Petr Fiala a Markéta Pekarová Adamová FOTO: FB Markéta Pekarová Adamová
FOTO: FB Markéta Pekarová Adamová
Vypadá to, že TOP 09 v letošních krajských a senátních volbách vzala vážně výzvu kooperovat s ostatními opozičními uskupeními. Na rozdíl od voleb v roce 2016 tak kandiduje v koalici nebo ve spolupráci s jinými stranami či regionálními hnutími ve všech krajích. Na jednu stranu se dá říct, že pro topku je takový přístup nutností, na druhou stranu není samozřejmostí. Partaj si mohla dál úzkostlivě střežit svoji značku a následně splakat nad výdělkem. Zvolila si však odlišnou cestu. Ta je důležitá především pro dlouhodobé přežití strany.
Před čtyřmi lety TOP 09 kandidovala samostatně v devíti krajích, z toho v šesti zůstala pod pěti procenty, takže do krajských zastupitelstev nepronikla. Uspěla jen ve Středočeském, Plzeňském a Královéhradeckém kraji. Tam, kde se ucházela o mandáty krajských zastupitelů v koalici, byla úspěšná rovněž ve třech krajích a ve čtvrtém jí to uteklo o čtyři setiny procenta hlasů.
Topka se z toho ale zjevně poučila a v letošních volbách vytváří koalice nebo se přidává ke kandidátkám jiných stran ve všech krajích. Je to sice potlačení vlastní značky, ovšem v situaci, ve které se nachází, to dává smysl. V Moravskoslezském a Plzeňském kraji tak kandidují s podporou TOP 09 občanští demokraté. Ve Zlínském kraji pak vznikla kandidátka hnutí STAN ve spolupráci s TOP 09, Novým Impulsem a Zlínským hnutím nezávislých.
V Pardubickém kraji topka vytvořila společnou kandidátku s ODS a v Jihočeském a Libereckém kraji pro změnu s lidovci. Ve Středočeském kraji se dala dohromady s Teličkovým hnutím Hlas a se Zelenými. V Olomouckém kraji se zase domluvila spolu s lidovci, Zelenými a komunálním hnutím ProOlomouc. A tak by se dalo pokračovat kraj od kraje.
Velký rozdíl oproti krajským volbám v roce 2016 je také v tom, že tehdy se TOP 09 pouze ve dvou krajích rozhodla pro spojenectví s hnutím STAN nebo KDU-ČSL, kdežto letos se dohodla hned v osmi krajích s někým z trojice ODS, hnutí STAN a KDU-ČSL. Přitom s občanskými demokraty se před čtyřmi lety nedomluvila ani v jednom kraji – a v letošních volbách hned ve třech. To je zásadní změna, která svědčí o dost významném posunu.
Podobně se strana snaží postupovat v senátních volbách, kde kandiduje například poslankyně a někdejší předsedkyně dolní komory Miroslava Němcová nejen za ODS, ale i za TOP 09 a hnutí STAN. A stejně tak se za tuhle trojici stran (plus za SNK-ED) o post senátora uchází bývalý velvyslanec a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.
Společná řeč na celostátní úrovni
TOP 09 tak pod vedením Markéty Pekarové Adamové, zdá se, dospěla k tomu, že spolupráce s ostatními stranami je základní podmínkou pro to, aby strana přežila a udržela si svoje místo v politice. Pokud tedy topka v krajských volbách kandiduje s ústředním mottem, které zní: „Pohněme s tím společně!“, očividně to není prázdný slogan.
Pekarová Adamová věří, že strana bude mít zastupitele ve všech krajích, což zásluhou zmíněných spojenectví vůbec nemusí být nesplnitelný sen. Ještě důležitější je, aby se podařilo naplnit větu, kterou předsedkyně TOP 09 pronesla při zahájení kampaně pro krajské a senátní volby: „Zároveň doufám, že je naše spolupráce předzvěstí toho, že dokážeme najít programové průsečíky a společnou řeč také na celostátní úrovni.“
Zatím to vypadá, že topka k tomu má nakročeno. Teď je klíčové dotáhnout to v krajských a senátních volbách k dobrým volebním výsledkům, aby bylo možné si uvedenou kooperaci vyhodnotit jako úspěšnou a následně ji začít realizovat – a hlavně se jí nezaleknout – před volbami do Poslanecké sněmovny.
Pokud pro TOP 09 bude schůdné umístit své kandidáty na kandidátní listinu jiné politické strany, nakonec by pro ni bylo asi nejlepší podpořit Občanskou demokratickou stranu a přidat se k její kandidátce. Učinila by tudíž to samé, k čemu se rozhodla v Moravskoslezském a Plzeňském kraji.
Druhou možností by bylo vytvoření rovnocenné koalice, která by ale potřebovala pro vstup do Sněmovny deset procent hlasů (výhodou krajských voleb je, že zde i pro koalice více stran platí pětiprocentní volební práh). I to je varianta, záleží však na tom, zda by do něčeho takového ODS s topkou šla. Z hlediska značky a sebevědomí by to pro TOP 09 bylo samozřejmě lepší.
Spravedlivé řešení
Věci jsou tedy v pohybu a zjevně by bylo předčasné lámat nad partají Pekarové Adamové hůl. Její počínání před krajskými a senátními volbami napovídá, že celkem dobře ví, co má dělat, aby se strana v politice udržela. Nyní stačí pokračovat v nastoleném směru a nezaváhat, jako se to stalo KDU-ČSL a hnutí STAN před sněmovními volbami v roce 2017.
Je pravda, že spojenectví TOP 09 a ODS je výhodné v tom, že pokud by se jednalo o koalici dvou stran, hranice 10 procent by oba subjekty nemusela nijak děsit. A v případě, pokud by se TOP 09 přidala na kandidátní listinu občanských demokratů, mohlo by to být pro topku přeci jen lépe skousnutelné, než kdyby se k něčemu podobnému uchýlila s uskupeními, která jsou srovnatelně silná jako ona sama – tedy s KDU-ČSL nebo hnutím STAN.
Připojení se ke kandidátce ODS zkrátka vzhledem k velikosti obou stran dává smysl a bylo by celkem spravedlivým řešením. Jeho výhodou je i to, že tento scénář by umožnil, aby se k nim přidala i KDU-ČSL, kdyby případně chtěla.
Koalice tří stran, která by musela obdržet více než 15 procent hlasů, by už nesla určité riziko, jehož by se některá z partají mohla zaleknout. Kdežto kandidatura občanských demokratů, k níž by se připojila TOP 09 a lidovci, by byla sázkou na jistotu – umožnila by, aby v dolní komoře zasedli politici všech tří stran a aby propadlo co nejméně hlasů.
Jediné, na co by si partaje musely dát pozor, by bylo, aby svým voličům spolupráci dostatečně vysvětlily a zdůraznily její význam a motivaci tak, aby příznivci všech stran pochopili, proč je takové spojenectví nutné, a nezareagovali na něj stylem: Když oni kandidují s touhle partou, tak to je radši volit nebudu. Pokud se tohle povede, opoziční strany a spolu s nimi i TOP 09 mají z velké části vyhráno.
