Šéf SPD Tomio Okamura tento týden ve sněmovně ukázal, že něco přece jen umí. Poté, co se přesvědčil, že práce v parlamentu je o mnoho jistější než třeba cestovní kancelář pro plyšáky, osvojil si i nemálo poznatků o fungování parlamentní demokracie. Třeba takové obstrukce. S nimi dokázal úspěšně paralyzovat činnost zákonodárného sboru.
Tomio Okamura ukázal, jak jednoduché je u nás blokovat jednání parlamentu, přestože má vládní koalice pohodlnou většinu. Ve čtvrtek ráno se jako předseda klubu s přednostním právem hovořit bez časového omezení přihlásil do diskuse a spustil. Vydržel nepustit nikoho ke slovu téměř dvě hodiny s jediným cílem. Překazit jednání o návrhu na zavedení korespondenční volby pro české občany žijící v zahraničí. Podle vyjádření SPD jde totiž o rizikovou a zneužitelnou formu voleb. Bližší pravdě však zřejmě je, že této straně korespondenční volba nevoní proto, že okamurovcům u krajanů v zahraničí příliš pšenka nekvete. Vždyť v loňských volbách získalo SPD ve volebních místnostech na zastupitelských úřadech jen 2,2 procenta hlasů.
Tomio za řečnickým pultem semlel páté přes deváté, a tak navrhoval, aby poslanci řešili, že vicepremiér Ivan Bartoš je ministrem i poslancem, financování STAN, ale také třeba i pomoc, kterou vláda schválila pro Ukrajinu ohrožovanou ruskou agresí. Jako perličku pak navrch přiložil i návrhy, které jeho strana předložila sněmovně.
Podle ústavních právníků však existují možnosti, jak podobným excesům zamezit. V jednacím řádu je totiž stanoveno, že řečník se má vyjadřovat výhradně k věci. To má hlídat předsedající schůze. Pokud vystupujícího poslance třikrát upozorní, aby neodbíhal od tématu, má následně právo mu odebrat slovo. A Okamura se zcela zjevně tématu opravdu nedržel.
K obstrukcím navíc patří i snaha brát si již tradiční přestávky na jednání poslaneckých klubů, což SPD rovněž využilo. I tomu se dá lehce zabránit. V jednacím řádu totiž není povinnost tuto přestávku vyhlásit. Jde jen o jakousi nepsanou gentlemanskou dohodu. Sněmovna může hlasovat, zda se pauza udělá, či nikoliv.
Když dala vládní koalice po jednání najevo, že se jí podobné obstruování ze strany SPD nelíbí, vyjádřil se Tomio Okamura v tom smyslu, že je to „banda trapných, ufňukaných politických amatérů, kteří se neumějí ve sněmovně s ostatními domluvit“. A ke slovům „Zadarmo drazí“ přidal symbol ruky s palcem otočeným dolů.
Zde patrně nechtěně ukázal druhý skutečný důvod svého destruktivního chování. Vládní koalice jej totiž s odůvodněním, že extremisté nemají ve vedení zákonodárného sboru co pohledávat, odmítla zvolit jedním z místopředsedů sněmovny, ačkoliv v minulém volebním období tuto funkci díky dobře promazané hlasovací mašině ANO, ČSSD, komunistů a své strany vykonával.
Vládní poslanci zoufale brečí, že jim ve Sněmovně nic neprochází. Přestože mají většinu. Je to banda trapných ufňukaných politických amatérů 👎🏻 Neumí se ve Sněmovně s ostatními domluvit. Jen samé podrazy. Zadarmo drazí👎🏻 Jak zoufalé, že tohle je vláda…
— Tomio Okamura (@tomio_cz) January 27, 2022
Samozřejmě nejde o nic jiného než o peníze. Poslanecký hrubý plat se totiž pohybuje okolo 91 tisíc, ale plat místopředsedy sněmovny už přesahuje 173 tisíc, navíc mají tito funkcionáři nárok na služební vůz. A to už Okamurovi za namoženou sanici stojí. Co kdyby koalice přece jen vyměkla a do místopředsednického křesla jej zvolila? Pak by obstrukce patrně ustaly.