá nic společného s nějakou ideou.

Je dost smutné, že politická scéna u nás vypadá tak, že momentálně máme vládní koalici, která má plusy i minusy klasických stran, a proti ní opozici, kde není normální strana žádná. Dva sevřené šiky vedené vůdci bažícími po penězích a moci a s psychopatickými rysy. Vnitřní oponenturu už nemají žádnou. Kdo byl proti šéfům, skončil. Takhle fungovala KSČ a dnes putinovské Jednotné Rusko. Výsledkem je personální ubohost, takže kdyby měli okamurovci někoho nabídnout do nějaké vládní funkce, nemají z koho brát.

Bohužel by se stejně pokusili někoho do křesla posadit, i kdyby to měl být nějaký zapomenutý plyšák, pro které kdysi Tomio Okamura provozoval cestovku.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]