Aleia iacta est – kostky jsou vrženy. Do čela TOP 09 byla zvolena Markéta Pekarová Adamová. Bájný Rubikon byl překročen a v čele parlamentní strany stanula žena. Vstoupili jsme do nové éry české politiky?

Dramatickou volbu nového vedení politické strany, které jsem členem, sleduji z Rakouska, které v současné chvíli prochází poklidnou povolební fází kultivovaného vyjednávání o podobě nové vlády této alpské země. Je povzbuzující, že souboj mezi Markétou Pekarovou Adamovou a Tomášem Czerninem probíhal v duchu západních demokratických standardů kultivovaně, čestně a konstruktivně. Na pozadí české politické kultury jistě vítaná vzpruha. Nešlo přitom o málo. Souboj o předsednictví Topky byl v přeneseném smyslu slova kampaní za budoucí cestu strany, která si v posledních letech prochází závažnou krizí, jež se projevuje postupnou ztrátou vlivu a především rapidním poklesem voličské základny. Delegáti sněmu rozhodovali mezi liberální a konzervativní budoucností, respektive mezi liberálně-progresivním a konzervativně-tradičním důrazem. Důvěra vložená do MPA naznačuje, že bylo rozhodnuto ve prospěch první možnosti, což mě přivádí k zajímavé paralele, kterou vidím v politickém životě rakouského jižního souseda. 

Po drtivém vítězství tradičně-konzervativní lidové strany Sebastiana Kurze (ÖVP), propadu sociální demokracie (SPÖ v Rakousku následuje evropský trend ústupu této politické síly ze scény) a oslabení pravicově extremistické strany svobodných (FPÖ) vše nasvědčuje tomu, že v nové rakouské vládě zasednou lidovci společně s liberálními zelenými (Grün). Koaliční smlouva ještě nebyla podepsána. Rozhovory stále probíhají. Politologové však už dnes mluví o Rakousku jako laboratoři budoucí Evropy. Námluvy mezi lidovci a zelenými lze totiž číst jako pokus o ustanovení nové velké koalice –koalice budoucnosti –, tedy jako svého druhu smlouvu mezi generacemi. Vzniká nový model spojenectví mezi liberálním, dynamickým městem a konzervativním, tradičně laděným venkovem? Příští dny a týdny napoví, zda lze skloubit politické programy, které na jedné straně akcentují otázky budoucnosti (jako např. ochranu životního prostředí, bydlení, sociální soudržnost, školství apod.) se zdravým konzervativním přístupem založeným na zodpovědnosti v hospodářské politice, právním státu a individuální svobodě. 

Jak ovšem souvisí volba MPA do čela liberálně-konzervativní TOP 09 s „politickou laboratoří Rakousko“? 

Topka přehodila výhybku. Pod současným vedením lze očekávat, že strana zaměří své působení tam, kde má dlouhodobě největší úspěch; tj. na městské spíše liberálně-progresivně laděné voličky a voliče s odporem k autoritářství a respektem ke svobodě a síle občanské společnosti. V rámci této skupiny jsou významnou částí nejen studenti a prvovoliči (které se Topce daří dlouhodobě úspěšně oslovovat), ale i ti, kteří vychovávají své děti (nebo se na jejich výchovu teprve připravují) s nejednou otázkou a starostí vztahující se k budoucnosti nejen politické kultury, ale i materiálnímu blahobytu české společnosti. Vzkaz čerstvě zvolené předsedkyně směrem k “Letné” a také vypíchnutí zelené agendy dává signál, že MPA si situaci uvědomuje. 

Byl-li překročen Rubikon a žena povede ve stále ještě dosti mačistické české politice parlamentní stranu, nenaskýtá se Topce příležitost překročit Rubikon ještě radikálnějším způsobem? Jak MPA připomněla po svém zvolení, její kvalitou není pouze to, že je žena. Bezpochyby reprezentuje také jistý typ politiky, který lze charakterizovat spíš jako liberálně-progresivní než konzervativně-tradiční. 

Podaří-li se novému vedení tento důraz přetavit v jasnou politickou strategii a srozumitelný program, v což doufám, TOP 09 má příležitost stát se opět významnou státotvornou politickou silou. Pokud se strana rozhodne profilovat jako liberální středová strana a toto své rozhodnutí bude navenek jednotně komunikovat, může Topka v příštích parlamentních volbách sehrát roli jednoho ze základních kamenů nové velké koalice generací mezi liberálně-progresivním a konzervativně-tradičním občanem. Tato příležitost posunout se na politickém spektru k liberální politice ovšem TOP 09 v čele s MPA zavazuje k aktivnímu hledání spolupráce s takovou demokratickou politickou silou či silami, které ve svém důrazu vyznávají spíše konzervativnější pojetí politiky (zcela přirozeně se nabízí hledat partnerství s ODS či KDU). Jasná profilace TOP 09 pod vedením MPA má možnost přispět k integraci po léta roztříštěné pravice a položení základů nové velké koalice mezi liberálními a konzervativními občany – mezi městem a venkovem – mezi progresivní a tradiční politikou. 

Zadání, zdá se, vypadá jasně. Úkol je to ovšem nadmíru obtížný. V první řadě se jedná o výzvu MPA, která bude muset „ukočírovat“ stranu jednotnou, a předejít tak vnitřnímu rozdělení na konzervativní a liberální křídlo. Taková vnitřní válka by téměř jistě Topku nasměrovala do propadliště dějin. Klíčová role zde nakonec připadne 1. místopředsedovi Czerninovi. Dokáží Pekarová Adamová a Czernin konstruktivně spolupracovat na rekonstituci TOP 09 jako hybné síly české politické scény? To nám napoví příští dny, týdny a především příští volby. 

TOP 09 leží u nohou nabídka vzít na sebe velkou zodpovědnost a přiblížit Česko (zpět) k západním demokratickým standardům. Druhou možností je rozpustit se v osobních, vnitřních stranických sporech (a zmizet ze scény jako rakouská sociální demokracie, která se potýká právě s tímto problémem). Velká koalice generací je v Rakousku na pořadu dne. U nás se jedná o vzdálenou budoucnost. Otázkou nyní je, zda cesta TOP 09 poté, co překročila Rubikon, vede právě tímto směrem. Osobně jsem přesvědčen, že může.

Autor je řadový člen TOP 09 a působí jako VŠ pedagog na Vídeňské univerzitě.