Tomio Okamura si zase plete pojmy. Opět na něj přišel antiuprchlický afekt a tozhořčil se na Facebooku:

„To je vážně neuvěřitelná drzost! Znovu se nám tu objevují kvóty na imigranty, nyní v nové podobě. Švédský premiér Stefan Löfven v rozhovoru pro deník „Dagens Nyheter“ prosazuje uložení pokut od Evropské unie pro Maďarsko, Polsko a další země za nepřijetí nelegálních přistěhovalců. Prosadit by to šlo dle něj po volbách do Evropského parlamentu. Hnutí SPD naprosto odmítá, aby nám Evropská unie diktovala…“ (atd.)

Bylo by dobře, když je někdo zákonodárce, aby nepoužíval demagogicky pojmy. Třeba nelegální přistěhovalec. Nejde o žádné nelegální přistěhovalce, ale řeč je především o válečných uprchlících. Být válečný uprchlík není nelegální, tím se člověk stane, aniž by chtěl, pokud si někteří lidé nevyberou možnost zůstat ve válečné zóně.

Sám Okamura by na takovém místě nevydržel ani dva dny, protože by nemohl dávat na Facebook své posty o tom, jak jí tatarák a na Velký pátek si jako pravý vlastenec dopřál vepřové. Taky by tam asi nemohl stavět svou tubusovou vilu, protože by mu ji nějaká bomba srovnala se zemí ještě před kolaudací.

Uprchlík bývá nelegální ze své podstaty. Jestli si Okamura myslí, že se obyvatel nějaké syrské vesnice odebere do Damašku a poté, co si opatřil německé vízum, tak si koupí letenku a odletí do Německa, nejspíš se mýlí. Ne, nelegálně vstoupí už do první takzvané bezpečné země, což je Turecko nebo Libanon. To jsou samozřejmě skvělé země, jak známo. Zvláště v Turecku jsou poměry horší než u nás za Husáka. O životě v tamních uprchlických táborech ani nemluvě.

O kvótách se dá diskutovat, ale nezdá se, že by třeba Andrej Babiš se svým heslem „ani jednoho uprchlíka“ byl nakloněn k debatě o čemkoli. Stejně jako Okamura. Racionální debata skončila dřív, než začala. Nebyli jsme schopni přijmout ani symbolický počet lidí a tady takzvaní vlastenci pro pověst země odvedli skutečně lví kus práce. Co do kvantity, protože lev je jinak vznešené zvíře.

Na jiném místě se Tomio chlubí, že si dal tatarák, který se podařilo zachránit před zlou Evropskou unií. To ano, tatarák, namleté mrtvé zvíře, zachrání rád. Svou pusou. On zachraňuje především svou pusou, jinak nehne pro nikoho ani prstem. Když se vybičuje k nějaké péči, tak leda o plyšáky (byznys), nebo o týraná zvířátka (to ho nic nestojí).

Živí lidé se mu do jeho pojetí hodnot nevejdou.